V pondělí mezi ně zavítali představitelé české vlády, premiér Mirek Topolánek a ministr vnitra Ivan Langer.

Rozhovor


„Se zpracováním zvláštní zprávy o odposleších nejsem zcela spokojena. Je neúplná,“ říká nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká.
Měla účast premiéra a ministra vnitra při setkání státních zástupců nějakou souvislost s odposlechy? Pozvali jste oba na jednání kvůli tomu?
„Ne. Jejich účast měla jiný důvod. Při hodnocení práce a jsou pro nás důležitá slova z úst premiéra. Nejvyšší představitel české exekutivy chce, aby státní zástupci byli skutečnými pány přípravného řízení bez politických a ekonomických vlivů. S představiteli vlády jsme však diskutovali jen v obecné rovině.“
Problém odposlechů je veřejností citlivě vnímán. Jak se na problém díváte?
„Nic konkrétního při jednání nezaznělo. Přesto musím říct, že nejsem spokojena se zpracováním zvláštní zprávy o odposleších, která mi byla předložena. Podle mého názoru je neúplná.“
Co s tím uděláte?
„Budu požadovat po obou vrchních státních zastupitelstvích, aby zprávu doplnila.“
Ta zpráva vznikla za vlády sociální demokracie?
„Ne. To je letošní zpráva, která vznikla nedávno.“
Do politických souvislostí ji tedy nedáváte?
„Ne, to určitě ne.“
Ve svém referátu jste označila použití operativně pátracích prostředků v práci zastupitelství někdy za sporné …
„Za velký nedostatek, který musí být napraven, považuji to, že v případě, kdy dochází k zákonnému návrhu na použití operativně pátracích prostředků, tak odposlech či sledování osob nejsou průběžně vyhodnocovány ze strany policejních orgánů. Státní zástupci k tomu policii důsledně nevedou. Pak může dojít i k tomu, že jde o zasahování do osobních svobod občanů. Protože k použití těchto prostředků už v daném momentě není důvod. To se musí změnit.“
Máte řešení?
„Potřebujeme větší důslednost při vyhodnocování případů. Apelovala jsem na vedoucí státní zástupce. Aby na svých úřadech kontrolovali a vedli své podřízené k tomu, aby návrh na použití operativně pátracích prostředků byl povolován jen zcela výjimečně. V momentě, kdy už nelze důkazy zajistit jiným způsobem.“