VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tajemné Montes Ryphaeos

Trutnov - Před staletími tak byly latinsky nazývány Krkonoše, tehdy opravdu tajemné, nikoli jaké jsou dnes, protkány silnicemi, stezkami, a posety četnými stavbami. Turistický ruch odvál i poslední zbytky tajemna, k jehož poznání musíme sáhnout po starých pramenech. Průvodci nám budou dva učenci, sami poněkud se ztrácející v mlze nejasností. Zvlášť první z nich.

18.7.2016
SDÍLEJ:

KDYŽ V ČESKU NENÍ Velký Himálaj, musí stačit Krkonoše. Užít si je můžete dokonale.Foto: Czechtourism

Obvykle se psal německy Matthäus Erbinäus von Brandau, což můžeme počeštit na pána z Brandova, ale tím naše možnosti v podstatě končí, třebaže se psal jako „rytíř český a medicíny doktor". Medicínu vystudoval v Basileji, a thesí „O neštovicích" ji zakončil roku 1608, což je jediné přesné datum z jeho života, který se odehrával někdy od druhé poloviny 16. století, do první poloviny následujícího.

Nevíme, zda pán z Brandova provozoval lékařskou praxi, jisté však je, že se zabýval alchymií, naukou pokoušející se chemickou cestou proměnit obecné kovy ve stříbro a raději ve zlato. Prostředkem k tomu měl být proslulý kámen mudrců, preparát, který nikdo za skoro dvě tisíciletí existence alchymie nepřipravil, prostě proto, že to není možné, což však v těch dobách nikdo netušil. Přesto se občas našli jedinci tvrdící, že uspěli. Pán z Brandova byl jedním z nich a svoje poznatky svěřil papíru v rukopisných poznámkách, které vyšly tiskem po jeho smrti, až roku 1689 jako Wahrhaffte Beschreibung von der Universal-Medizin und Güldenen Tinctur (Pravdivý popis universální medicíny a zlaté tinktury), jak je připravil dodnes neznámý „milovník alchymie". Čtenáře můžeme uklidnit – ani podle této knihy se zlato vyrobit nedá.

Pro nás je zajímavé, že se v knize opakovaně zmiňuje Arnau, dnešní Hostinné, a také osoby, které měly zde či v blízkém okolí žít. Odtud patrně autorův zájem o Krkonoše, který se objevuje v jedné z kapitol, neobvyklé tím, že má styl pohádkového vyprávění. Přitom je to ve skutečnosti návod, jak zázračný kámen mudrců vyrobit, ale opakujme, návod nevedoucí nikam. Přesto však půvabný. Hned na začátku se v textu objevují Krkonoše, a to jako Montes Ryphaeos, Riesengebürge, na jejichž vrcholcích jsou prý bezedná jezera a pramení tu dvě vodstva, Labe a Jizera. Bezedná jezera jsou nadsázkou, nikoli jedinou. V těchto horách se prý nacházejí granáty, modré a bílé safíry, ametysty, smaragdy, rubíny, topasy, markasity a jiné kameny. Výčet, také poněkud nadsazený, by měl pominout smaragdy či safíry, zato však autor překvapivě nezmínil například acháty a jaspisy, hojné v Podkrkonoší. Také zde prý jsou vcelku bohatá ložiska zlata, stříbra, cínu, olova a rtuti. I toto tvrzení je více než optimistické.

V dalším líčení následuje pohádkový svět, nadpřirozený, jak se jevil našim předkům. Vyjmenovávají se tu bytostí obývajících jednotlivé elementární říše, kde oheň měl být příbytkem salamandra, voda živlem nymf, které „nevědomí pohané za bohyně měli". V zemi pak prý žije národ „pygmejů a horních mužů", které lze spatřit, jak kutají v dolech bohatých na zlato a stříbro. Tyto bytosti, spíš je známe jako důlní skřítky, obvykle rychle zmizí z dohledu, tím snáze, že mají kouzelnou čapku, díky níž se mohou učinit neviditelnými. V oněch bohatých Riesen-Gebürge, tedy Krkonoších, má své sídlo mocný král těchto skřítků jménem Chrysagoras, jemuž se narodil syn Aurelius. Následuje opravdu pohádka, zajímavá tím, že jsou v ní dobové hmotnostní jednotky, neboť jde o návod, jak uměle vyrobit právě Aurelia, představujícího zlato, ale tím se nebudeme zabývat. Jen dodáme, že nechybějí ani sestry tohoto mladíka, v nichž poznáváme jednotlivé obecné kovy, například měď.

Podstatná byla autorova, a nejen jeho, víra, že v Krkonoších měla být vcelku hojnost zlata a stříbra, jenže ho kutali skřítkové. Šlo tedy v zásadě o dva úkoly – ložiska drahého kovu najít, a dohlédnout na to, aby se vytěžený dostal do správných rukou. Druhý úkol byl snazší, protože již od vrcholného středověku platil horní zákon, podle něhož drahé kovy náležely koruně, tedy panovníkovi. Nebylo tedy co řešit, ony správné ruce byly zákonem předepsány, takže zbývalo už jen ložiska najít.

Zde nastupuje druhý protagonista našeho líčení, muž, o němž víme přece jen víc, než o pánu z Brandova. I tentokrát nám však chybí rok narození, zato víme, že pan Šimon Tadeáš Budek z Falkenberku vystudoval univerzitu kdesi v cizině, obor není jasný, koncem 16. století působil ve Vídni, a tam se seznámil s dvorem císaře Rudolfa II., do jehož služeb v posledku přešel, a to jako brusič drahých kamenů. Ovšem také on se trochu věnoval alchymii, nicméně drahé kameny a drahé kovy ho zajímaly patrně poněkud více. Možná nahlédl, že je přece jen snazší pokusit se je nalézt, než trávit čas marnými alchymickými pokusy. Dále víme o panu Budkovi, že v roce 1601 působil jako farář v Rovensku pod Troskami, kde měl k drahokamům nesporně blízko. Jeho rukopisné poznámky, dnes chované v Rakouské národní knihovně, svědčí o tom, že byl spíš praktik, který se nezajímal o horské duchy, ale právě o drahokamy a drahé kovy.

V každém případě téhož roku 1601 poslal žádost císaři Rudolfu II. a ten ho na jejím základě jmenoval „inkvizitorem drahých kovů a kamenů" původně pro Krkonoše, později se pravomoc rozšířila na všechny české hory. Dnes bychom řekli, že se stal prospektorem zaměřeným na drahé kameny a kovy. Císařský jmenovací dekret uváděl široké pravomoci pana Budka – směl dokonce ty, kdo by se protivili jeho činnosti, uvrhnout do vězení. Mohl cestovat s ozbrojeným doprovodem čtyř a více mužů, a tato skupina byla označena malým praporem, kde byla černá orlice na rudém poli. Jak se z textu žádosti zdá, ze skřítků a „pygmejů" neměl pan Budek obavy, přesto v tomto přípise napsal výslovně, že žádá o průvodce a o vybavení královskou autoritou, přičemž není tu zmínka o nadpřirozených bytostech. Píše se zde, že by „podle paměti, kterou mu zanechal otec a jeho předkové, mohl v Krkonoších vyhledávat kovy a drahé kameny …". Ozbrojený doprovod byl přitom podle páně Budkovy žádosti nezbytný, protože „žije v těchto horách krutý a divoký druh lidí …" Blíže se o nich nezmiňuje, takže nevíme, proč měly před pěti staletími naše nejvyšší hory takovou pověst. Z tohoto hlediska byli plaší horští skřítkové vlastně ještě docela přijatelní.

Vladimír Karpenko

Autor: Redakce

18.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vrchlabí - Letňany

Druholigové trio připisovalo jen porážky

Baník Žacléř vs. FK Poříčí

Finále poháru: Penalty přiřkly pohár "domácímu" Poříčí

Zadržen na místě činu! Policisté lapli kriminálníka

Trutnov - Ve vazbě skončil šestačtyřicetiletý recidivista, který ve dvanácti případech na Královedvorsku a v blízkosti Trutnova násilím vnikl do objektů, ze kterých odcizil potraviny, alkohol, tabákové výrobky a oblečení. Hrozí mu tříleté vězení.

Beran vystřelil Jívanu první krajské vítězství

Pojizeří - V I. B třídě Libereckého kraje se na úvodních třech příčkách tabulky srovnaly hned tři pojizerské celky.

NAŠI PRVŇÁCI ze ZŠ V Domcích, Batňovic a Dubence

Trutnovsko - Každou středu vám představíme čerstvé prvňáčky z našeho regionu.

Páté kolo TIP ligy vyhrál Vítězslav Tobolka

Trutnovsko, Pojizeří - Pět odehraných kol za sebou má podzimní část fotbalové TIP ligy a ne jeden soutěžící si již musel všimnout, jak náročné zápasy se letos objevují v nabídce jednotlivých hlasovacích kuponů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení