VYBERTE SI REGION

Fenomén mezi továrníky: Jiří Hlavatý z Juty

Dvůr Králové - Nechová se okázale, tvrdí o sobě, že nemá ideální schopnosti manažera, a než by se pochválil, raději najde slabinu, kterou je potřeba vylepšit. Jiří Hlavatý je elegánem mezi českými podnikateli. Firmu, v níž byl kdysi zaměstnán, úspěšně už více než čtvrt století vede a řídí, zaměstnává v ní na 2200 personálu. Bez sekretářky, bez osobního šoféra, bez přebujelého úředního aparátu.

1.1.2016 1
SDÍLEJ:

Jiří HlavatýAutor: Archiv

Královédvorský rodák a patriot je skutečnou raritou mezi podnikateli. Nad vodou drží textilku, kterou by ostatní možná před lety dávno hodili přes palubu. Zároveň si na bedra navlékl povinnosti v Senátu České republiky. Stal se tváří místního gymnázia, stojí za dvorskou nemocnicí, spolupracuje s vedením města. I přesto si stíhá udělat čas na milovaný tenis. „Víte, já v práci sprostě běžně nemluvím, i když jsem rozčilený. Nehodí se to. Při sportu s dlouholetými kamarády se pak často rozohním. Tihle kluci to chápou," směje se sympatický miliardář.

To ale na odlehčenou. Krkonošský deník Jiřího Hlavatého označil za osobnost roku 2015. Proč? Tak jen namátkou: Po letech, kdy sbíral nejvyšší podnikatelská ocenění, kdy s Jutou dosáhl na vrcholné ekonomické výsledky, se mu dostalo v minulém roce i vyznamenání nejvyššího – státního. Prezident Miloš Zeman mu udělil 28. října 2015 Medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Posuďte sám, prosím. Zažil jste úspěšný rok?
Když mluvím jen o sobě, tak rok 2015 byl pro mě mimořádný. Byl to možná můj nejúspěšnější rok v životě, protože vyznamenání, které jsem dostal od prezidenta republiky, bylo pro mě velké překvapení a ocenění celoživotní práce, vážím si ho. Daleko větší podíl, než já sám, na něm mají ale všichni zaměstnanci Juty. Ti si ho zasloužili a jim za něj děkuji. Neumím si představit, že by mě v životě potkal ještě úspěšnější rok. Navíc jsem státní vyznamenání obdržel v den 28. října, což je náš slavný den, kdy vznikla Československá republika. Přiznám se, že jsem ho přebíral s trémou a velkou odpovědností. Sportovci říkají, že končit by se mělo na vrcholu, tak nevím. Ale já stále pluji v té své řece života, takže kdo ví? Třeba se ještě něčeho hodnotného dočkám i v budoucnu.

Motivace vám nechybí?
Když máte něco rád, nemůžete přestat. Stále chci být prospěšný jak Jutě, tak nakonec i při práci v senátu. Jsem si jist, že mám ještě dostatek energie, která je znásobena zkušenostmi. Myslím, že Jutu mohu, v jakési tabulce Premier League, tedy nejlepší fotbalové soutěži umu a dovedností, posunout ještě výše.

Začali jsme se sportovními přirovnáními. Jste sportovec?
Myslím si o sobě, že snad ano. Sport pro mě hodně znamená, člověk v něm získá soutěživost, což je důležité i v byznysu. Když toužíte vyhrávat, tak pro to musíte něco udělat a bojovat celý život. Také někteří naši manažeři jsou bývalí sportovci. Jsou rvaví a vědí, že nic není zadarmo. A hlavně jsou zvyklí na spolupráci v týmu.

S funkcí senátora vám přibylo také povinností. Nedělá vám starosti koordinace aktivit?
Nebuduji si politickou kariéru, nemám osobní zájmy, ale přiznávám, že je to dnes složitější. Můj život je hodně o organizování času, prakticky každou hodinu mám něco, kalendář mám přeplněný (ukazuje plně popsaný plánovací kalendář – pozn. aut.). Bez lepšího organizování bych to asi opravdu nezvládal.

Investice Juty jste letos vyčíslil na 600 milionů korun. Jste spokojený s obchodní bilancí svého podniku?
Po loňském rekordně úspěšném roce nebyl ten letošní nic moc. Prožili jsme jeden z nejsilnějších roků, co se týká investic. Zatím se ale neprojevily v nárůstu tržeb a zisku, a to mi vadí. Konkurenční prostředí je tvrdší, vyžaduje po nás stále nižší ceny a hledání výrobků, které by měly vyšší přidanou hodnotu a s nimiž bychom našli volné místo na trhu, je složitější. Kladu si sám sobě otázku, zda mé aktivity v senátu nevedly ke snížení výkonnosti Juty. Možná jsme letos všichni, včetně mě, usnuli na vavřínech po úspěšném roce 2014.

Usnuli na vavřínech?
Chápu, že každý rok není posvícení. Ale máme stále hodně slabin a většinu činností můžeme dělat lépe. Rok 2014 se nám povedl excelentně a byl nejlepší za posledních 25 let. Ale největší kumšt je opakovaný úspěch, než když se něco podaří jednou. Člověk se má pořád co učit. Jde o nikdy nekončící úsilí. Pro nás jsou zdrojem poznání a inspirací hlavně zákazníci a konkurence z vyspělé západní Evropy.

Ubírá vám politika hodně času?
Je to náročné především kvůli cestování. Do Prahy jezdím i dvakrát v týdnu a v pondělí mám navíc ve Dvoře Králové pravidelnou senátní kancelář. Nebylo ještě pondělí, aby někdo nepřišel, navštívilo ji zhruba osm desítek lidí. Snažím se poradit, nebo alespoň zprostředkovat pomoc.

S jakými tématy lidé chodí?
Je to různé, nejsou stejná. Jde třeba o rušení nočního klidu konkrétně ve Dvoře Králové. Dále pak žádají pomoc při jednání s úřady nebo při řešení pracovně-právních záležitostí. Osobně jsem aktivní v oblasti oprav a rekonstrukcí silnic, které jsou v majetku kraje nebo města. Zároveň ale musí lidé vědět, že do činnosti dvorského městského úřadu nemohu zasahovat.

Co vás žene kupředu v práci senátora?
Věřím tomu, že vším, čím procházím, má smysl. A to mě uklidňuje. Dále věřím tomu, že pokud je majetek státu a magistrátu v pořádku, když jsou silnice bez výmolů, chodníky upravené, což je věc, která hodně bije do očí, pak i lidé se chovají jinak. Mají vzor. I v Jutě usiluji o to, aby na závodech bylo čisto, aby ve fabrikách i okolí nebyl nepořádek.

Trpíte při dlouhých senátních diskusích?
Některé diskuse jsou těžkopádné, zbytečně dlouhé a hlavně za předkládané pozměňovací návrhy nenese nikdo odpovědnost. Politici nejsou spoluhráči, ale často protivníci a snad právě proto je veřejnost nevnímá jako někoho, koho by měli respektovat. Příkladem je nekonečná diskuze o registru smluv, kdy se senát nevyznamenal. Místo prázdných proslovů bychom se měli věnovat tomu, co pomůže zvýšit prestiž Česka. Jak se posunout do ligy mezi vyspělé státy. Je to někdy těžké, sedět tam a poslouchat. Někdy to zdržuje a je to ztráta času. Ale beru to jako etapu života, kde mohu nabídnout životní zkušenosti z byznysu.

Jak cenný je pro vás čas?
To je trochu filozofická otázka, ale rozumím jí. Největší hodnota pro člověka je zdraví. To je základní předpoklad. Nikdy jsem nepřemýšlel o dalším pořadí. Ale čas pro mě samozřejmě hraje velkou roli. Přiznávám, že dříve mi plynul pomaleji. Mým poznáním je, že přibývá práce tím, jak roste konkurence, kterou vítáme, protože je pro nás motorem a žene nás dopředu. Pokud se člověk ohlédne, zjišťuje, že čas letí hrozně rychle. A čím víc jsem zaneprázdněn, tím víc žiji ve velkém spěchu. Čas má opravdu velkou hodnotu a někdy je to můj nepřítel. Relaxovat ale umím.

Z vašich mediálních vyjádření jsem nabyl dojmu, že vám záleží na zaměstnancích a snažíte se jim to dávat najevo. Máte školku, poskytujete bezúročné půjčky. Vrací se vám tento přístup?
Nesleduji to, ale určitě přispívá k uklidnění atmosféry, ke snížení fluktuace zaměstnanců. Nemám sekretářku, nemám řidiče, snažíme se v tomto těžkém odvětví textilního průmyslu, kde jsme pod velkým tlakem nízkých cen východní konkurence, Turecka a Polska, hospodařit. Kapitalismus je přece o šetrnosti. Nemáme přebujelou administrativu, nesnáším byrokracii, nekontroluji píchačky, služební a soukromé cesty, ve firmě ani nemáme kontrolní oddělení, což je možná už nepřirozené, a nemáme ani zbytečně velký počet pracovníků. Hlídáme si náklady a vydělané zdroje používáme na další rozvoj firmy. Máme stále padesát procent závodů, které potřebují rekonstrukce. I vámi zmíněné věci mají zaměstnancům práci v Jutě zpříjemnit.

Veřejně jste deklaroval, že chcete pokračovat v nárůstu mezd zaměstnanců. Není to zavazující?
Chci v tom pokračovat, peníze si lidé zaslouží, protože v textilu je práce opravdu těžká. Nepotřebujeme být nejlepší ze všech, ale chci, aby Juta byla dobrá a respektovaná firma. A bez kvalitních a zaplacených lidí by to prostě nešlo. Není jiná volba, než lidi motivovat. V televizi jsem někde řekl, že bych byl rád, kdybychom měli průměrné výdělky na hranici třiceti tisíc. A teď budu usilovat o to, abychom to splnili. Buď přežijeme, nebo ne. Ale myslím si, že ano. Spravedlivé odměňování je důležité a hlavně ti pracovití musí být dobře placeni. Šéf je tak dobrý, jak dobré lidi má kolem sebe. Takoví lidé jsou, jen je třeba najít je a dobře zaplatit.

Řekl vám už někdo, že jste podkrkonošský Baťa?
Občas se mě někdo zeptá, jestli je to můj vzor. Někdy si o něm něco přečtu. Ale když si promítnu svůj život, tak jsem asi konkrétní vzor nikdy neměl. Spíš jsem se snažil obohacovat mluvením s lidmi, kteří mi mohou něco dát a od kterých se mohu něco nového dozvědět. Bohužel mám kvůli tomu problém mluvit s lidmi, kde toto nemohu očekávat. Řečníci hlavně v senátu, často opakují, co někdo už předtím řekl, co se všeobecně ví nebo čeho jsou plná média. V Jutě se také někdy porady vlečou, ale nejdůležitější je, abychom říkali něco nového a neztráceli čas. Je to o nápadu, o nové myšlence. Ty posouvají firmy a společnosti dál… Tak nevím.

Ovšem mimovýrobní aktivity Juty, o nichž jsme se bavili, podobnosti s Tomášem Baťou nahrávají, že?
Baťa byl člověk, který zasluhuje uznání. Staral se o lidi. Na druhou stranu si myslím, že byl ani ne snad tvrdší, ale spíše neúprosnější než já. To je to pravé slovo, neúprosnější. Používal selský, obyčejný rozum. Neměl nijak geniální myšlenky, ale takové, které platí stále. Takové, které zná každý zemědělec.

Adamov, Úpice, Bernartice a další. Továrny máte celkem na 14 místech. Je těžké všechny ukočírovat?
Třeba do Bernartic k nám jezdí pracovat asi 70 Poláků. A ti si mě nedávno pozvali a pustili se do mě. Já to mám rád. V Jutě jsem začal pracovat od píky a myslím, že díky tomu lidem lépe rozumím. Lépe než klasický ředitel od stolu. Umím si k lidem najít cestu, pak se od nich všechno dozvím. Jsem pro kapitalismus, ale bez sociálního cítění s lidmi v provozech to nejde. Sedl jsem si s nimi a vysvětlil, že další týdny dovolené dostat nemohou. Buď to pochopí, nebo ať si najdou práci jinde.

Přemýšlel jste někdy, co byste dělal bez Juty?
Kdybych nebyl spojený s Jutou? Moc jsem o tom nikdy nepřemýšlel (odmlčí se, přemýšlí – pozn. aut.). Ale než jsem šel dělat generálního ředitele, měl jsem dvě velké nabídky. Ve třiatřiceti jsem mohl jít do Prahy pracovat pro nadnárodní firmu. Měl jsem založit kancelář, vést ji, ale nechtělo se mi do toho. Přitom bych měl nadprůměrný plat v markách. Ale hodně jsem sportoval, měl kamarády, užíval si života. Cítil jsem se mladý na to, abych se spojil natrvalo s byznysem. Odmítl jsem. Nikdy jsem se nikam necpal, a to jsem byl oslovován vícekrát. A teď nechci, aby to vypadlo nabubřele, ale, s ohledem na své povahové vlastnosti, věřím, že bych se prosadil jinde. V Jutě jsem to měl zkrátka jednodušší, začínal jsem v ní po škole, a to pro další pracovní život byla výhoda.

Předpokládám, že i spojení s regionem patří k důvodům, proč jste vsadil na Jutu?
Mluvil jsem o kamarádech, sportu, ale v tomhle máte pravdu. Dvůr mám hodně rád, i když je zde hodně lidí, kteří nadávají a říkají, že zaostává, což je samozřejmě pravda. Málokdo, ale přiloží ruku k dílu. Mé spojení se Dvorem je silné. Narodil jsem se tady, město znám a i když hodně cestuji, rád se sem stále vracím. To samé platí o Jutě.

Jak moc je pro Dvůr Králové a Jutu potřebná připravovaná dálnice?
Silnice z Jaroměře do Hradce Králové je přetížená, nebezpečná. Je velice potřebné, aby se termín výstavby dálnice do Jaroměře dodržel. Pro naše město, Jutu i další firmy je to životně důležité. Dálnice pomůže celému regionu. Snažíme se podpořit i stavbu z Polska do Trutnova a spojení s Jaroměří.

Je pro vás důležité, mít za zády dobrý pracovní kolektiv?
Dnes se jedna firma liší od druhé jen kvalitou lidí, jsou to oni kdo rozhodují o její úspěšnosti. Rád potkávám lidi, s nimiž spolupracuji. Někomu třeba dělá problém pozdravit jiného, kvůli různým důvodům se spolu lidé necítí dobře. Ale ten problém nemám a v Jutě ho necítím. To je jedna z dalších velkých výhod. Když něco funguje, měl by kolem toho člověk chodit po špičkách. Když něco nefunguje, musí to řešit i když je výsledek nejasný. Na ředitelství Juty chodím po špičkách. Je to příjemné prostředí a věřím, že to mají spolupracovníci podobné. Lidé by neměli do práce chodit s bolestmi v žaludku.

Novinkou je, že chcete s trávníky expandovat na africký kontinent. Změnila se Juta během let co v ní působíte hodně?
Od základu. Za posledních 25 let razantně. Většina výroby, kterou nyní máme, před lety vůbec nebyla. Mezi tyto výrobky patří i trávníky.

Spojme oblouk. Řekl jste, že za sebou máte úspěšný rok. Za čím vězí váš osobní úspěch?
Víte, slušnost je v byznysu velká devíza a navíc mám klasické podnikatelské postižení – stále přemýšlím o práci. Možná si někdo myslí, že nemám starosti, že žiji pohodový život. Ať to posoudí každý sám. A třeba tomu tak opravdu je. Ale nenarodil jsem se se stříbrnou lžičkou v puse. Nic mi nespadlo zadarmo do klína. Jsem z učitelské rodiny, doma peníze nebyly samozřejmostí a kupovali jsme věci pro život skutečně potřebné a nezbytně nutné. Když jsem šel do první třídy, otec šel v šedesáti letech do důchodu. O práci přemýšlím, naslouchám neúspěchům a v určitém smyslu jsem samotář. Je to ve mně, roznést to dál mnohdy nemohu a hodně o všem přemýšlím. Nenosím pláštěnku, aby ze mě všechno steklo. I proto říkám, že nemám ideální vlastnosti top manažera. Lidé za mnou chodí a jejich problémy se do mě ukládají. Jiný by zavřel dveře, pustil je z hlavy a nazdar, já nad nimi trávím čas. Nevím, ale právě třeba díky tomu přišel úspěch.

Autor: Jaroslav Pich

1.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Osmdesátiprocentní podíl českých potravin v obchodech? Požadavek mimo mísu

Dvě třetiny až 80 procent potravinářského zboží v obchodech má být české. Vláda to má zařídit. S tímto požadavkem přišla agrární a potravinářská lobby na agrosalonu Země živitelka. Nekonečný seriál o vyděračských obchodních řetězcích a nebohých dodavatelích se tímto definitivně zařadil mezi filmy pro pamětníky z éry bolševika.

Trenér Vondráček se dárku k narozeninám nedočkal

Trutnovsko - Úvodní kola nejnižší krajské soutěže naznačují, že v letošní I. B třídě se sešly kolektivy s naprosto rozdílnou kvalitou.

Vízmburk by se mohl dočkat nového zastřešení

Havlovice - Hrad Vízmburk by se mohl dočkat nového zastřešení. Sdružení pro Vízmburk podalo žádost o evropskou dotaci ve výši 16 milionů korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies