Jeho spoluhráč Míl prodělal podle lékařů lehkou mozkovou příhodu. „Neměl bych mít žádné trvalé postižení," vysvětluje sám Míl. „Nejprve mě umístili na jipku, ale v pondělí už mě přesunuli na cévní oddělení."

Jak vlastně kritická situace proběhla? Její stopy vedou už do prvního poločasu. „Honza si po něm stěžoval na to, že ho brní ruka," popisuje Samek. Míl upadl na rameno, cítil v něm bolest.

„Lékaři mi pak řekli, že nevidí jiný moment, který by způsobil moje potíže ve druhé půli," vykládá. „Přitom blbě mi vůbec nebylo, jen jsem cítil naražené místo, klasicky mě to bolelo. Ani ve snu by mě nenapadlo, co může následovat."

Po čtvrté brance (na konečných 4:1 pro Vysokou) chtěl jít pogratulovat střelci, ale už k němu nedoběhl. „Ztrácel jsem rovnováhu, říkal jsem klukům, že se neudržím na nohách, že padám. Oni mě podrželi a pomohli mi lehnout si na zem," říká záložník, který si vyzkoušel i první českou ligu. Dva roky působil v Synotu Staré Město.

„Honzu ze hřiště odnesli na nosítkách a zavolali záchranku. Byl při vědomí, jen si stěžoval, že se mu hůř mluví a polyká a že ho pořád brní ruka. Také byl hodně ospalý," přidává další postřehy spoluhráč Samek.

V nemocnici se fotbalista dozvěděl, že ač nebude mít žádné následky, na sport musí nyní zapomenout. „Minimálně měsíc mám mít úplný klid," prozrazuje Míl. Doktoři mu také předepsali léky na ředění krve.

„Nikdy jsem takové potíže neměl, ale snad to teď vypadá dobře. Stav se rychle stabilizoval, musím to zaklepat. I lékaři jsou optimisty," těší ho. „Honzíku, držíme palce a přejeme uzdravení," píše se na stránce klubu z Vysoké…

I takové vzkazy Mílovi pomohly. Stejně jako příspěvek druhého týmu, u něhož působí. Dorostenci Dvora Králové, které trénuje, v neděli porazili první celek tabulky, hradeckou Slavii. „Nevím, jak se na to mám tvářit. Jestli mákli pro mě, nebo jestli chtěli naznačit, že mě nepotřebujou," směje se.