Gravitation. Film páru z Úpice, který má motivovat

Pochází z města, absolvovala místní gymnázium a pravidelně se sem vrací za rodiči a kamarádkami. Režisérka Denisa Gumbírová společně s tvůrčím i životním partnerem Petrem Špetlou poslala do kin svůj celovečerní debut. A právě včera snímek Gravitation (česky Gravitace – pozn. aut.) dorazil do východních Čech. Série promítání v Královéhradeckém i Libereckém kraji započala symbolicky, právě v Úpici.

Denisa Gumbírová vystudovala žurnalistiku, v minulosti pracovala pro média tištěná i televizní. „Už mi ale asi skončila spotřební doba pro klasickou žurnalistiku a zpravodajství. Teď se věnuji střihu, občas si napíšu nějaký článek a dělám na projektech, které mě baví. Z vysoké školy vím, jak se příběhy vypravují, já jsem se teď jen rozhodla vypravovat je trochu jinak," směje se mladá režisérka, která nyní převážně působí na Moravě.

Přiblížila byste vlastními slovy, o čem film Gravitation pojednává?
Je to sportovní dokument, ale ve výsledku o sportu vůbec není. Je o devíti neuvěřitelných mladých lidech, kteří se rozhodli jít za svým cílem a přes všechny překážky, které jim osud poslal do cesty, se stali špičkami ve svém oboru. Někteří už jsou na vrcholu, jiní k němu mají správě vykročeno. Vzhledem k tomu, že jsme část lidí znali předem a jejich příběhy se nám zdály motivující, zajímalo nás, co by se stalo, kdybychom je daly všechny do jednoho filmu.

Sestavovali jste prvoplánově celovečerní film?
Nejdřív to byl projekt takový, že jsme chtěli udělat krátký film o čtyřech sportovcích. Postupem času se ale původní záměr měnil, natahoval, prodlužoval, až se z toho stal projekt s devíti sportovci a 99 minutami filmu se záběry z devíti zemí světa. Ten film se proměňoval společně s námi, spolu s námi rostl a dnes je z něho celovečerák.

Kde všude se natáčelo?
Film je o Češích, záběry máme třeba z Číny nebo z Ameriky. Ale základ je opět z České republiky. Část jsme si točili sami, zároveň máme to štěstí, že sportovci jsou zvyklí na cestách si natáčet, kvůli své propagaci, sami na sportovní kamery. Takže k tomu základu z Čech jsou dodané záběry z celého světa.

Jak jste vybírali devět aktérů?
Jsou tam sportovci z různých odvětví. Řekli jsme si, že Česko není jen o fotbale a o hokeji, ale že je tu i spousta dalších sportů, v nichž jsou Češi světoví, v některých dokonce úplně nejlepší. Málo lidí o tom ale ví, a to je škoda. S některými aktéry pracujeme už delší dobu, známe se s nimi. Ale třeba posledního parašutistu jsme doplňovali vyloženě na poslední chvíli.

Předpokládám, že jste tedy nepracovali běžným postupem se scénářem, úpravami, maskérnami a podobně?
Klasický scénář jsme opravdu neměli, doplňovali jsme ho postupně. Věděli jsme, co filmem chceme říci, že chceme mladé motivovat.

Je nejpřesnějším označením vašeho filmu dokument?
Jak už jsem řekla, je to sportovní motivační film. S dokumentem to může mít něco společného, ale typický dokument to určitě není. Když si řeknu dokument, vybaví se mi program dvě České televize, ale tohle s klasickou dokumentární tvorbou nemá nic společného. My na to ani nemáme průpravu. Oba vycházíme spíše z konceptu youtube, snažili jsme se film udělat živelně.

Před lety jste se už v Úpici prezentovala krátkým filmem Upřené dědictví. Byl to začátek filmové kariéry?
Byl to krátkometrážní projekt. Měla jsem po maturitě, bylo léto, a tak jsme ho natočili. Uspořádali jsme si maličkou premiéru a v podstatě to opravdu odstartovalo celý ten proces touhy vytvářet film a ne pouze krátká videa.

Jak hodně se oba filmové počiny liší?
Upřené dědictví bylo krátkometrážním filmem. Byl to pokus o historické drama. Gravitation je sportovní dokument, jsou tam vtipné momenty, které jsou ale zároveň hluboké a věřím, že každý si z tohoto filmu něco odnese. A je to celovečerní projekt. Jeho hlavním účelem je motivovat. Chtěli jsme, aby každý, kdo film viděl, odešel a šel dělat přesně to, po čem touží. Ať si jde někdo skočil padákem, ať si jde zaběhat nebo ať jde pokračovat v grantovém řízení na vědecký projekt z molekulární biologie. Je ve výsledku jedno, co člověk chce dělat. Jen mi vadí, že někdo, kdo je třeba stejně starý jako já, dělá to, co ho nebaví a nejde si za svým.

Jak probíhaly práce na vašem aktuálním filmu?
Máme hodně malý tvůrčí tým, v podstatě jsme si všechno dělali s přítelem sami. Až tedy na hudbu, kterou nám složil Karel Antonín. Sami si film produkujeme, domlouvali jsme si natáčení, které často nedopadlo a muselo se znovu zdlouhavě domlouvat opakovaně. Třeba kvůli častým zraněním sportovců.

Jak dlouho jste film zpracovávali?
Dva roky. Záběry jsme sbírali průběžně, závěrečné rozhovory s aktéry – herci jsme nechali až na poslední chvíli. Zjistili jsme, že totiž pro své mládí, točili jsme vesměs s lidmi ve věku okolo 23 let, často své názory během natáčení mění. A chtěli jsme zachytit aktuální a poslední stav mysli, který aktéři měli. Říká se, že každý člověk mění svůj názor do třicítky, to se nám asi potvrdilo.

Jaká je ve filmu vaše nejoblíbenější scéna?
Asi ta osobní. Když se podívám do kamery, než vyskočím z letadla s parašutistou.

Takže jste i jedním z herců?
Takže ve filmu mimochodem i vystupuji. Použili jsme mé vlastní záběry. Zbožňuji část, kdy dohraje film a spustí se videoklip. Tam na mě během sestřihu záběrů dosednou znovu všechny emoce.

Jak jste měli zajištěné financování celovečerního filmu?
Začali jsme s takovým malým a základním financováním na startovači (www.startovac.cz – pozn. aut). Ale je potřeba říci, že to není film o závratném rozpočtu. Používali jsme při jeho natáčení vlastní techniku, vlastní finance. Plus další nepříliš velké sponzory.

Co pro vás znamená, že jste film dokončili a pustili mezi veřejnost?
Film jsme udělali proto, abychom se mohli nějak tvůrčně osvobodit od reklamních zakázek, které nás často nebaví a děláme je jen proto, abychom měli na nájem a podobně. Dělali jsme ho třeba i proto, abychom si mohli vybírat projekty, které nás baví.

Co plánujete dál?
Máme takovou představu, že bychom chtěli natočit druhý film s devíti ženami, vzhledem k tomu, že aktéry Gravitation jsou jen muži. Proto začínáme vybírat sporty, které by se nám líbily. U těch žen je to trochu těžší, zatím jsme s nikým takovým vlastně nenatáčeli, takže si to teprve všechno musíme vytipovávat a potom začneme oslovovat případné aktérky.

Váš celovečerní debut je nyní v kinech. Víte už ale, že byste něco udělala v dalším filmu jinak?
Zaprvé musím říct, že bych film na veřejnost nepustila, kdybych si za ním nestála. Na druhou stranu musím říct, že by bylo hrozně fajn, kdybychom dopředu měli už zajištěný rozpočet od sponzorů a investorů, abychom během natáčení nemuseli řešit běžné výdaje a nemuseli pracovat bokem kvůli tomu, že si potřebujeme vydělat na další cestu na natáčení. To člověka hodně svazuje. Je to totiž stres. Ale musím říct, že to cítím tak, že ta dřina za to stála.

Co bylo nejtěžší na samotném natáčení?
Domluvit termíny natáčení se sportovci. Protože byli často zranění.

Cítím, že ve vašem celovečerním filmu asi nepřišla řada na tradiční filmařské zázemí jako karavany, maskérny a hotely?
Je to celovečerní film za vlastní peníze. Asi jsme tím možná zbořili představy o velké produkci, o gigantickém studiu. Boříme bariéry, jsme takový desátý příběh ve filmu s devíti hlavními aktéry. Také jsme ho dělali přes všechny překážky, šli jsme si za tím a nakonec to dopadlo a nyní je film v kinech.