Kdy u vás definitivně uzrálo rozhodnutí vrátit se na palubovku?
Před necelými dvěma měsíci.

Musel vás trenér Volejník hodně přemlouvat?
Ne, ne. Bylo to mé vlastní rozhodnutí. S rodinou bydlíme v Pardubicích, proto jsem si Hradec vybrala.

Jak se těšíte na náročnou přípravu?
Tři měsíce trénuju individuálně, v pondělí to začne s týmem naostro. Postupně si znovu zvykám na zátěž. Uvidíme, jak to půjde.

Je vám šestatřicet. V šatně budete sedět s o dost mladšími spoluhráčkami. S trochou nadsázky se budete moci považovat za jejich mámu…
Budu jen ráda, když jim nějaké zkušenosti předám.

V televizi jste prohlásila, že byste chtěla mít průměr patnácti bodů a osmi doskoků na zápas. Nestavíte si příliš vysoké cíle?
Vysoké určitě jsou, ale člověk si je dát musí. Kdybych dala za zápas dva body a doskočila dva míče, spokojená bych rozhodně nebyla. Je to pro mě dobrá motivace. Čím vyšší cíl, tím pro to musíte v tréninku a na hřišti víc udělat.

Co vůbec soudíte o kvalitě české nejvyšší soutěže?
Kvalita je poměrně dobrá. Gambrinus a USK patří do evropské špičky. Ostatní týmy jsou poměrně vyrovnané. Už se těším, až si zahraju.

Lze v případě zdařilého comebacku pomýšlet i na návrat do reprezentace? Nebo je toto téma pro vás už uzavřené?
(směje se) Myslela jsem si, že se na to budete ptát. Popravdě řečeno, vůbec nevím. Otázkou je, jak mi bude sloužit zdraví a jakým způsobem návrat zvládnu. Může se mi dařit, ale také nemusí. Uzavřená kapitola to není, ale dopředu něco říkat by nemělo smysl.

Zmínila jste se o zdravotní stránce. V lednu 2006 jste kariéru ukončila kvůli zdravotním potížím. Odpočinulo si tělo dostatečně?
Nebyly to jenom zdravotní potíže. Měla jsem toho dost i po basketbalové stránce. Hlava mi to prostě už nebrala. Postupem času mi basket začal chybět. Chuť na návrat je nyní velká.

Jak jste trávila dny bez basketbalu? Nenudila jste se?
Brzy jsem otěhotněla, takže o nudě nemůže být ani řeč. (směje se) Byla jsem doma s malou dcerkou, takže o zábavu jsem měla postaráno. Navíc jsem chodila spolukomentovat zápasy do České televize. Znovu jsem přišla do kontaktu s basketbalem. Tato skutečnost sehrála podstatnou roli při rozhodování, zda se pokusit o návrat, či nikoliv.

V kariéře jste toho dosáhla strašně moc. Přesto, kterého úspěchu si nejvíce ceníte?
Ráda vzpomínám na každý úspěch. Hodně si samozřejmě vážím zlaté medaile z mistrovství Evropy, cenné je rovněž konferenční vítězství v zámořské WNBA a samozřejmě si moc vážím ocenění pro nejlepší hráčku Evropy. Jenže to všechno už bylo. Z výsluní je strašně lehké spadnout dolů. Jsem na to samozřejmě hrdá, ale teď se musím dívat jenom dopředu.

Přesto. Vybaví se vám často zlatý tříbodový koš z mistrovství Evropy v roce 2005, díky němuž jste v posledních vteřinách porazily Rusko 72:70?
To víte, že vybavuje. Na to se zapomenout nedá. Byl to možná můj nejdůležitější koš v kariéře.

Zpět k Hradci. Počítáte se skutečností, že budete jednou z nejostřeji sledovaných hráček v české lize?
Jistý tlak tady asi bude. Každý, kdo si jednou udělal jméno, s tím musí počítat. Snad to zvládnu a budu podávat dobré výkony.

Budou se vám v pondělí před vstupem do kabiny třást kolena?
Malinko nervózní asi budu.