Ročně lidé ve východních Čechách ohlásí stovky pohřešovaných. Hodně z nich se podaří vypátrat v poměrně krátkém čase. Ale jsou i případy, kdy se po nezvěstných pátrá řadu let a jejich příbuzným a známým po nich zůstala jen fotografie.

Muž nasedl do vlaku a už ho nikdo neviděl

Nejdéle, dvacet let, už královéhradečtí policisté pátrají po Jiřím Benešovi z Náchodska. Ten zmizel v listopadu 1992. „Tehdy odjel vlakem z Hronova do Prahy na školení. Do Prahy ale nedojel a od té doby o něm nikdo neví,“ řekla tisková mluvčí královéhradeckých krajských policistů Ivana Ježková.

O pár měsíců později, v březnu roku 1993, odešel z domova tehdy třiačtyřicetiletý Václav Hofman. Ztratil se u přehrady Rozkoš. Ani jeho se dosud vypátrat nepodařilo.

„V roce 2007 se pravděpodobně někde v Broumovských stěnách ztratila pětašedesátiletá Jana Spalová, která přijela do našeho kraje s manželem na dovolenou. Naposledy byla svědky viděna, jak jde vycházkovým krokem přes Suchý Důl směrem k Broumovským stěnám. Zde její stopa končí,“ uvedla mluvčí.

Od autonehody 
ji nikdo neviděl

Jen o dva roky mladší je případ šestapadesátileté Aleny Burešové. „Její zmizení nám nahlásila její sestra, která se s ní patnáct let neviděla. Poslední informace, které se nám podařilo získat, byly o dopravní nehodě, po které byla zřejmě ošetřena. Od té doby se i v tomto případě stopa ztrácí,“ sdělila Ježková.

Po řidiči se nalezl jen opuštěný kamion

Téměř dvaadvacet let starý případ řeší i pardubičtí policisté. Smutnou první pozici zde zastává Emil Klimpl z Pardubicka. Také on nastoupil v roce 1991 do vlaku jedoucího z České Skalice do Pardubic, ale domů nedojel. Tehdy mu bylo 78 let.

Bez úspěchu se také pátrá po Miroslavu Polákovi, jenž se ztratil před osmnácti lety při plavbě na lodi. V Itálii se se svým kamionem nalodil na trajekt, ale už z něj nevystoupil. Na lodi po něm zůstal jen jeho „tirák.”

Prohlášení za mrtvého pátrání neukončí

Pátrání po pohřešovaných bývá zdlouhavé a namáhavé. „Z počátku se na něm podílejí desítky lidí,“ řekl „pátrač“ královéhradeckých policistů Jiří Jelen s tím, že v závažných případech, u malých dětí, osob bezprostředně ohrožených na životě někdy rozhodují i minuty.

Po lidech se pátrá do té doby, dokud se nenajdou. A to i v případě, že jsou soudem prohlášeni za mrtvé.

Na začátku pátrání se prověřují příbuzní, kontaktují známí, procházejí se nemocnice či oblíbená místa zmizelých. „Intenzivně se po lidech sháníme několik měsíců. Pátrá se i v terénu, lesích a na vodních plochách, jsou-li informace, že se pohřešovaný vydal do lesa na houby či koupat k rybníku,“ uvedl Jelen s tím, že ani poté, co je složka už velmi „fousatá“, práce pátračů nekončí.

„Například ke složce pohřešovaného Beneše, který se ztratil na začátku devadesátých let minulého století, 
se vracím docela pravidelně,“ uvedl Jelen.

Dodal, že právě v tomto případu svitla před několika měsíci naděje, že se muž konečně našel. „U kolejí směrem na Kolín byly nalezeny ostatky neznámého muže. Jejich stáří bylo odhadnuto na patnáct let. Už jsem si myslel, že případ Beneš skončí, ale testy DNA ukázaly, že se jedná o úplně jiného muže,“ povzdechl si Jelen. Podle něj se právě „neznámé“ mrtvoly vždy prověřují, zda nejde o pohřešované. „A to buď analýzou DNA či porovnáním lebky s fotografií,“ řekl „pátrač“ Jelen. Poznamenal, že spousta lidí, po kterých pátrá rodina či kamarádi, se najde i mezi bezdomovci.

Policisté suplují i Poštu pro tebe

Podle Jelena je procento těch, které se nepodaří dlouhodobě vypátrat, velmi mizivé. „Ročně přijmeme stovky oznámení a naštěstí se většina lidí najde,“ řekl Jelen. Dodal, že v takto psychicky namáhavé práci se najdou i úsměvné okamžiky. „To když si nás lidé pletou s pošťákem Ondrou z televizního pořadu Pošta pro tebe a chtějí najít svou bývalou lásku či přítele, který se od nich odstěhoval.“

Petr Vaňous