„Jsem rád, že se mi povedlo dát dohromady super partu muzikantů, kteří na NADĚJEfestu zahráli a rád bych poděkoval všem, kteří se na akci jakkoliv podíleli. Ale byl to, bohužel, poslední koncert, který jsem letos pořádal. Charitativní akce se nesetkávají s takovým zájmem, aby na ně dorazilo dost lidí. Nemohu tyto koncerty podporovat desetitisícovými částkami,“ napsal na facebookový profil projektu jeho duchovní otec Hučko.

Projekt měl pomáhat vážně nemocným dětem finanční podporou z výtěžku koncertů, ale ohlas veřejnosti byl bohužel malý. V Trutnově se to projevilo velmi bolestně. Přestože organizátor věnoval hodně času propagaci akce v Dolcích, včetně propagačních jízd po regionu, na festival dorazila jen hrstka lidí a děti z výtěžku nedostanou nic.

„Projekt bude pokračovat dál, ale zatím nevím, jakým způsobem. Teď si dám do konce roku pauzu, budu se věnovat dětem a rodině. Oni mne také potřebují, a v poslední době mně doma moc neviděli,“ sdělil příznivcům přes facebook Jirka Hučko.

Neúspěch nebo jen zpráva, že tudy cesta nevede? A umíme se pochválit?

Za každé zdržení se komentáře u jakéhokoliv příspěvku na facebooku si plácám sám sobě na rameno. Dobrý, nedal ses.

Ten výdej energie by nestál za to. Navíc z 90% člověk dostane negativní komentář, málokdy se ozve někdo, někdo poděkuje. To jsme my. Tak nás to učí od školy. Potrestat, pokud něco provedeme špatně. A když se něco podaří, tak to přejdeme, protože s tím se počítalo. A už se to s námi táhne celý život.

Zaregistroval jsem stesk organizátora akce, která se nepovedla. Protože nepřišli lidi, nevybraly se peníze, nenaplnila kasa a místo benefiční akce je tu akce prodělečná. Je to škoda.

Ale víc než stesk organizátora bych se raději podíval, co bylo špatně. Protože až to organizátor zjistí, stejnou chybu příště neudělá. Snad.

Výsledek, že „přišlo málo lidí“ v sobě vždy skrývá: špatnou nebo nedostatečnou propagaci a hlavně náplň, chcete-li „přidanou hodnotu“ proč zrovna já bych tam měl jít. Z toho mi vyjde cca počet lidí, které mohu na akci očekávat. A cenová strategie? Kolik mohu chtít za vstupné, aby to návštěvník zaplatil. Je 100 Kč akorát? Ale pak musí přijít 1000 lidí. Já myslím, že přijde maximálně 500 lidí.  Jenže 200 Kč už nikdo nezaplatí. Ok. Vstupné bude 120 Kč a rozdíl 80 Kč, které najednou chybí musíme sehnat jinak. Nebo program nákladově stáhnout, aby stačilo 120 x 500 Kč.

Víte, ve vinotéce momentálně děláme 3 akce za měsíc. 2x degustaci. 1x hudební večer. Co je cílem? Rozhodně to není chtíč degustátora předvést se. Ne. Je to bezmezná touha mít na jeden večer narvanou vinotéku. To je ten nejhezčí pocit. A pak jdeme od konce. Kolik je ochotný návštěvník zaplatit, za 3 – 4 h, kdy se zdrží? Co mu za ty peníze můžu nabídnout? Kolik bude stát zboží, kolik moje práce? Můžu mu nabídnout vstupenku za tolik peněz? Nebo část ceny musí zaplatit někdo jiný?

Povzdechy typu „nepřišlo dost lidí, asi bylo špatné počasí, ráno byla mlha“ a další beru tedy s úsměvem. My podnikatelé jsme hráči. Riskujeme. Vyhráváme i prohráváme. A budujeme svoje PR. A plakat nad rozlitým mlékem je špatné PR. Špatně připravený projekt., který říká, tudy cesta nevedla.

Takže, moji milí drazí. Tudy třeba ne, ale jinudy to půjde. Jo. A chvalte se častěji. Doma, tam nejvíc, v práci, mezi kamarády, pochvalte pošťačku že jí to sluší, že to skvěle vyřídila. Pošlete to dál, ono se to vrátí.

Aleš Duba, podnikatel