„Filippi, dobrá střela, gól! Nádherná rána Tomáše Filippiho. První reprezentační gól v kariéře a byl to opravdu výstavní kousek." Právě takhle v listopadu loňského roku 2014 oslavoval televizní komentátor Robert Záruba premiérovou trefu podkrkonošského odchovance, jehož hokejových kvalit si v této sezoně všiml i trenér nároďáku Vladimír Růžička.

„Takhle střílí Jaromír Jágr, bez dlouhého nápřahu, bez velké přípravy, jenom zápěstím vypustit puk nahoru," doplnil popis branky v utkání proti Švédsku na Karjala cupu druhý komentátor ve studiu Martin Hosták. A to už je pořádná pochvala.

Dvaadvacetiletý útočník TOMÁŠ FILIPPI obléká již třetím rokem dres libereckých Bílých Tygrů a již dvojí nominace do české reprezentace jen potvrdila, jak úspěšný ročník letos prožívá. V extralize nedávno proti Litvínovu zaznamenal Filippi svou jedenáctou branku v sezoně, celkově 34. v nejvyšší domácí soutěži a skvěle se popasoval i s otázkami sportovní redakce Krkonošského deníku.

Tomáši, jste jedním z mála odchovanců podkrkonošského hokeje, který se momentálně pohybuje v extralize. Jak vzpomínáte na své úplné hokejové začátky?
Velmi rád občas zavzpomínám, byla to zábava. Vlastně až po dorost se hraje hokej hlavně pro radost. Neříkám, že teď ne, ale už se v tom pohybují nějaké peníze, výplaty, každý se chce zabezpečit, aby až skončí kariéru, nemusel jít do práce za deset tisíc korun měsíčně. Ale samozřejmě, když někdo nemá hokej rád, nemůže ho hrát. Takže mě těší, že se momentálně pohybuji v extralize a velmi rád na hokejové začátky vzpomínám.

V mládežnických kategoriích jste oblékal dres Trutnova a Dvora Králové. Stíháte sledovat podkrkonošský hokej trochu i nyní?
Neřekl bych, že ho nějak sleduji, ale občas se podívám, jak si vedou právě tyhle dva celky.

Asi víte, že se hokejová mládež v regionu trápí s počtem dětí. V čem vidíte všeobecně problém úbytku zájmu o lední hokej?
Problém s nedostatkem dětí byl, je a myslím, že v Česku vždycky i bude. Hokej není levná záležitost a ne každý rodič si jej může dovolit. Je to samozřejmě škoda, ale tak to je. Když rodiče musí dětem kupovat výstroj, hokejky a všechno, co je potřeba, k tomu ještě platit měsíčně příspěvky, aby jejich dítě mohlo hrát, tak jste měsíčně na hodně velké částce a někdo na to prostě nemá. Já měl to štěstí, že moji rodiče mě v hokeji velmi finančně i jinak podporovali, tak se jim to teď snažím tak nějak vracet.

U nás v regionu se vše snaží „dohnat" projekt HC Krkonoše, kde hrají ve všech kategoriích hráči hlavně z Trutnova, Vrchlabí a Dvora Králové. Vy sám jste stále mladý hráč. Sledujete čas od času počínání i tohoto společného klubu?
Tak to se přiznám, že děti v Trutnově vůbec nesleduji, nemám na to ani čas. Ale myslím si, že když je tak málo dětí, tak je dobře, že se vlastně tři kluby spojí dohromady, aby jich bylo víc. Vzdálenost taky není veliká, takže je to super.

Vy jste s hokejem začal velice brzy a hodně brzy si vás všimli zástupci extraligového Liberce. Dnes určitě nelitujete, že jste už v 9. třídě vyslyšel námluvy tygří smečky, mám pravdu?
Tak to stoprocentně nelituji, dostal jsem příležitost ve skvělé organizaci Bílých Tygrů, a to se neodmítá. Chtěl jsem se hokejově posunout dál, a tento klub mi v tom rozhodně pomohl.

Po čtyřech sezonách v libereckém dorostu a juniorech jste navíc zamířil do zámoří. Co vám přineslo působení v týmech Québec Remparts a poté Baie-Comeau Drakkar?
Hrát v Kanadě vždy byl a je můj sen. Hokej tam je úplně o něčem jiném. Vždyť na naše domácí zápasy v Québecu chodilo průměrně kolem čtrnácti tisíc lidí, což je fantazie. Mimo hokej jsem se naučil anglicky a osamostatnil se, takže kdybych si mohl vybrat znovu, určitě bych šel tou samou cestou.

Bílý Tygr Tomáš Filippi nechce bezhlavě útočit.Draft v roce 2010 ale nevyšel a vy jste se vrátil domů. Bylo právě zámoří vaším dětským snem? A máte nadále motivaci dostat se s hokejem minimálně za hranice české nejvyšší soutěže?
Asi každý hokejista má cíl zahrát si NHL, a já nejsem výjimkou. Určitě nechci ve dvaadvaceti letech zůstat v české extralize až do konce kariéry, rád bych se ještě za hranice podíval.

Plnění vašich cílů by mohla hodně přispět i dosud dvojí nominace do výběru české reprezentace. Co pro vás znamenalo účinkování pod trenérem Růžičkou a kam řadíte svůj premiérový gól za A mužstvo, který jste vstřelil Švédsku?
Hrát za českou reprezentaci je čest, je to super pocit a takové zadostiučinění, že se ta každodenní dřina vyplácí. Dalo mi to motivaci do další práce, protože když jsem viděl, jak na tom jsou hokejově Švédi, Fini nebo Rusové, tak máme pořád na čem pracovat. Když jsem dal gól proti Švédsku na Euro Hockey Tour, tak to byl samozřejmě super pocit, to nejde slovy snad ani vyjádřit.

Umíte si představit, že byste se v květnu vešel i do nominace na mistrovství světa, které přivítají Praha a Ostrava?
Kdybych si to neuměl představit, asi by nemělo cenu objíždět všechny ty turnaje. Pro tuto sezonu je to takový můj cíl, vedle toho, abychom udělali nějaký úspěch s Libercem. Takže ano, umím si to představit, ale vede tam dlouhá cesta.

Vraťme se ale do Liberce. V nedávném utkání na ledě Litvínova jste načal druhou desítku gólů v letošním ročníku. Jste zatím spokojen se střeleckou bilancí?
Nemůžu říct, že se mi střelecky nedaří, to ne, ale dostávám docela hodně prostoru na ledě a dostávám se do hodně příležitostí. Takže by to s těmi góly mohlo být lepší.

Přesto jste v Liberci momentálně lídrem kanadského bodování. Považujete tuto sezonu za svoji dosud nejvydařenější?
Asi ano. Jak jsem řekl, dostávám celkem dost minut za zápas na ledě, tak se to snažím týmu vracet těmi body, a zatím se to celkem daří. Ale já jsem měl i minulé dvě sezony celkem vydařené. Ještě však není konec, tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Bílí Tygři se pohybují na hraně předkola play off. Věříte, že pro vás bude letošní sezona delší než ta minulá, v níž jste právě v předkole dohráli?
Všichni si samozřejmě přejeme a děláme pro to všechno, abychom se do hlavní fáze play off dostali, věříme v to. Ale ta tabulka je letos tak vyrovnaná, asi jako nikdy, takže to bude boj do posledního zápasu.

Co podle vás Liberci chybí k tomu, aby se vrátil na nejvyšší příčky?
To je sice dobrá otázka, ale kdybych na ni znal odpověď, pak bychom nebyli už třetí sezonu tam, kde jsme. Takže na tuhle otázku nedokážu odpovědět.

Sezona bude ještě dlouhá, stát se může cokoliv. Máte přesto tip, jaké mužstvo by se v dubnu mohlo radovat z titulu? Nebo jinak: který tým na vás zatím zanechává nejlepší dojem?
Na prvním místě je s velkým náskokem Třinec, který navíc už třináct kol neprohrál. Litvínov, Sparta, to jsou také velice silné týmy. Ale brzy přijde play off, a to je úplně jiná soutěž, může se stát cokoliv. Takže vyloženého favorita na titul osobně nemám.

Jelikož pocházíte z východních Čech, berete duely proti Hradci Králové, potažmo Pardubicím, jako derby? Bodově se vám proti oběma v této sezoně daří.
Ne, tak to neberu. Já se snažím hrát proti každému soupeři stejně. Opravdu se připravuji na zápas s Hradcem nebo s Pardubicemi jako na každý jiný, vážně nic speciálního.

Jistě sledujete i počínání Čechů v NHL. Co říkáte na fakt, že Jakub Voráček vede kanadské bodování soutěže a Jaromír Jágr dál překonává jeden historický milník za druhým?
Ano, to sleduji a je super, že Jakub Voráček má takovou formu. Snad mu to vydrží co nejdéle. A Jaromír Jágr je hrající legendou. Přeji mu, aby těch rekordů ještě překonal co nejvíce.

Vy na dresu nosíte číslo 82. Podle čeho jste si jej vybral? Nebo bylo jiné, které jste chtěl nosit, jen bylo zadané?
Moje číslo bylo 14, ale v Kanadě bylo vyřazené, tak jsem si vzal 41 (nosí jej i v reprezentaci – pozn. aut.) a nechal si ji i dva roky v Liberci. Ale před touto sezonou k nám přišel obránce Martin Škoula, který s tímto číslem hrál celou kariéru. Tak jsem mu ji dal a vzal jsem si vlastně dvakrát 41, což je tedy mé aktuální číslo 82.

Prozraďte na závěr, jaký máte cíl pro zbytek sezony a jak odhadujete šance národního výběru pro blížící se mistrovství světa v Praze.
Můj cíl je dostat se s Libercem do play off a dojít co nejdál. Proč ne třeba až úplně na vrchol. Rád bych se také popral o šanci hrát na domácím mistrovství světa. Bude tam na český tým neskutečný tlak, veliké očekávání, ale myslím si, že medaile v Česku zůstane.