Závodu „pravých chlapů" se zúčastnily tradičně i ženy. Podle pořadatele Marka Pazderského to závodníci nemají jednoduché, trasa totiž není značená a stane se, že občas nějaký závodník najede i desítky kilometrů navíc. Letošní sedmý ročník vyhrál Jan F. Polášek, který do cíle dojel za 4 hodiny 35 minut.

Marek Pazderský, hlavní organizátor originálního závodu bez značení trasy, pro Deník řekl:

Boboloppet: Trasa je krásný výlet po Jizerských horách

Letos se jel již sedmý ročník Boboloppetu, hlavní organizátor akce, Marek Pazderský však chce zachovat rodinnou podobu závodu, proto je množství závodníků omezené. Tento závod je originální nejen svou délkou, ale i trasou, která není značena.

Jak vznikla myšlenka uspořádat nejdelší závod na běžkách v České republice?
Jezdíme s kamarádem Fandou Landou každý rok Vasaloppet, nejslavnější závod na devadesát kilometrů ve Švédsku a vždy si tři týdny předem dáváme podobně dlouhý trénink pro ověření kondice. Postupně přicházeli lidé, že by si to projeli s námi, a tak se zrodila myšlenka uspořádat závod. Shodou okolností to vychází na mé narozeniny a tak jsem se rozhodl namísto hospody zorganizovat pro ostatní Boboloppet. Napadlo mě, že z toho možná bude můj memoriál a kdo to má, memoriál za živa. Letos se tak koná již šestý ročník, s nultým sedmý.

Jak probíhá start vašeho závodu?
Náš závod má hodně specifik a jedním z nich je právě volný start, kdy otevřeme startovní bránu na dvě hodiny od osmi do deseti hodin ráno, a každý si může vyjet, kdy chce. Trať díky tomu není přeplněná a nehrozí startovní kolize.

Jak vůbec vznikl název Boboloppet?
Jedná se o složeninu dvou slov. Loppet znamená švédsky závod a Vasaloppet je tedy vlastně Vasův závod. No a BoBo je moje letitá tajná přezdívka.

Jakou technikou se Boboloppet jede?
Umožňujeme jet bruslením i klasikou, každý si vybere a na startu to nahlásí. Výsledky pak vyhlašujeme samozřejmě samostatně.

Trasa závodu není značena, proč?
Trasa je takový krásný výlet po celých Jizerkách, zavede nás ke všem přehradám, hlavním vrcholům i do sklářských osad. Značena není, neboť na každé křižovatce už nějaká ta cedule je a my chceme, aby lidé nejenom sportovali, ale zároveň se kochali krajinou, a tím, že je donutíme sledovat, kde jsou, se učí poznávat celé Jizerky. Uznávám, že v některých místech to mají ti, co Jizerky moc neznají, opravdu těžké.

Při Boboloppetu si občas někdo zajede, nejvíce snad sto devatenáct kilometrů, jak se to přihodilo?
Tak to je pravda a ten dotyčný má dodnes můj obdiv, stihl totiž i tak dojet závod do limitu, což je deset hodin. Nenastudoval si předem trasu a nevzal si tahák do kapsy, takže na několika místech špatně odbočil a zajel se podívat třeba do Josefova Dolu.

Na vašich stránkách uvádíte, že je to závod pravých chlapů, ale loni se na čtvrté pozici umístila Jana Jetmarová, jak to tedy je?
Ten závod není úplně lehký, a tak nás napadlo, že mu dáme tento podtitul. Samotné nás překvapuje, kolik ho každý rok jezdí děvčat, letos jich bylo pětadvacet.

Proč je kapacita závodu omezená na 200 lyžařů?
Chceme udržet rodinou atmosféru závodu a netoužíme z toho udělat velkou masovku. Navíc těch lidí, co to dokáže dle našich podmínek objet, moc není. Jdeme spíše cestou kvality než kvantity.

Nyní už je i závod bobokolo a boboběh, jak vznikly tyto závody?
Nechali jsme se inspirovat v Itálii na Marcialonze, kde se také jede v létě kolo a na podzim se běží.