Jeho zdravotní stav se zhoršovat a tak nakonec rozhodli po konzultacích s odborníky, že musí být utracen. „Mooti trpěl vrozenou deformitou levé zadní končetiny, díky které našlapoval pouze na špičku chodidla.

S přibývající hmotností zvířete se končetina stávala bolestivou, a proto ji slon začal méně zatěžovat a to mělo za následek atrofii (zmenšení) svalů a celé končetiny. Vlivem přetěžování zbylých končetin docházelo k jejich postupnému stáčení. Na chodidlech těchto nohou začaly vznikat bolestivé otlaky, které nekrotizovaly (odumíraly) a vznikaly zde hnisavé kapsy.

Bolestivé procesy na končetinách vyústily ve velmi omezené schopnosti pohybu slona. Příčina těchto zdravotních problémů Mootiho byla v deformaci končetiny, která byla vzhledem k vrozenému původu a velkým rozměrům a váze (více než 6 tun) zvířete terapeuticky neřešitelným problémem. Mooti měl stále větší problémy s chůzí, postupně nemohl vyjít ani ze svého pavilonu,“ informovala Jana Myslivečková z oddělení propagace.

Vzhledem k beznadějné prognóze a snaze, aby se zvíře netrápilo, bylo rozhodnuto o ukončení Mootiho života. Toto rozhodnutí bylo pro chovatele zoo velmi těžké, protože Mooti přišel do ZOO Dvůr Králové jako dvouleté slůně v roce 1984 společně se slonicemi Saly a Umbu. K těm teď bude zoologická zahrada ve spolupráci s koordinátorem EEP shánět nového samce.

Po smrti poslouží tělo Mootiho vědeckým a studijním účelům. Kostru dostalo Národní muzeum a pracovníci Berlínského institutu pro výzkum zvířat v zoo a ve volné přírodě (IZW) odebrali genetické vzorky. Samec Mooti měl v místní zahradě speciální pavilon, sousedící s pavilonem Africká savana. Tam jsou umístěny dvě sloní samice. V době pohlavní dospělosti totiž samci prožívají musth, což je jakási říje, kdy jim hormony zcela zatemní mysl. Potom jsou i normálně klidná zvířata schopna napadnout kohokoliv a stávají se velice agresivními. Takové období může trvat až dva měsíce. Mooti byl největším zvířetem místní zoo a návštěvníci ho mohli vídat ve výběhu.