Vondráčková: Sešel se tu parádní kolektiv

Hned záhy jej však MICHAELA VONDRÁČKOVÁ přenesla do klubka celého týmu, aby se s blyštivou trofejí mohly polaskat všechny hrdinky najednou. Jak jinak! Vždyť i letos stál za ziskem medailí kolektivní výkon.

Michaelo, trutnovský klub na ligovou medaili čekal čtyři roky a vy jste najednou získaly dvě za sebou. Jaký je to pocit?
Pocit je to krásný. Jak říkáte, Trutnov na medaili čekal dlouho, my je teď získaly rovnou dvakrát po sobě a já jsem ráda, že jsem byla u toho a mám na nich podíl.

Je něco, v čem si ty cenné kovy a tím vlastně i obě úspěšné sezony byly podobné?
Ony oba ty týmy byly jiné. Letos se nám to parádně sešlo v kolektivu. Neskutečně v něm fungovala chemie. Ale přiznám se, že kdybyste se mě zeptal, který bronz řadím výš, odpovědět bych nedokázala.

Minulý pátek jste měly možnost slavit bronz doma. Nepřijde vám teď, že Trutnovu je prostě souzené vozit si medaile z hal soupeřů?
My jsme si to už zkusily loni, takže jsme věděly, do čeho jdeme (úsměv). Ne, ono je to jinak. Není jednoduché udělat poslední krok v domácím prostředí. Sice se pořád říká, jak je dobré hrát rozhodující duel doma, ale na druhou stranu to je zavazující. My jsme Hradec v prvním utkání porazily na jeho palubovce o 36 bodů a každý měl najednou naše vítězství v sérii za hotovou věc. Rázem na nás byl velký tlak a bylo těžké jej ukočírovat.

Třetí utkání začal výrazně lépe Hradec. Co stálo za velkým obratem, který jste načasovaly až na závěrečnou čtvrtinu?
Zaprvé to bylo brzké odstoupení Jamie (Jamie Russellová – pozn. aut.) ze hry. Jak už jsem zmiňovala tu týmovou chemii, každého její zranění zasáhlo. Chtěly jsme tu medaili vyhrát pro ni. Do šatny s námi ani nešla a bylo jasné, že jde o vážnější zranění. Jak jsme ale nastoupily do druhého poločasu, tak jsme uhrály důležité body zásluhou Emily (Emily Cadyová – pozn. aut.) a to nás nakoplo.

Závěrečný zápas sezony se hrál v krásné kulise. Co vám po něm zůstane v paměti?
Kulisa byla nádherná. Přesto mě samozřejmě mrzí, že jsme nemohly slavit v Trutnově. Tam by se přece jen vešlo dvakrát tolik lidí. Nám fandily i malé holky, které jsem dřív trénovala, takže z toho jsem měla velkou radost. Tohle jsou zážitky, které se nezapomínají.

Na rozdíl od loňského duelu v Nymburku vám byl povolen tradiční rituál v podobě stříhání síťky. Jak jste si jej užila?
Já se na to těšila celý život. Konečně jsem byla v postavení, ve kterém jsem si mohla dovolit tu síťku stříhat. Musím ale přiznat, že i tu z Nymburka nakonec mám. Sice ji stříhal někdo jiný, ale dostala se ke mně a mám ji doma.

Jste členkou jádra týmu, které získalo dvě medaile za sebou. Je šance, že vy čtyři v Trutnově zůstanete pohromadě a za rok se pokusíte o hattrick?
Bylo by to krásný, ale my bohužel momentálně nevíme, jak to v Trutnově bude. Na tuhle otázku nejsem schopná odpovědět. Ale bylo by to krásný. Je to taková nostalgie a kdo by nechtěl takového úspěchu dosáhnout i potřetí.