A pokračuje tak v prezentaci tvůrců, jejichž dílo výborně koresponduje s moderním prostorem, který Uffo nabízí.

Prostor a dílo

Práce Lukáše Wagnera často souvisejí s tématy agrese, manipulace a strachu, kterým se dlouhodobě věnuje, například v plastikách Pes s žiletkou či Strojový boj. Však také současná expozice nese název Život je boj. „Je při tom namístě říci, že autor vnímá strach i agresi především jako sociální fenomény. Jako vnější ohrožení, do něhož je člověk vtahován v souvislosti s komplikovaným stavem společnosti,“ říká Paulina Skavova.

V této souvislosti se nabízí srovnání Wagnerovy práce s tvorbou některých českých umělců generace 60. a 70. let, kteří se ztvárňování podobných námětů věnovali také. Například Aleš Veselý či Karel Nepraš ve svých industriálních plastikách. V malbě se toto téma objevuje u Michala Rittsteina a Mikuláše Medka.

Vlastní cesta

„Odlišnost přístupu Lukáše Wagnera je ale na první pohled zřejmá. Na jedné straně nacházíme v jeho tvorbě existenciální martyrium až grotesku, na straně druhé čistou estetiku neosobního designu v jeho nejnovějších architektonických projevech,“ dodává Skavova.

Výtvarné umění a jméno Wagner k sobě patří již několik generací. Jak prostřednictvím otce Jana, tak dědečka Josefa. Lukáš Wagner prošel školou sochaře Jana Hendrycha, Karla Nepraše a Jana Koblasy na Akademii výtvarných umění v Praze. Díky tomu bravurně ovládá základní principy sochařství. Středem jeho zájmu je socha, kterou často koncipuje jako objekt, design či architekturu, čímž posouvá definici sochy jako takové. K tvorbě často používá nejrůznější prefabrikáty průmyslové výroby, často s pohyblivými částmi jednotlivých dílů. Příkladem může být v Uffu představený objekt Myčka na lidi.