Dopolední „Pohádkové nepohádky" Josefa Čapka, a to hned ve dvou uvedeních bezprostředně po sobě, přinesly radost i poučení jak 15O žáčkům z 1. – 3. tříd trutnovské ZŠ V Domcích, tak jejich učitelskému doprovodu. Divadýlko Trdýlko na ZUŠce, jako dějiště vtipného i lehce mravokárného pořadu Táborských, „praskalo ve švech" smíchy i potleskem…

Odpoledne s Táborskými se odehrálo (opět v Trdýlku) ve znamení volnější besedy nad tématy: příprava na profesní roli herce, herecká studia, pracovní uplatnění herce, herecké slasti i strasti… Někteří z účastníků (ať již z řad žáků ZUŠ, ale i jejich rodičů a blízkých) projevili svou solidní diváckou či posluchačskou znalost rozmanitých hereckých výstupů Miroslava Táborského, tedy divadelních, filmových, rozhlasových, televizních – včetně jeho vysoce hodnotného průvodcovství v dokumentárních cyklech (zvláště České klenoty). Řeč se stočila i na problematiku současného českého dabingu, na rodinné soužití dvou herců, na udělení prestižní Goyovy ceny Miroslavu Táborskému na konci 90. let. Emotivně se vzpomínalo na pedagogické mistrovství prof. Spáčila na pražské DAMU, na talentovanou osobnost nedávno zesnulého divadelního režiséra Jana Borny, ale i na 15 Miroslavových rolí ve hře Blázinec, kterou nedávno (2. 3.) uvedlo i trutnovské UFFO.

Před večerní besedou, pořádanou jako zážitkový pořad pro učitele (a jejich rodinné příslušníky) ze ZŠ V Domcích a trutnovské ZUŠ, navštívil herecký pár malířské ateliéry Roberta Fürbachera a Jiřího Gruse a pokochal se reprezentativními prostorami a výzdobou Haasova paláce. A samotná beseda? Pohlazení po duši, sdílení prameniště léčivé energie! Tak vyznělo více jak dvouhodinové úsměvné i přiměřeně filozofující posezení s obdivuhodnými umělci, pro které herecké povolání zůstává neopotřebovanou stále svěží seberealizací, splněným snem i každodenní výzvou k novým dobrodružstvím. Dobrodružstvím na cestě k dalším hereckým (i životním) rolím, tedy zároveň na cestě k nám, divákům i posluchačům…

Jaroslav Dvorský