Na magický Velký pátek se děvčata před východem Slunce omývala v potoce nebo ve sněhu, dokonce i zcela nahá, aby si zajistila zdraví a krásu. Při Velikonočním pondělí bylo nutné vedle šlehání dívek, schovaných po domě, a odříkávání koled rovněž dotknout se pomlázkou dobytka a ochránit je před nehodou. Děvče, které bylo sešleháno nejvíc, dostalo nejlepšího muže. Velikonoce v Krkonoších měly různé zvyky.

OCHOTNICKÁ SHOW BRATRSTVA SV. ŠKAPULÍŘE

„Patřily k nim rovněž jízdy na koních na Bílou sobotu, kdy jezdci z podhůří Krkonoš, v okolí Trutnova, Volanova, Pilníkova a Vrchlabí, s prapory z kostela objížděli pole a meze, aby jim požehnali. Velikonoční neděli zdravili velikonočním střílením," představil někdejší tradice etnolog Krkonošského muzea KRNAP ve Vrchlabí Libor Dušek, autor knihy Lidové zvyky Krkonoš.

„Důležitá byla stránka slovesná a hudební. Zpívaly se koledy, na kraslice se psaly veršíky a různá zaříkávání a předváděly drobné dramatické útvary s velikonoční tématikou. V roce 1762 ve Vrchlabí členové ochotnického bratrstva sv. Škapulíře uvedli velkolepou pašijovou hru, která trvala několik dní a setkala se s velkým úspěchem, diváci se sjížděli až ze Slezska," vyprávěl krkonošský etnolog.

S POMLÁZKOU ZAČÍNAJÍ PŘI VÝCHODU SLUNCE

V krkonošských velikonočních tradicích pokračují členové folklorního souboru Špindleráček. Už v šest ráno v pondělí zaklepou na dveře první horské boudy, aby v krojích vyšlehali ženské osazenstvo chalupy. Sice se nedá předpokládat, že by se dívky jako kdysi omývaly nahé ve sněhu, přesto se na uvítání koledníků pečlivě připravují a jejich brzký příchod při východu Slunce je nezastihne v nedbalkách.

„Začínáme na Jeleních boudách, máme tam vždy připravenou snídani. Už na nás čekají. Samozřejmě je pořádně vymrskáme," prozradil první cíl velikonočního putování Aleš Ramach. „Pak táhneme až dolů do kraje, přes Vrchlabí až do Lánova," upřesnil cestu, která čeká koledníky v krojích.

Pomlázka končí v pravé poledne, proto se nemůžou zastavit u všech chalup, které na trase potkají. „Víc jak pětadvacet jich nestihneme," vypočítal Ramach. Více se nedá pořídit i kvůli obvyklému nalévání štamprliček kořalky. „To už je pak hodně náročné," přiznal s úsměvem. „Nejhorší je, že všude rozlévají něco jiného."

Zavedeného zvyku se drží na horách i další generace. „Začínají chodit malí kluci, kteří vyrážejí za děvečkami ze školy. Je dobře, že se tradice drží a snad poběží dál," vyslovil přání.

Velikonoce se slaví od nepaměti. Nezanedbatelnou historii má i Špindleráček. Na podzim si připomene 45. výročí od založení.

Ilustrační fotoZdroj: Archiv

Malý koledník v Maršově, krátce po válce, zřejmě v roce 1946. „Fotografie je zajímavá tím, že dokazuje, že i sudetští Němci, v tomto případě nevysídlená rodina Kühnelova, měli identické zvyky s Čechy. Němci jinak na koledu s pomlázkou nechodili," uvedl Libor Dušek, etnolog Krkonošského muzea KRNAP ve Vrchlabí. Foto: Archiv Libora Duška