Janů: Ve škole mi spolužáci dali přezdívku veverka

Na časy své školní docházky vzpomínala Petra Janů s lehkou nostalgií. Při dnešním zářijovém zastavení s celebritou nabízíme čtenářům Petřino, respektive Janino, ohlédnutí.

Její původní jméno bylo totiž Jana Petrů a pseudonym jí vymyslel až Jiří Suchý v legendárním Divadle Semafor.

Ještě předtím si ale v roce 1972 zazpívala na talentové soutěži v Náchodě, kde získala druhé místo. Všiml si jí uznávaný klavírista Pavel Větrovec. Právě on doporučil nadějnou hvězdičku do Divadla Semafor.

V roce 1959…

První září kterého roku a kde jste nastupovala do 1. třídy?
V roce 1959. Byla to základní škola v Praze – Ruzyni.

Kdo vás tehdy doprovázel? Asi babička, že? Měla jste velký kornout?
Šla se mnou babička a táta. Kornout byl tehdy zcela neznámou věcí, zato nám zatroubili a zarecitovali pionýři a promluvil sám soudruh ředitel.

Líbila jste se sama sobě ve školních šatech? Byly pro tu příležitost koupené či ušité?
Je to tak dávno, že se už fakt nepamatuju. Určitě jsem ale měla něco velmi svátečního.

Šla jste do školy ráda? Těšila jste se – a na co nejvíce?
Docela dost, uměla jsem číst i psát a připadala jsem si děsně moudrá.

Návrat do lavice

V jednom TV dokumentu, byla to myslím 13. komnata, jste se vracela do sálku, kde jste poprvé zpívala. Vrátila jste se od té doby podobně také do své školní lavice?
I tenhle návrat ve 13. komnatě na ČT 1 byl. Byla jsem v ní velmi uvolněná, protože mě už nestrašila chemie, matika ani fyzika.

Ve škole vás nebavily jmenované předměty, ale třeba ani tělocvik. Naopak vás bavil dějepis a čeština. Souviselo to i s osobou učitele, popřípadě s vašimi spolužáky?
Spolužáci za to určitě nemohli. Matiku jsem nenáviděla osobně a upřímně, jsem na ni totiž naprostý antitalent.
Češtinu jsem zase naopak milovala a moje paní učitelka na tom měla lví podíl.

A co literární a dějepisní hrdinové?
Mými dějepisnými hrdiny byli Přemysl Oráč a Jan Hus, literárními Robinson Crusoe a postavy z románů Julesa Verna.

Ne, šprt jsem nebyla

Jistě ne o každém, kdo školu opouštěl s vyznamenáním, se dá říci: „Byl to šprt!“ Řekněte – jak to bylo u vás? A co na to spolužáci?
Měla jsem sice ve škole jedničky a dvojky, ale šprt jsem určitě nebyla.

Jste některému ze svých pedagogů ze základní školy za něco vděčná? A bylo to tak už tehdy, nebo až s odstupem času?
Lásku k češtině, kterou pociťuji dodnes, ve mně vyvolala paní učitelka Dřevjaná. Jsem jí za to vděčná.

Měla jste ve škole také přezdívku? Jak vznikla? A co přezdívky učitelů, vybaví se vám některé?
Podívejte se na můj předkus a nebude vám divné, že mi říkali „veverka“.

Odrážela se ve vašem dětství politika či doba? Eva Pilarová kdysi vzpomínala, jak jim školu obsadila Rudá armáda, a když vojáci odešli, musely být třídy odvšiveny a deratizovány…
Politika se mě dotkla jen jako sólistky školního sboru, když jsme zpívali při předávání rudých praporů a vyznamenávání brigád socialistické práce. Pro mě to bylo dobrý, ulila jsem se ze školy.

Je něco, na co jen tak ze školy nezapomenete? Drobný zážitek…
Na školní besídce jsme dělali hru Rok, po měsících. Já hrála duben a byla jsem - deštník.

Vzpomínám na Řecko

A ještě aktuálně: Čím právě žijete, co chystáte, na co se můžeme těšit?
Žiji vzpomínkami na řeckou Lefkadu a těším se na sezonu plnou koncertů s kapelou Golem a spoustu samostatných vystoupení.