Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Talent a perspektivu TOMÁŠ GROH (nar. 9. dubna 1988) v sobě určitě má, jinak by vloni na jaře, kdy ještě nastupoval za divizní Dvůr Králové, neupoutal pozornost prvoligového Jablonce nad Nisou, kam posléze přestoupil.

Nyní je šikovný záložník na zkoušce v FC Hradec Králové. S týmem absolvoval soustředění v Luhačovicích a odehrál dva přípravné zápasy, se Zlínem a Náchodem.

Vraťme se zpátky v čase. Napadlo by vás před rokem, že se fotbalem budete živit?
Toužil jsem po tom odmalička. V létě přišly nabídky z Hradce a Jablonce. Upřednostnil jsem Jablonec, ale asi to byla chyba.

Proč myslíte?
Skok z amatérského fotbalu mezi prvoligové profesionály je opravdu velký. Pocítil jsem to na vlastní kůži. Fyzicky jsem to zpočátku nezvládal. Zvyknout si na mnohem tvrdší tréninkové dávky nebylo jednoduché. Celý půlrok jsem se vlastně dával dohromady.

Všechno zlé je ale pro něco dobré, říká se…
Poznal jsem, jak to funguje v prvoligovém klubu, a také příprava s A týmem mi rozhodně dala něco do budoucna.

Nebyl jste otrávený, když jste byl přeřazen do B mužstva, které hraje pouze ČFL?
Jsem soudný. V danou chvíli jsem moc dobře věděl, že nemám na to, abych se prosadil do A týmu.

V Hradci jste ve zkušebním období. Uvítal jste tuto možnost?
Jak už jsem říkal, Hradec o mě projevil zájem ještě v době, než jsem šel do Jablonce. Jsem rád, že se kluby dohodly a mohu to tady zkusit. Doufám, že nezklamu a vyjde to.

Jak se po dvou týdnech cítíte v novém prostředí?
Určitě lépe než v Jablonci. Parta mě přijala výborně, fotbal mě zase baví. Beru to zatím jako dobrý krok vpřed.

Jak jste říkal, na podzim jste spíše vstřebával přechod z amatérského do profesionálního prostředí. Mnoho jste toho neodehrál. Lepší se to po této stránce?
Všechno musím samozřejmě dohánět. Doufám, že se to zápas od zápasu bude zlepšovat. Fyzicky se už cítím slušně, chci se v Hradci prosadit.

Postupně poznáváte nové spoluhráče. Bude obtížné prokousat se do užšího kádru?
Vždycky to bývá těžké, obzvláště pro mladého hráče. Kdybych nevěřil, že to dokážu, tak tady nejsem. Udělám pro to maximum.

Pocházíte ze sportovní rodiny. Váš otec byl velmi dobrým fotbalistou a bratr patří k pilířům dvorských házenkářů, které s největší pravděpodobností čeká baráž o postup do extraligy. Hecujete se navzájem?
Občas se popichujeme, ale spíše si snažíme pomáhat. Hodně si toho vyslechnu hlavně od táty, od něhož se téměř vždycky jedná o oprávněnou kritiku.

Neprobíhají v rodině sázky, kdo z vás to dál dotáhne?
Brácha studuje vysokou školu, takže přestoupit zatím nikam nehodlá. Má k tomu trochu jiný přístup, chce nejprve dodělat školu. Je to logické. Házená není fotbal. Určitě by ale na vyšší soutěž měl.

Bažanti bývají častým terčem různých vtípků. Už jste něco podobného v novém prostředí okusil?
To zůstává vždycky v kabině. (směje se) Naštěstí jsem na podobné srandičky připravený ze Dvora Králové, kde jsem hrával se zkušenými dospělými chlapy. Bylo to podobné jako tady. K fotbalu to patří.

Takže různé sázky jsou vám po chuti?
Nebráním se jim.

Už jste nějakou velkou vyhrál?
Jo, ale s fotbalem neměla nic společného. Vsadil jsem se s kamarádem, že se celý rok nenapiju piva.

Fotbalisté ho ale mívají v oblibě…
Chutná mi, ovšem každý den ho mít nemusím. (směje se) Rozhodně bych se uměl bez něho obejít.