Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

Muzea (dokončení)

Křenov: V roce 2007 byl barokní komplex z roku 1732 rekonstruován a je využíván jako muzeum  farnosti. Jde o kapli sv. Isidora (1705), farní kostel sv. Jana Křtitele (1729), budovu fary (1732), součástí komplexu jsou pranýř (1732), socha P. Marie Immaculaty (1734).

Letohrad: Muzeum řemesel v památkově chráněném areálu Nového dvora z roku 1750 (na snímku) patří k největším svého druhu v ČR. Zahrnuje více než 50 ucelených expozic řemesel a živností z období 1840 – 1930. Kromě relativně známých profesí, jako je truhlář či řezbář, prezentuje i práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Mezi nejzajímavější exponáty patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry a 100 let stará školní třída s ukázkami národních krojů. Pro mladší návštěvníky Nového dvora je zde také stálá výstava Fauna České republiky", která ukazuje na 120 vycpaných zvířat, ptáků a ryb v přírodní scenérii ozvučené originální zvukovou nahrávkou.

Náchod: Muzeum kočárků, starých panenek a výrobních patentů nabízí na ploše přes 200 metrů čtverečních exponáty od roku 1838 až do roku 1970. Například kočárků je zhruba 120, nejstarší pochází z roku 1860. Výstava je doprovázena dobovými dekoracemi, jako jsou panenky, hračky, pokojíčky a dalšími technickými zajímavostmi.  Expozici doplňují historické patenty, některé se týkají kočárků či panenek, další vzducholodí či jízdních kol. Výstava historických kočárků se stala lákadlem pro návštěvu Týniště nad Orlicí – expozici najdete na Mírovém náměstí.

Police nad Metují:  Muzeum původní české polytechnické stavebnice Merkur vzniklo v roce 2006 v objektu bývalého zemědělského učiliště. Návštěvníci zde mohou nahlédnout do historie této nejznámější české hračky, podívat se na současné i historické kovové vláčky, které patřily mezi významné výrobky Merkuru či různorodé modely sestavené ze stavebnice. Nechybí tady slavná Eiffelova věž, největší ježek v kleci, historické rekvizity, letadla, kolejiště a vlakové soupravy a různé exponáty včetně robotiky a mechatroniky. Velkým lákadlem je model Ocelového města, inspirovaný romány Julese Verna, v muzeu je mu vyhrazen celý jeden sál. Vytvořil ho sběratel Jiří Mládek, kterého stavebnice očarovala před více než padesáti lety. V místnosti plné stavebních dílků si každý z návštěvníků může vyzkoušet svou zručnost a postavit vlastní dílo.

Rokytnice v Orlických horách: Interaktivní muzeum přírody a řemesel Sýpka vzniklo v objektu bývalé sýpky, bylo otevřeno v roce 2013 a je zaměřeno především na děti. Ty se mohou v muzeu brodit potokem, vidět zblízka čápa černého nebo třeba vyrábět lubové krabičky a perličkové vánoční ozdoby.

Třebechovice pod Orebem: Muzeum betlémů je jediné v ČR a Evropě. Bylo založeno v roce 1925 zásluhou třebechovického rodáka Viléma Koleše (1869 – 19044), který získával zajímavé předměty od spoluobčanů a známých. Zásluhou manželů Vaclíkových se pak muzeum specializovalo na betlémy. V současné době spravuje  městské sbírky a sbírkový fond betlémů. Nejvzácnějším předmětem je ručně psaný  iluminovaný Literátský graduál z roku 1559. Sbírkový fond tvoří více než 300 betlémů zhotovených z nejrůznějších materiálů a pocházejících z tradičních i netradičních betlémářských oblastí a nejcennějším je Proboštův mechanický betlém. Třebechovické muzeum betlémů je zároveň odborným pracovištěm specializujícím se na dokumentaci statických a mechanických betlémů. Nabízí i odborné poradenství při restaurování mechanických betlémů.

Vamberk: Muzeum krajky přibližuje vývoj české krajky od 18. století až do současné doby.  Představuje staré lidové krajky, vývoj krajkářství pod vlivem odborného školství od konce 19. století. Najdete v něm i tvorbu zakladatelských osobností české moderní krajky a práce jejich žákyň, především v souborech krajkových děl, která reprezentovala naši republiku na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967. Samostatnou část expozice tvoří soubor unikátních děl českých umělců současné doby.

Vrchlabí: Krkonošské muzeum bylo založeno v roce 1883 jako Riesengebirgsmuseum rakouským Krkonošským spolkem, aby „probádalo přírodu, dějiny i člověka Krkonoš a shromažďovalo sbírky toto dokládající. Od roku 1966 je zřizováno Správou KRNAP, sídlí v budově bývalého augustiniánského kláštera a pečuje o více než 32 000 evidenčních čísel sbírkových předmětů z různých oborů společenských a přírodních věd. Jejich prostřednictvím představuje Krkonoše veřejnosti ve stálých expozicích, na výstavách, v rámci doprovodných programů a akcí.

Vysoké Mýto: Dnes bude při Městských slavnostech na náměstí Přemysla Otakara II. otevřeno muzeum českého karosářství. Představí věhlasnou českou tradici výroby automobilových karoserií. V tomto městě je špičkový automobilový design spojen s rodinnou firmou Carrosserie Sodomka, která se ve 30. letech minulého století proslavila výrobou elegantních karoserií pro nejrůznější světové a československé značky. K vidění mají být i modely kluzáků, které podnikatel a také propagátor letectví vyráběl. V expozici bude představena i historie výroby autobusů ve Vysokém Mýtě.

Železniční muzea: V bývalé výtopně parních lokomotiv Pardubicko-liberecké dráhy postavené na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Jaroměři je jedno z největších železničních muzeí v republice. Naleznete v něm desítky exponátů, mimo jiné parní lokomotivu Conrad Vorlauf z roku 1873, nebo jedinou zachovanou českou parní ozubnicovou lokomotivu z roku 1901 i unikátní elektrickou akumulátorovou lokomotivu Ringhoffer z roku 1916. Během turistické sezony je možné ve vybraných termínech využít nabídku na jízdu historickým vlakem taženým parní lokomotivou.
Rovněž v bývalé výtopně v Rokytnici v Orlických horách je expozice věnovaná železniční trati z Doudleb nad Orlicí do  Rokytnice v Orlických horách. Mimo největšího exponátu – parní lokomotivy 328.011 – jsou tu obrazové a listinné materiály z historie trati, zvláště pak zajímavosti o každé zastávce na této dvacet kilometrů dlouhé lokální trati. Pozornost poutají i některá speciální zařízení používaná k zajištění vozidel na horských tratích, části zabezpečovacího zařízení a některá původní zařízení remízy související s parním provozem.
Stálá expozice je situována do budovy bývalé vodárny na nádraží Pardubice – Rosice nad Labem. V šesti místnostech a venkovní expozici je na sedm set relikvií či dokumentů z historie železnice a městské dopravy především v Pardubickém kraji. Při vhodných příležitostech na volném prostranství v provozu modelová železnice LGB. Jsou zde dvě tematické výstavy:  Trolejbusy Tatra T86 v Pardubicích a minivýstavka fotografií Staré nádraží Pardubice.

Muzeum východních Čech

Největší regionální muzeum v Královéhradeckém kraji má v archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkách přibližně tři miliony sbírkových předmětů. Vedle dlouhodobých expozic pořádá ročně přibližně deset až patnáct tematických výstav a řadu dalších kulturních a společenských akcí, vydává periodické i neperiodické publikace a organizuje odborné konference a semináře.

Muzeum bylo v Hradci Králové založeno v roce 1880. Přímým podnětem k jeho zřízení se stala zdejší výstava starožitností a památností konaná v létě roku 1879. Poprvé byly sbírky otevřeny veřejnosti 1. února 1885 v kapli sv. Václava v domě čp. 33 na Žižkově náměstí. Původní dvě oddělení se v roce 1896 rozdělila na dvě samostatná muzea – historické a průmyslové pro severovýchodní část Království českého.

Na počátku 20. století bylo muzeum roztroušeno v několika budovách.  Situaci se podařilo vyřešit v letech 1909 až 1912, kdy byla postavena na labském Eliščině nábřeží nová muzejní budova podle návrhu architekta Jana Kotěry.

V meziválečném období vznikla v Hradci Králové další muzea (např. župní pedagogické) a především v roce 1939 přírodovědecké, v roce 1936 byla zpřístupněna městská galerie. Po II. světové válce byla všechna muzea sloučena v jediný ústav. Ten se v roce 1959 stal krajským muzeem  a od roku 1974 (po sloučení s obdobným pardubickým pracovištěm) působilo jako Krajské muzeum východních Čech. Od roku 1991 (po opětovném osamostatnění Východočeského muzea v Pardubicích) nese současný název Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

Od roku 1993 je součástí muzea též Památník bitvy 1866 na Chlumu. Součástí Památníku bitvy 1866 na Chlumu je i Muzeum války 1866, jehož historická část byla otevřena v roce 1936. Muzeum je také partnerem projektu Archeopark pravěku ve Všestarech.

Muži nestárnou

Úspěšná a i v dnešní době často reprízovaná filmová komedie z roku 1942 (97 minut). Podle divadelní inscenace, kterou hrálo Divadlo Oldřicha Nového, ji natočil režisér Vladimír Slavinský. Za kamerou stál Ferdinand Pečenka, hudbu složil Josef Dobeš. Hlavní role svěřil Janu Pivcovi, Zitě Kabátové, Janě Romanové, Jarmile Smejkalové, Gustavu Nezvalovi a Františku Rolandovi. Jedna z důležitých scén se točila v městských lázních s vlnobitím v Hradci Králové.

Mydlář Jan

Pražský kat a jedna z nejznámějších postav rudolfinské a pobělohorské Prahy patří k historickým osobnostem, kolem kterých koluje řada legend. O jeho životě existuje pouze málo ověřených informací. Je mezi nimi fakt, že 21. června 1621 byl popravčím 27 českých pánů, vůdců stavovského povstání, a také skutečnost, že zemřel 14. března 1664.

Většina informací o životě Jana Mydláře i jeho potomků vychází v románu historika Josefa Svátka nazvaném Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, který vyšel ve čtyřech dílech v letech 1886–1889. Budoucí mistr popravčí se narodil kolem roku 1572 v měšťanské rodině v Chrudimi a byl prý nadaným studentem. Podle spisovatele Svátka studoval medicínu na pražské univerzitě. Na studiích se údajně potkal i s Jánem Jesenským, který se stal jeho přítelem a kterého později byl nucen popravit. Mydlář měl  být  přítomen první veřejné pitvě, kterou Jesenský předvedl v roce 1600, a později mu prý dodával mrtvá těla.

Údajně z nešťastné lásky – chtěl zachránit svoji milou, která otrávila manžela, před popravou – se nechal v Chrudimi najmout jako katovský pacholek. Ženu se mu zachránit nepodařilo, ale u řemesla již musel zůstat, neboť se stal „navždy nečistým". Popravčí živnost byla v té době sice výnosná, ale kat stál až na dně společenského žebříčku.

Mydlářovský dům

Významná stavba v chrudimské Břetislavově ulici nemá nic společného s chrudimským  rodákem a pozdějším pražským katem Janem Mydlářem. Patřila bohatému  chrudimskému mydláři a svíčníkovi Matěji Mydlářovi, který ji koupil 11. ledna 1571 a začal s přestavbou, kterou dokončil přibližně v roce 1576. Dům je třípatrový a má ve svém uličním průčelí ve dvou patrech logii o pěti obloucích, zábradlí galerie v prvním poschodí má bohatou figurální výzdobu. Stojící figury představují symboly pro zbožnost, spravedlnost, opatrnost a sílu. Ležící figury představují mír, válku, lásku, poctivost a moc. Sloupová logie je vysazena na kamenných nosnících, jež jsou ozdobeny hlavou šaška v kapuci s rolničkami, zdobením býka, jelena a několika růžemi s monogramem IHS (Jesus hominum Salvator – Ježíš lidí Spasitel).

Po rekonstrukci v roce 1972 v domě sídlí Muzeum loutkářských kultur. Objekt  byl vyhlášen kulturní památkou.

Myštěves

Obec na Královéhradecku, o které jsou první údaje z roku 1365. Nejvýznamnější památkou je novobarokní  zámeček – obklopený rozsáhlým parkem s rybníkem a golfovým hřištěm ho často vyhledávají režiséři. Točilo se zde několik pohádek, filmů a seriálů, např. jeden díl Dějin kriminalistiky. V roce 2004 ho pro film  Černá karta využil režisér Zdeněk Zelenka, který do hlavních rolí obsadil Josefa Abrháma, Radka Brzobohatého, Stanislava Zindulku, Elišku Balzerovou, Aloise Švehlíka, Danielu Kolářovou a další. V roce 2011 se sem vrátil a natáčel zde několik scén z cyklu sedmi detektivních příběhů Ach, ty vraždy v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou.

Od roku 2001 funguje Queen's Park Golf Club Myštěves, který má dnes k dispozici kvalitní osmnáctijamkové hřiště.