Pište si, že ho na hřišti nepřehlédnete. Nejen kvůli vysokému vzrůstu, ale především díky výjimečné kopací technice, jíž disponuje.

Křídelní útočník či záložník PAVEL BERNÁT zažívá jedno z nejlepších fotbalových období v životě. K Jizeře dorazil před lety z Českého Dubu. Ihned se stal rozdílovým hráčem, vloni ale nastaly lapálie se zdravím. Poté, co se vyhrabal z takřka ročního těžkého zranění Achillovy šlachy, na hřišti září. Tvoří ten dílek dobře fungujícího turnovského mužstva, který dokáže rozhodovat zápasy.

A tak není divu, že po jeho službách začínají okounět týmy z vyšších soutěží. Bernátovi v létě přilétlo lano ze spřáteleného prvoligového Liberce, s jehož juniorkou nyní trénuje, nebo z druholigového Zlína. Zatím se však zdá, že podzim odehraje přece jen v srdci Českého ráje.

Trénujete s trojnásobným mistrem České republiky. Je to velké vyznamenání?
Hrozně si toho vážím. Jsem strašně rád, že mi trenér Vavruška dal takovou šanci. Jsem opravdu šťastný. Příprava v juniorce má velkou kvalitu, nasazení i přístup jsou o něčem jiném než na divizní úrovni. Jsem sice zhruba o pět let starší než ostatní kluci, ale nikdo s tím nemá problém. Výhodou bylo i to, že jsem někoho znal i ze zápasů, kdy přišli na farmu do Turnova. V tom to bylo i jednodušší.

Jak se vaše koketování se Slovanem vlastně zrodilo?
Už na konci minulé sezony mě do Liberce vzal trenér Vavruška. Trénoval jsem týden s A týmem, nastoupil jsem do přípravy. Pak ale přišel k mužstvu trenér Slovák, takže se situace trochu změnila a začal jsem trénovat s juniorkou. Domluvili jsme se na tom, že s ní budu trénovat, ale dál budu hrát za Turnov, kde vždy absolvuji i předzápasové tréninky.

Trenér Pulpit vás v létě chtěl odvábit do druholigového Zlína. Tato nabídka vás nelákala?
Martin Pulpit se mi opravdu ozval. Ptal se, jestli bych nechtěl přijet do Zlína, aby se na mě podíval v tréninku. Měl asi už nějaké informace. Přemýšlel jsem o tom opravdu dlouho, pro radu jsem zašel k rodičům, probíral jsem všechno s trenérem Vavruškou. Nakonec jsem ale usoudil, že dám přednost vzdělání. Čekají mě státnice na inženýra, poslední rok a bylo by těžké se po přerušení do studia vracet. Zvolil jsem kompromis s tím, že zůstanu v Turnově, budu trénovat i s Libercem, snad se mi podaří dodělat školu a pak se uvidí.

Bernát v Turnově

Sezona 2011/2012
Příchod před jarní částí
15 utkání
1293 odehraných minut
5 vstřelených gólů
Oddíl v divizi: 8. místo

Sezona 2012/2013
15 utkání (na jaře zraněn)
1257 odehraných minut
5 vstřelených gólů
Oddíl v divizi: 11. místo

Sezona 2013/2014
19 utkání
1378 odehraných minut
10 vstřelených gólů
Oddíl v divizi: 4. místo

Nabídka tedy přišla možná o rok dříve. Mrzí vás to hodně?
Je to život, nic se s tím nedá dělat. Rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl. Prostě to takhle beru, takové věci neovlivním.

V Liberci trénujete s profesionálními fotbalisty. Je to velká škola?
Hlavně je to velká zkušenost. Když jsem do Liberce přišel, tak jsem jako kluk z farmy jen koukal. Snažil jsem se, abych zapadl. Musím říct, že všichni kluci byli ke mně úplně v pohodě. Počínaje Radkem Kováčem mě opravdu všichni vzali mezi sebe, žádný odstup nikdo neměl. V tomhle to bylo opravdu úžasné. A trénink? Nasazení se rozhodně nedá srovnat. Jednoduše je vidět, že jsou v Liberci profesionálové.

Nebude pro vás nakonec zklamáním, kdyby jste opravdu setrval „pouze" v divizi?
Určitě jsem i nad tímto přemýšlel. Chtěl bych si zkusit nějakou vyšší soutěž, ale trochu nevýhoda je, že nikde v okolí teď třetí ani druhá liga není. Žádná Hlavice, Česká Lípa, nejblíže je až Varnsdorf. Jak říkám, třeba se ještě nabídka v budoucnu objeví.

V Turnově jste už dva a půl roku, začínal jste pod trenérem Broschinským. Jak se od té doby mužstvo proměnilo?
Je pravda, že od doby, co jsem přišel, se v týmu protočilo hodně hráčů. Už si ani nevzpomenu, kdo zůstal. Moc kluků to asi nebude. Co se týče trenérů, tak jsem s žádným neměl problém. Já se vždycky rád přizpůsobím.

Jak těžký byl loňský rok? Takřka celý jste ho promarodil…
V únoru jsem si při futsale zranil achillovku a pak jsem byl takřka osm měsíců bez fotbalu. Zranění se totiž komplikovalo, a tak jsem začal trénovat až na konci srpna. Nakonec jsem se na podzim zapojil i do posledních čtyř „mistráků". Ale jen jsem se rozehrával, ani zimní příprava pak nebyla ideální. Na jaře jsem si postupně zvykl na to, že trochu omezení mám.

Ještě tedy nejste zdravotně zcela v pořádku?
Nohu cítím. Vím, že už to lepší asi nebude. Srovnal jsem se s tím.

Pomohlo vám zranění paradoxně do lepší fotbalové pohody?
Já jsem se hlavně bál, jestli budu moct vůbec hrát. Doktoři totiž neustále opakovali, že se to může kdykoliv znovu obnovit, takže jsem z toho byl docela nesvůj. Musím to ale zaťukat, zatím noha drží.

Jste nyní fotbalově na vrcholu?
Po úrazu jsem si říkal, že mé výkony mohou už maximálně stagnovat. Jsem teď jedině rád, jak to všechno vyvrcholilo. Nevím jestli jsem na vrcholu (přemýšlí). Ale možná ano, asi se to tak dá říct.

Bude vám šestadvacet, čeho byste rád ještě na fotbalových trávnících dosáhl? Lákala by vás třeba třetí liga v Turnově?
Jak sem řekl, chtěl bych si zahrát výš, kdyby byla možnost. Třetí liga v Turnově by byla zajímavá, osobně bych proti vůbec nebyl. Ale záleží to logicky na více faktorech. Po sportovní stránce na formě Turnováků, na doplnění z Liberce, i na tom, jak si vše sedne s novým trenérem Jíchou.

Jaké ambice může mít turnovský tým do nové sezony?
Myslím si, že bychom měli hrát do třetího místa. Chtěl bych hrát to, co vloni a dávám si nejvyšší cíle. Vloni to byl pro Turnov historický úspěch, letos bychom to mohli dorovnat.

Poslední otázka míří na nejvyšší úroveň. Jak se vám líbilo letošní fotbalové mistrovství světa?
Koukal jsem docela na dost utkání. Myslím si, že Němci vyhráli zaslouženě. Překvapily mě jihoamerické týmy, jak se srovnaly s evropskými. I když to možná bylo dáno vedrem, na které jsou zvyklejší. Ale před začátkem jsem tipoval vysoko Němce, Brazilce a Argentinu, tak mi to docela vyšlo.