Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Už druhým rokem je odstup mezi mužstvy v tabulce minimální, a tak si fanoušci musí nastřádat na druhou polovinu soutěž pěkný kyblík nervů.

Posuďte sami.

Po podzimu první Mimoň dělí od poslední Lomnice pouhých jedenáct bodů. Každá dvě kola tudíž může tabulka vypadat zcela opačně. Kdo bojuje o postup, tedy není známo, o záchranu naopak budou hrát téměř všechna mužstva.

Vždyť se stačí poohlédnou jen o rok zpět. Košťálov v polovině soutěže snad ani neměl postupové myšlenky, ale vynikající výsledková série na jaře zapříčinila smazání osmibodového manka a postup do krajského přeboru ze druhého místa.

Z týmů ze Semilska se nejlépe v průběhu letošního podzimu prezentovala Jilemnice. Ani ona se však v závěru nevyhnula výraznějším výsledkovým a herním výkyvům, a tak jaro zakončila šestá. Zcela opačná pak byla naopak situace v Bozkově. Tým dlouho srážela zranění, a tak až poslední tři zápasy ho vynesly do středu tabulky.

Stejně jako Jilemnici nevyšel letošní závěr Mírové. Tým, který se podobně jako Bozkov musel potýkat s vlnou zranění, byl dokonce jako nováček v průběhu roku několikrát na prvním místě, ale nakonec přezimuje se sedmnácti body „až“ devátý.

Asi největší starosti z týmů okresu bude mít na jaře Suchardova Lomnice. Prozatím je poslední a zejména střelecká situace nebyla dobrá. Tým ale bude spoléhat na bojovnost, která by mu měla záchranu vynést stejně jako loňský rok. Jistě to není nereálné.

Ale to platí pro vlastně všechny dělat předčasné závěry po podzimu je nesmysl. Rozhodne jaro.

SK JILEMNICE (6. místo, 18 bodů)

Jilemnice hraje opět v horní polovině tabulky. Škoda jen, že nevozí více bodů z venkovních zápasů. Většina týmů získává body doma a kdo chce postoupit, musí k tomu přidat nějakou nadstavbu. V Jilemnici postupové plány vyhlašovány nejsou, ale kdyby se možnost naskytla, zřejmě by se tým nebránil. Trenér Zdeněk Baudyš je ale radši při zemi.

„Velké plány jsme neměli. Posílili jsme pouze Machem a nadějnými dorostenci, ale vepředu nám naopak ubyly zkušenosti odchodem Kalendy. Princ tak zůstal na branky osamocen,“ řekl trenér.

Jak už bylo zmíněno, domácí hřiště tvoří naprostou většinu jilemnického úspěchu. „Doma jsme hráli opravdu dobře, jen mě opravdu mrzí poslední zápas s Hejnicemi. Ve fotbale se pohybuji už dlouho, ale co tady předvedl rozhodčí, to jsem ještě neviděl. Bohužel venku hrajeme špatně, naprosto zpackaný byl třeba zápas v Mírové,“ ví Zdeněk Baudyš.

Od vedoucího celku dělí Jilemnici šest bodů, od posledního pět. Je tedy úsměvné, že není zřejmé, o co tedy tým hraje. Už teď je jisté, že se bude se opakovat loňské jaro, kdy stačilo několik zaváhání a tým byl dole a naopak.

„Z hráčů vyzvednu Prince, jeho branky mluví za vše. Podrželi nás také brankáři Tuž a Černý. Stabilně hrál Mečíř, ale máme mladý tým, který podává nevyrovnané výsledky. Uvidíme za dva, tři roky, budoucnost v týmu vidím a musím také zmínit, že jsem byl na podzim hodně spokojený s tréninkovou morálkou,“ řekl na závěr Zdeněk Baudyš.

SOKOL BOZKOV (7. místo, 17 bodů)

Vzpomínáte na jarní část loňského roku? Bozkov nakonec hrál o postup. Jaké vystřízlivění však zažil na začátku nového ročníku. Podzim tak alespoň zachránily tři výhry v posledních třech utkáních. Tým střelecky táhli Červený, Pekárek a Aster.

„Po vydařeném jaru přišlo sebeuspokojení všech hráčů, ale realita byla jiná. Navíc nás hned od začátku začala trápit zranění, hráči jezdili po dovolených, a tak jsme snad ani jednou neměli všechny pohromadě. V závěru jsme pak naštěstí navázali na výsledky z jara,“ řekl trenér Bozkova Stanislav Linek.

Na druhou stranu tak dostali příležitost hráči z B týmu. „Kluci z béčka hlavně v závěru pomohli. U některých je samozřejmě vidět rozdíl, u některých ale méně,“ pochválil trenér. „Zlobila nás však obrana. Dostávali jsme hodně gólů, i když Balatka v brance čaroval. Až na konci se to zkonsolidovalo.“

Po návratu domů si Bozkov musel také zvykat na své nové menší hřiště. O jednotlivcích kouč mluvit nechtěl, pochválil celý tým za bojovnost a přístup. „Každý měl slabou chvilku, ale to je normální. Chtěl bych poděkovat fanouškům, kteří nás hodně podporovali,“ zakončil trenér Linek.

SK MÍROVÁ (9. místo, 17 bodů)

Nováčkovský půlrok nedopadl pro Mírovou rozhodně špatně. Když navíc víme, že tým srážela vlna absencí, je 9. místo hezkým počinem.

„Začátek soutěže nám vyšel nad míru dobře a získali jsme devět bodů ze tří zápasů, potom se ale situace změnila a bohužel jsme ztratili několik zápasů v samotném závěru (Doubí, Vratislavice, Mimoň a Cvikovem). Takových výkyvů se musíme v jarní části vyvarovat. Top utkáním byla bezesporu premiéra v A třídě doma s Hejnicemi, při které jsme po třiceti minutách vedli 4:0,“ zavzpomínal na proběhlé duely Jiří Kadlec, vedoucí Mírové. „Nejhorší naopak bylo utkání v Lomnici, ve kterém jsme propadli.“

Nejlepším střelcem mužstva se stal s osmi brankami Marek Jíra, ostatní se zastavili nejvýše na dvou trefách. „Výrazné opory v týmu nejsou, všichni mají stejný díl na deváté příčce. Hejduk s Marcelem Kovářem nevynechali ani minutu, v bráně se nejvíce zapotil Jirka Jíra, kterému kryli záda Mlejnek s Horáčkem. Ale jinak celému družstvu patří náš dík,“ je prozatím spokojen Kadlec.

Před sezonou mířil cíl Mírové k deváté, desáté pozici. „V poločase tomu tak je, ale pozor! Jaro bude ostřejší, a tak se musíme řádně připravit. Vždyť vloni se sestupovalo s osmadvaceti body, když po podzimu byl rozdíl prvního a posledního 21 bodů. Letos to je pouhých jedenáct! Vypadá to na velice horké jaro,“ ví i v Mírové, že se nesmí usnout na vavřínech.

FC LOMNICE N. P. (14. místo, 13 bodů)

Vloni se Lomničtí zachránili, ale novou sezonu nezačali dobře. Nakonec získali 13 bodů, jsou sice poslední, ale drží kontakt s ostatními mužstvy. I kvůli zranění hráči neustále v sestavě rotovali, přesto tým neztrácel bojovnost a chce soutěž zachránit.

„Po letní přípravě jsme doufali, že se nám boje o záchranu vyhnou. Bohužel úvod se nám vůbec nevydařil a po 4. kole jsme byli bez bodu poslední. V dalším průběhu jsme se trošku zvedli. Sice jsme stále na posledním místě, ale na střed tabulky ztrácíme pouhé čtyři body,“ ví i trenér Michal Sucharda, že nic není ztraceno.

„Největším problémem byla zranění. Medlík a Doležal nenastoupili, posila Bernard pouze dvakrát. K tomu je potřeba připočítat další drobná zranění, a tak jen ve třech zápasech jsme nastoupili v nejsilnější možné sestavě,“ přepočítával Sucharda s tím, že se v týmu vystřídalo 24 hráčů.

Co ovšem nejen trenéra týmu trápí, byla produktivita jeho celku. „Důkazem žalostné koncovky je, že naším nejlepším střelcem je zatím brankář Kos, který nastoupil do pole jen v 7 utkáních. Kuriozitou je také to, že ve třech utkáních (Jilemnice, Bozkov, Stráž n. N.) jsme si za vyrovnaného stavu vstřelili opravdu ´krásné vlastní góly´ a poté všechna utkání i prohráli. Špatně jsme hlídali standardky,“ řekl Sucharda.

Výběr nejlepších hráčů začíná trenér u kapitána Michala Drábka. Ten skutečně tým táhl, ale mimo jiné stihl inkasovat dvě červené karty. Dále měli nejlepší hodnocení Drahoňovský, Koudelka a Kos.

„Pokusíme se mužstvo pro jaro doplnit a pokud hráči kladně přistoupí k zimní přípravě, věříme tomu, že se nám podaří I.A třída zachránit i pro další rok,“ je optimistický Michal Sucharda.