Vozíčkáři se padákem proletěli nad Černou horou

Nebyla to ale první akce tohoto druhu, kterou vozíčkáři podnikli. „Skákali jsme už v roce 2004. To bylo poprvé, ze čtyř kilometrů v tandemu. Vymyslel to můj kamarád Vladimír Sejtko. Ten už několik let jezdí třeba sjíždět Vltavu. Tyto adrenalinové sporty on vyhledává a já se k němu rád přidám. Tak to bylo i se skákáním. Kývnul jsem mu, protože jsem si vážně myslel, že si ze mě dělá legraci. A ono ne,“ usmívá se Petr Kuře. Je upoután na invalidní vozík od roku 1995, kdy se mu stal pracovní úraz. Život ale bere tak, jak je.

Létání na padáku se vozíčkáři podle instruktora paraglidingu Miroslava Fejta nebáli. „Kluci byli ve vzduchu přes půl hodiny díky dobrým povětrnostním podmínkám a vystoupali do výšky 2000 metrů nad mořem,“ řekl Fejt.

„Osobně mne překvapil start, který byl úplně bezproblémový. Prakticky během deseti minut jsme byli ve vzduchu. Fascinovala mne také schopnost instruktora Martina Kobra hledat ve vzduchu stoupavé proudy, s kterými vystoupáte do potřebné výšky. Létali jsme i nějakých dvě stě metrů nad Sněžkou. Je to nádherný pocit. Prostě visíte pod nebem a vidíte široko daleko do okolí. Kolem dokola jen ticho a klid. Přálo nám počasí, takže si člověk mohl ten let pěkně vychutnat, stejně jako přistání. Na závěr letu si s tím padákovým křídlem dokáže pilot tak krásně pohrát. I v malé výšce s ním krouží a dělá spirály. To prostě nemělo chybu,“ popsal pocity z letu vozíčkář Petr Kuře. Ani přistání pro něj nepředstavovalo žádný problém a všechno dopadlo, jak mělo. „Pořádně ani nevíte, že už jste na zemi. Je to nádhera. Všechno jde pomalu a klidně. Ani se nenadějete a měkce dosednete na zem.