Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno P (pokračování)

Pasíčka

Záchranná stanice v Boru u Skutče. V hospodářském stavení na samotě u lesa  léčí poraněná a oslabená zvířata, která  vrací  zpět do přírody. Slouží k tomu sestava voliér a kotců, zejména pro ptáky. Do voliér jsou  umísťována zvířata po provedení různých zákroků, třeba po spojení zlomené kosti za pomoci drátu. Voliéry poskytují azyl také osiřelým mláďatům a jejich adoptivním rodičům, kterými jsou trvale handicapovaná zvířata.

Různé typy rehabilitačních rozletových voliér určených pro sovy, dravce i vodní a brodivé ptactvo pomáhají k rozhýbání operovaných křídel. Ptáci se v nich zároveň učí i lovit.  Trvale handicapovaní jedinci jsou používáni jako adoptivní rodiče nebo pro odchovy mláďat a část z nich je umístěna v expoziční části záchranné stanice.

Pastviny

Vybudování přehradní nádrže na horním toku Divoké Orlice si v letech 1933  – 1938 vyžádalo náklady 44 milionů korun.  V zatopené oblasti muselo být zbouráno 74 domů. Při stavbě se spotřebovalo přes 100 000 metrů krychlových kamene, sedm tisíc metrů krychlových písku, tisíc metrů krychlových jílu, 126 000 metráků cementu, 1500 metráků dřeva a 12 000 kilogramů trhavin. Přehradní jezero s obsahem 11 milionu metrů krychlových vody  má plochu 110 hektarů a délku kolem sedmi kilometrů. Zděná hráz je 193 metrů dlouhá, přes šest metrů široká a dosahuje výšky téměř čtyřicet  metrů. Součástí je hydroelektrárna, jejíž vnitřní vybavení a řídicí systém prošly modernizací v letech 2000 – 2006.

Kromě výroby elektřiny, které Francisova turbína vyrobí ročně asi 5,5 tisíc megawathodin  slouží přehrada také  k regulaci průtoku a ochraně před povodněmi a k rekreaci. Kilometr pod hlavní hrází je vyrovnávací nádrž Nekoř se čtyřicet metrů dlouhou a téměř deset metrů vysokou hrází.

Pecka

Hrad je nazýván Perlou Podkrkonoší a nachází se přímo ve středu tohoto nádherného kraje. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1322. Jako jeho majitel je uváděn Budivoj z Pecky. Hrad sloužil původně k ochraně zemské hranice a dolů u obce Stupná, kde se těžilo v období středověku zlato. Měl dvě obranné věže propojené hradební zdí a jeden obytný palác v jižní části nádvoří. Kolem stavby byl vyhlouben příkop, takže přístup byl možný pouze přes padací most. Gotický hrad byl později přestavěn na renesanční zámek. V roce 1830 však vyhořel a zchátral. Po celé dvacáté století zde probíhaly opravy, díky nimž je nyní zpřístupněn západní palác a rozsáhlé sklepení. Vydat se tu můžete na dvě prohlídkové trasy – první historická přibližuje život nejznámějšího majitele hradu, cestovatele, spisovatele, hudebního skladatele a politika Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Druhý prohlídkový okruh – Harantovské sklepy – dává nahlédnout do každodenního života hradu za působení Kryštofa Haranta včetně prostor středověké mučírny.

Úpravy objektu pokračují i nadále, v loňském roce byl například zrekonstruován klenbový sál, kde se odehrávají společenské akce a svatební obřady. Památka, kterou spravuje obec, je také místem kulturních akcí včetně pravidelných výstav moderního umění. Hrad je obklopen parkem s mnoha vzácnými a chráněnými druhy rostlin, dřevin, ptáků a motýlů. Proto zde podporují „zelené" svatby bez aut.

Pecková Dagmar

Česká operní pěvkyně (mezzosopranistka) je rodačkou z Medlešic u Chrudimi (4. 4. 1961).  Absolvovala pražskou konzervatoř a operní studium v Drážďanech. Vystřídala angažmá v drážďanské Semperově opeře a Státní opeře v Berlíně, představila se též v řadě dalších významných světových scén (Stuttgart, Ženeva, Mnichov, San Francisco, Paříž, Barcelona aj.) včetně londýnské Královské opery Covent Garden.

V rámci své koncertní činnosti vystupuje na pódiích ve Vídni, Madridu, Londýně, Tokiu, Curychu, Montrealu, Moskvě a řadě dalších měst, zpívala též v newyorské Carnegie Hall. Vystupuje i na mezinárodních festivalech v Bregenzu, Salcburku, Praze či San Sebastianu. Spolupracuje s Českou filharmonií a s dirigenty Jiřím Bělohlávkem,  Charlesem Mackerrasem, Richardem Hickoxem, Liborem Peškem ad. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří CD s áriemi Gustava Mahlera a Wolf
ganga Amadea Mozarta.

V roce 1999 získala cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen v inscenaci pražského Národního divadla. Je provdána za německého hudebníka Klause Schiessera (jejím prvním manželem byl novinář Jiří Vejvoda). Má dvě děti, syna Theodora a ze současného manželství dceru Dorotheu.

Pec pod Sněžkou

Jedno z nejvýznamnějších rekreačních a turistických středisek Krkonoš. Patří k největším lyžařským areálům v České republice. Je součástí SkiResortu Černá hora – Pec. K dispozici jsou moderní čtyřsedačková lanovka, 10 vleků s přepravní kapacitou 9620 osob za hodinu, 11 km upravených sjezdovek, nejdelší a nejlépe osvětlený svah pro večerní lyžování, členitý freestyle park a upravené běžecké tratě okolo Krkonošské magistrály.

V letní sezoně návštěvníky láká do střediska horská turistika. Hlavními atrakcemi jsou výhledy – ať už z vrcholu Sněžky či rozhledny na Hnědém vrchu, kam mají návštěvníci možnost vyjet sedačkovými lanovkami, nebo z hřebenů hor při putování panenskou přírodou. Pec je nejčastějším výchozím místem výletu na Sněžku.  Vyjít můžete pěšky buď Obřím dolem kolem Slezské boudy, anebo přes Růžohorky a Růžovou horu. Nejsnadněji se na nejvyšší vrchol České republiky dostanete novou  lanovou dráhou, která funguje od února roku 2014 a má kapacitu 250 osob za hodinu. Město je obklopeno řadou hor a vrchů. Na severovýchodě leží lesnatá Růžová hora (1300 m n. m.), na severu řada tří nejvyšších hor Krkonoš – již zmíněná Sněžka (1603 m n. m.), Studniční hora (1554 m n. m.) a Luční hora (1547 m n. m.). Na západě ohraničuje území města Zadní planina a Liščí hora. Kruh je téměř uzavřen svahy Javoru, mezi nímž a Růžovou horou protéká řeka Úpa.

Ve městě skládajícím se ze dvou části (Pec pod Sněžkou a Velká Úpa) žije trvale přes 600 obyvatel. Většina z nich pracuje ve službách spojených s turistickým ruchem. Dominantou města je osmnáctipatrový hotel Horizont, sídlí zde Správa Krkonošského národního parku a Horská služba.

Pedagogická fakulta

Vznikla v roce 1964 sloučením pedagogických institutů v Hradci Králové a Pardubicích, od roku 1992 je součástí Univerzity Hradec Králové. Nabízí studium učitelských i neučitelských studijních programů v humanitních, pedagogických, technických, sociálních, tělovýchovných a uměleckých disciplínách. Absolventi se uplatňují zejména v oblasti školství, ve školských odborech v rámci státní správy a samosprávy nebo ve vzdělávacích agenturách.

Absolventům je podle typu studijního programu udělován titul bakalář, magistr nebo doktor. Kromě toho může být na základě rigorózního řízení udělen titul doktor filozofie.

Na fakultě studuje více jak 4500 studentů zapsaných v bakalářských, magisterských i doktorských studijních programech, a to v prezenční i v kombinované formě studia. Kromě toho na fakultě studuje přibližně 1700 účastníků různých forem celoživotního vzdělávání.

Pecháček Ladislav

Doktor medicíny, který se proslavil jako spisovatel
a scénárista. Narodil se 6. 12. 1940 v Litomyšli, v roce 1964 promoval na Lékařské fakultě UK Hradec Králové a začal pracovat v plzeňské vojenské nemocnici. Od roku 1996 byl posádkovým lékařem v Chomutově, kde ho však z politických důvodů v roce 1971 z armády vyloučili a stal se obvodním lékařem. Pak se přestěhoval na Chrudimsko. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích, v letech 1990 a 1991 posudkovým lékařem v Chrudimi, později vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty okresního úřadu. V roce 2001 odešel do důchodu, žije v Pardubicích.

Jako spisovatel debutoval románem Amatéři (1980 – východočeské nakladatelství Kruh), který se stal předlohou filmu Jak svět přichází o básníky (1982). Úspěšná spolupráce  s režisérem Dušanem Kleinem dala vzniknout pentalogii – následovaly filmy  Jak básnící přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2004). Divácky ceněné filmy vznikly i podle jeho románů Dobří holubi se vracejí (1988) a Vážení přátelé, ano (1989). Podílel se na scénáři filmu Kdo se bojí, utíká (1986), je autorem televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít (1992). Rozhlas zdramatizoval jeho román Osvobozené kino mír (2008).

Peklo

Rozsáhlá přírodní rezervace v hlubokém sevřeném údolí při soutoku řeky Metuje a potoku Olešenka mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Nachází se zde řada přirozených lesních zákoutí, skalních štěrbin, peřejnatých vodních úseků i mnoho chráněných druhů rostlin a živočichů. Romantický, zhruba 10 km dlouhý kaňon se stal oblíbeným cílem turistů, rybářů, trampů, cyklistů i bruslařů. Údolím vede nově opravená turistická a cyklistická stezka. Hojně navštěvovaná je také stylová výletní restaurace Bartoňova útulna v centru rezervace. Ta vznikla v roce 1901 přestavbou starého mlýna, nazývaného Pekelec. Dalších úprav se restaurace dočkala v roce 1912. Na zakázku Josefa Bartoně z Dobenína, majitele zámku v Novém Městě nad Metují, ji do lidově-secesní podoby přestavěl známý architekt Dušan Jurkovič. Uvidíte tu zachované mlýnské kameny jako stoly, uvnitř restaurace visí na stropě mlýnské kolo, čerti chrlí z okapů vodu a zajímavý je i kamenný vodník hledící na hladinu nebo dřevěná skulptura čerta před budovou. Mezi návštěvníky Pekla byly i známé osobnosti, např. Eduard Vojan, Guth Jarkovský a Alois Jirásek, pro něhož se údolí stalo inspirací k povídce V Pekle. Povídku připomíná i kámen s nápisem Ženichův hrob, ležící nedaleko  potoka Olešenka.

Jméno Peklo má i kemp nedaleko Komárovského rybníka u vesnice Branžež v Českém ráji s osmi pětimístnými a pěti dvoumístnými chatkami a místem pro 150 stanů. U Trutnova je zase přírodní koupaliště Peklo s jedenapůlhektarovou travnatou pláží a s přilehlým kempem, kde  jsou tři čtyřmístné chatky a místo pro 40 stanů.

Pelcl František Martin

Rodák z Rychnova nad Kněžnou (11. 11. 1734) byl českým spisovatelem, historikem a filologem. Studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou (1745 – 1750) a na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové (1750 – 1752), poté filosofii, teologii a práva v Praze. V roce 1757 odešel do Vídně, kde studoval estetiku a historii. František Martin Pelcl byl vychovatelem hrabat ze Šternberka, poté působil jako vychovatel u Nosticů. Od roku 1773 vyučoval češtinu a dějepis ve Vídni a v roce 1793 se stal profesorem češtiny na pražské univerzitě. Jeho čtyřdílná Nová kronika česká, která začíná rokem 1434, se stala vzorem pro  národní  buditele. Vydal i řadu knih, ve kterých se zabýval řečí, vydal Balbínovu obranu českého jazyka. Zemřel 24. 2. 1801 v Praze.

Od roku 1989 nese jeho jméno Gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, které o víkendu 11. –  12. září 2014 oslavilo 300 let svého založení.

Peliny

Přírodní park, který byl vyhlášen na tříhektarové ploše v roce 1948,  se nachází na severovýchodním okraji Chocně. Jméno Peliny pochází od mlýna Pelín, který v této oblasti stával  ve středověku. Geomorfologicky jde o velmi zajímavý útvar opukových skalních stěn nad pravým břehem Tiché Orlice. Mohutné skalní bloky dosahují místy výšky až 35 m  a šířky 40 m. Uprostřed svahu vystupuje 21 samostatných útvarů (hřbetů, srubů, ojediněle i věží ), tzv. komínů. Rostou zde dub letní, buk lesní, jasan ztepilý, habr obecný, lípa srdčitá, javor klen, bříza a borovice lesní. Údolí Tiché Orlice je významnou krajinářskou lokalitou s výskytem teplomilné vegetace. V častých slepých ramenech a tůňkách Tiché Orlice je typická mokřadní a bahenní květena. Jedná se o celou řadu vzácných rostlin a bylin. Říční zátoky a ramena jsou vyhledávaným rybářským rájem.

Přírodním parkem vedou trasy pro pěší a cykloturistiku, vyhledávaným místem je Doskočilova vyhlídka. Část naučné stezky kopíruje i cesta J. A. Komenského (Choceň, Brandýs n. O., Ústí n. O. ).  Naučná stezka Peliny má dva okruhy (16 a 19 kilometrů) a najdete na ní  19 informačních panelů. Malý okruh vede přes Hemže na Homol a přes Kostelecké Horky zpět do Chocně.