Kliknutím zvětšíte„Mám práci svých snů a jsem za to vděčný,“ říká a také proto lpí na charitě. „Dělal jsem ji vždycky. Jsem rád, že podobnou filozofii pochopily i další festivaly a charitu začínají dělat taky. Tenhle svět můžeme změnit,“ tvrdí promotér z Bukovky u Lázní Bohdaneč.
Proč děláte charitu pro Lékaře bez hranic?
Hrozně mě oslovili. Celý jejich příběh je neuvěřitelný. Jsou to rytíři naší doby. Je úžasné, že chtějí jít někam, kam nikdo nechce jít, do válečných konfliktů, čehokoliv, bez zbraní, jakékoliv ochrany. Jenom chtějí pomáhat. Hodně je sleduji. Jsem rád, že jsme schopní každý rok jim předat slušnou částku. Jsou to úžasní lidé.
Organizujete festival s 69 kapelami z celého světa. Co je na tom nejtěžší?
Nejhorší jsou náklady, spojené s dopravou. Ty jsou fakt šílené. Když letí kapela z Brazílie jen na otočku do Prahy, tak je to neskutečná pálka, protože v červenci neexistuje žádná levná mezikontinentální letenka. Byznys aerolinek je jasný. Částky za vystoupení nejsou tak hrozné, ale dostat kapely sem, to jsou statisícové částky. Peníze ale pro nás nejsou na prvním místě. Počítáme je proto, abychom mohli za rok zase pozvat dobré kapely a zůstali nezávislí. Nechceme prodat festival nějaký značce piva nebo bance.
Objevili se takoví zájemci?
Mám nabídky od cigaretových firem. To úplně nenávidím. Hodně jsem cestoval po světě a když jsem viděl v Indonésii kouřit pětileté děti, tak mi to trhalo srdce. Vím, jak strašně tenhle byznys na lidi působí. Od nich bych si nevzal ani milion. To přísahám a nikdy se to nestane.
Jaké tedy máte sponzory?
Sponzory nevyhledávám. Sponzoři jsou tady všude kolem nás (ukazuje na fanoušky - pozn. autora).
Australané, Japonci, Kolumbijci, Mexičané, Brazilci, Američané, Kanaďané, Arabové, Izraelci. Ti všichni letos na Obscene Extreme hráli. Dříve jste tu měli také Afričany. To je celý svět. Nebo někdo chybí?
V Grónsku se tahle muzika nehraje, takže tady zatím žádná kapela z Grónska nehrála. Kdyby existovala, tak je určitě v Trutnově na Bojišti! Na tisíc procent. Vždycky jsem chtěl dělat největší festival.
Festival dává peníze charitě, nejí se při něm maso, tvrdě jde proti násilí a rasismu. Proč?
Etická stránka je pro nás hrozně důležitá. Festival není o tom hrubě vyrubat peníze, jako to je běžné v kapitalismu. Na lidi působíme. Společně jsme se vychovali. Jak my fanoušky, tak fanoušci nás. Je to o toleranci. Nejsme tady proto, abychom v Trutnově někoho obtěžovali. Pokud nás lidi ve městě berou a vnímají dobře, je to skvělé, pokládám to za čest.
Berete jako vítězství, že jste dokázal festival na Bojišti udržet, zatímco další dva, punkový a rockový Open Air Trutnoff, už tam nebudou?
Tak to vůbec ne. Open Air jsem nikdy nebral jako konkurenci, jezdil jsem na něj strašně rád, i když hudba nás tolik nebavila, protože byla každý rok stejná a to mi přišlo smutný. Hrozně mě mrzí, že Open Air nebude. Ale už před pár měsícema jsem říkal, že to určitě nemůže dopadnout. Z mnoha důvodů. Už jen vytvořit festival na zelené louce je strašně finančně náročné. Absolutně nemožné pokrýt, pokud nemáte opravdu velkého mecenáše.
Vy jste se dohodnout dokázal.
Od září jsem se domlouval s městem, ujišťovali mě, že na Bojišti budeme. Absolutně jsem jim věřil, kapely jsem domluvil, letenky jsem zaplatil. Jediné, co bylo na hraně, že jsme podepsali smlouvu na konci května. Ale od začátku to bylo postavené tak, že se domluvíme. A co jsem slyšel, tak byli připravení domluvit se i s Open Air. Možná by se ty dva tábory měly konečně sejít. Přijde mi to jako hodně smutný příběh festivalu, který tady je strašně dlouho a měl by jednoznačně pokračovat. Pořád má co dát.
Uměl byste si představit Obscene Extreme jinde než na Bojišti?
V roce 2009 jsme se přestěhovali do Svojšic z ekonomických důvodů, protože podmínky pro nás byly vražedné a nebylo možné všechno zaplatit. Naštěstí hned příští rok jsme se vrátili. Zůstáváme tady a bereme Bojiště jako náš domov. Úplně jednoznačně!
Dělal byste ho i jinde?
Festival udělám kdekoliv, to problém není. Ale v Trutnově se mi líbí a jednoznačně bych tady chtěl zůstat a doufám, že to tak bude. Vždycky jsem to tady měl rád. Trutnov mi přijde strašně zajímavý. Taková ta brána do Krkonoš.
Začínali jste opravdu na valníku v roce 1999?
Jó, to bylo vtipný. První ročník jsem dělal při svojí párty k 25. narozeninám. To jsem byl úplně naivní. Přijeli jsme na Bojiště a hledali pódium, ale bylo tady jen plátno na promítání. V areálu jsme viděli valník, tak jsme sehnali traktor a dotáhli ho na scénu. Takže kapely fakt hrály na valníku a pod ním se kempovalo. To byly úžasné zážitky.
Kde jste tehdy pracoval?
V chemičce v Synthesii Pardubice. Tam jsem doslova trpěl. Třikrát jsem odcházel, řval jsem na bráně, že už nikdy, abych se pak pokaždé s prosíkem vracel, ať mi dají práci. Vyměnil jsem tam asi deset pozic. Roztloukal jsem třeba chemický odpad kladivem. Ale to jsem vydržel jediný den. S těmahle rukama já nevydržím dělat nic extra. Doktora jsem prosil na kolenou, ať mi napíše papír, že už tam nemůžu chodit. Vím, co to je chodit do práce, která vás nebaví, nezajímá, máte stupidního šéfa a jste velice špatně ohodnocený.
Máte sen, koho přivést na Bojiště?
Mám, jasně, ale ten se nesplní. Vždycky jsem chtěl, aby na Bojišti hrála ABBA. Tu jsem měl vždycky rád jako dítě. Jejich songy jsou nesmrtelný a pořád ji poslouchám. Vtipný bylo, že jednou na prvního apríla jsme na webu oznámili, že tady bude ABBA, udělali jsme na stránkách jejich profil, mp3, videa a lidi to zbaštili. Celý den mi volali kámoši, jak je to možný, že ABBA odmítá stamilióny za koncerty všude po světě a bude hrát tady v Trutnově. Taky bych chtěl vidět hrát Johnnyho Cashe. Ale to už se mi taky nesplní.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
