Je nezmar. Sportovec tělem i duší, kterého by trenéři i spoluhráči asi v každé kabině rádi uvítali. Hlavně proto, že je rozený střelec. A to jak fotbalový, tak hokejový.

Daniel DRAHOŇOVSKÝ se po roční pauze zaviněné zraněním ramena vrátil do hokejových arén, kde týden co týden válí. Aktuálně o víkendech obvykle objíždí se svou bagáží a lomnickými spoluhráči hned dva zimní stadiony, pomáhá k úspěchům na ledě a přemítá o play off, titulu nebo druholigové kvalifikaci.

„Vloni jsem hokej nehrál a moc mi chyběl. Teď jsem strašně rád, že operované rameno drží a že mi to tam občas spadne," pochvaluje si odchovanec modrobílého týmu z Pojizeří, který si před dvěma lety se svou lomnickou formací vyzkoušel také druhou juniorskou ligu ve Vrchlabí. Kromě hokejových starostí však už po očku pokukuje i po startu krajské fotbalové I. A třídy. S lomnickými spoluhráči i zde totiž bojuje o případný postup o patro výš.

Nejdříve k aktuálnějšímu hokeji. Základní část Libereckého přeboru jste vyhráli o skóre. Byla to vyrovnaná soutěž?
Ze začátku nám to moc nešlo. Zápasy nám vůbec nevycházely a trvalo, než jsme se rozjeli. Postupně jsme se do toho však dostali. Je pravda, že soutěž vyrovnaná byla. Ze začátku vedl překvapivě Frýdlant, pak se ale vrátil na své místo dolů. Nám se dařilo vyhrávat hlavně doma vysokými brankovými rozdíly.

S konečným výsledkem ale jste asi spokojen, že?
Nakonec to dopadlo dobře, ale mohli jsme toho vyhrát víc. Ztratit některé zápasy byla vyloženě škoda. Třeba prohra ve Frýdlantu mrzí, doma s Českou Lípou jsme také vedli, ale nakonec prohráli. Ale jinak jsem víceméně spokojený.

Kdo byl váš největší soupeř?
Tabulkově asi vojáci, ale výsledkově určitě Česká Lípa. S tímto soupeřem jsme vždycky sehráli takový vyhecovaný zápas, nikdo si nedal nic zadarmo. A teď nás navíc čeká v play off.

To začíná už o víkendu. S čím do vyřazovací části vstupujete?
Chceme ji vyhrát. Stejně jako v základní části, chceme uspět i v play off. Ale na konci sezony máme v týmu opět čím dál víc zranění a nemocí, takže uvidíme. Jednoduché to nebude.

Ilustrační fotoJe Česká Lípa váš nejneoblíbenější soupeř? Měli jste s ní dlouho nepříznivou bilanci.
Každý zápas je jiný. Ale je pravda, že i když jsme teď naposledy v Lípě vyhráli, příliš se nám na jejich ledě nedaří. Hraje se nám tam těžko.

Na tamní „zimák" navíc nemáte dobré vzpomínky i kvůli zranění útočného spoluhráče Lukáše Syrovátky. Jak moc vám dvorní parťák schází?
To je pravda. A Lukáš mi na ledě chybí hodně. Vždycky jsme si to spolu dali a on je teď mimo. Od té doby co nehraje, je to jako kdybych na ledě nebyl ani já. Jako kdybych hrál jinak. Navíc se celkově kvůli zraněním dost točí sestava.

V Praze sezonu dokončíte na třetím místě. Odpovídá toto umístění letošním ambicím?
Asi ano. Mrzí mě jen, že jsme lépe nezvládli zápasy s favority. Že jsme víc nepotrápili Letňany nebo nedotáhli utkání s Hvězdou, s níž jsme dvakrát remizovali. Kvalitativně jsou totiž tyto souboje úplně někde jinde. Za soupeře hrají kluci, kteří se nevešli do extraligy, což je hned znát. Třetí místo je ale dobré.

Kromě dvou soutěží v nichž působíte jako hokejista, se do dalších pro neregistrované na led vydáváte i jako rozhodčí. Mění u vás tato role i hráčský pohled na zápasy a jejich řízení?
Krotím se. Protože když si to člověk zkusí také z druhé strany, tak názor na rozhodčího musí změnit asi vždycky. Protože pozná, že to není sranda. Vím už, že rozhodčí může na ledě lehce něco přehlédnout, zatímco jako hráč si myslím, že nevšimnout si toho prostě nešlo. Ale když pískám a hráči to nějak zkouší, tak si zase uvědomím, že jsem byl taky vždycky takový. Ale tyhle konflikty ke sportu patří, zápasy musí být nějakým způsobem vyhecované.

Blíží se také start fotbalového jara. Ve kterých střeleckých statistikách budeme vídat jméno Drahoňovský častěji?
Je pravda, že na fotbal teď moc nechodím, zimního turnaje jsem se nezúčastnil vůbec. Ale ono by to mělo akorát vyjít, že až skončí hokej, půjde se zase na fotbal. A snad mi někde nějaká branka padne, to by bylo fajn.

Je to pro vás těžká volba, když se musí volit mezi pukem a „kopačákem"?
Jak kdy. Je to podle rozehrané sezony. Fotbal se nám teď na podzim dařil, takže jsem to chtěl s týmem dohrát do konce. Teď máme ale zase hokej, tak spoluhráče taky nenechám ve štychu. Ale kdybych musel volit, tak bych si vybral jednoznačně hokej, kde je v kabině lepší parta.