KAUZA DENÍKU: Obce na Semilsku zažívají horor

Představte si, že se ráno probudíte a před vaším domem bivakuje stádo skotu, koní nebo koz. Spásají trávu, pijí vodu z bazénu, v němž se v létě koupete, a kálí na trávník. Trvá to již několik měsíců a vy se nemůžete domluvit s chovatelem na nápravě.

Policie, krajská veterinární správa nebo obecní i městský úřad mají příliš krátké prsty na to, aby razantně zasáhly...

Tak přesně to od roku 2008 zažívají obyvatelé několika obcí okolo Příkrého na Semilsku. Případ je o to zamotanější, že majitel Hospodářství Rybnice Jindřich Vegricht před dvěma týdny zemřel a s jeho dcerou, chovatelkou Terezou Vegrichtovou, která měla zvířata evidovaná dříve v Hospodářství Bítouchov, není rozumná domluva. A navíc není vyřízené dědictví.

„Minimálně třikrát do týdne volám policii a krajskou veterinární správu a řeším s nimi, že se zvířata pohybují po obci, nebo je mám dokonce na svém pozemku. Chovatelka se o ně nestará, nechá je volně pobíhat, takže jdou za potravou a vodou až do obytných oblastí a devastují přitom soukromé pozemky,” říká starosta Škodějova Libor Novák.

Jeho slova potvrzuje i starosta Hájů nad Jizerou Jaroslav Křapka, do jehož obce již skot a koně v několika posledních týdnech zavítali.

Škodějov, Rybnice, Háje nad Jizerou, Helkovice, Benešov u Semil, Horská Kamenice i Roprachtice. To je výčet obcí, které řeší nebo řešily volně pobíhající koně a skot. Ke každému případu starostové nebo obyvatelé volají krajskou veterinární správu a nebo policii, případně obojí.

„Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj řešila za poslední dva roky těch kauz úniků hospodářských zvířat z daného hospodářství několik,” říká Božena Kušnieriková, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat, a podle jejích slov dostali jak Tereza Vegrichtová, tak její otec Jindřich, pokuty ve výši několika desítek tisíc korun. Stále ale není zjednaná náprava a zvířata pochodují vesnicemi, hledají potravu na soukromých loukách a pozemcích a pohybují se na silnicích. Obyvatelé ale poukazují i na týrání zvířat, protože podle jejich slov nemají zajištěné krmivo a vodu.

Vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Semilech Jana Hrubá říká: „Je to záležitost, kterou řešíme zhruba dva roky. Zpočátku jsme jednali se slečnou Vegrichtovou, ta poté svůj chov převedla na svého otce. Situace není jednoduchá, snažíme se ji řešit v rámci zákonných prostředků a ne vždy se to povede podle představ veřejnosti. Spolupráce s chovatelem také nebyla úplně ideální. Nedostavoval se k řízení, nepřebíral poštu.“ Jednou se již podařilo městskému úřadu dosáhnout rozhodnutí o snížení počtu chovaných zvířat na nulu. „Rozhodnutí bylo potvrzeno krajským úřadem, ale zrušeno krajským soudem, a to s odůvodněním, že jsme příliš zasáhli do práv chovatelky. Byl to jeden z mála případů, který se podařilo dostat až tak daleko, ale krajský soud toto rozhodnutí zamítl,” dodává Hrubá.

V chovu je podle posledního šetření 17 koní, 10 kusů skotu, 18 koz a 9 ovcí.

Osobní návštěva ani telefonáty neuspěly

Pokoušeli jsme se s Terezou Vegrichtovou spojit, aby se mohla k situaci vyjádřit, ale v úterý jsme doma zastihli jen její maminku, která se o případu nechtěla bavit, její dcera poté nereagovala ani na smsky a nezvedala tři dny telefon.

Ve čtvrtek se měly matka i dcera dostavit k notářce Zdeňce Seemanové v Semilech k předběžnému šetření k dědictví po panu Vegrichtovi. Přestože notářka apelovala, aby se co nejrychleji vyřešilo, kdo se bude o zvířata starat, k setkání nakonec nedošlo. „Nikdo z dědiců se nedostavil. Na jednom z čísel se mi podařilo kontaktovat paní Vegrichtovou starší, která mi řekla, že je nemocná a že dcera odjela. Další schůzka je naplánována na pondělí,” říká Seemanová.

Trestní oznámení ještě nepadla

Případem se zabývá také semilská policie. Mluvčí Petr Kmínek podotýká: „Policisté z obvodního oddělení v Semilech přijali již okolo deseti případů o volném pobíhání zvířat, a to během posledních dvou měsíců, tedy v září a v říjnu. Jedná se většinou o koně nebo o skot, kozy a ovce. Každé oznámení jsme prověřili s tím, že policisté vyjeli na místo a zjištěné skutečnosti zadokumentovali. Pokaždé se snažili kontaktovat osobu, která zabezpečuje tento chov. Ve spisu je ale i znamenáno, že chovatelka podala oznámení na neznámého pachatele, který měl údajně poškodit ohradníky. Policisté byli na místě a zjistili, že některé nebyly funkční, protože byly odpojeny od zdroje nebo byly poškozeny. K případu je fotodokumentace i záznam, je to součást spisu.”

Přestože chování chovatelky a osud zvířat není obyvatelům obce lhostejný, oni žádné trestní oznámení zatím nepodali. Problém vidí především ve vyčíslení hmotné škody. „Plánujeme ale, že sepíšeme petici, možná podáme i trestní oznámení. Máme foto i videodokumentaci,” říká škodějovský starosta Libor Novák a pokračuje: „Blíží se zima. Za čtrnáct dní může napadnout 40 centimetrů sněhu. Zvířata nemají žádnou zásobu žrádla, nemají ani pořádný přístřešek, a to by asi měla mít. Každý chovatel, který má zemědělská zvířata, by měl dodržovat podmínky. Jak to, že u jednoho to jde, a u druhého ne?”

Většina dotázaných obyvatel se shoduje v tom, že do společného trestního oznámení by šla. Zatím by lidem stačilo, kdyby měli Vegrichtovi v pořádku oplůtky, do ohradníků šel elektrický proud a zvířata byla zajištěna krmivem, vodou a neutíkala. „Žádal jsem ji, ať její krávy a koně nechodí na mé pozemky. Díky nim jsem mohl vyhodit hektar a půl krmení do hnoje,” naštvaně říká Ivan Novotný z Rybnice a dodává: „Před několika dny jsem měl u baráku 17 koní. Majitelka si odvedla kobyly a tři hřebci mi tu zůstali. Syn jí s nimi pomohl do Škodějova, ale ještě ten den hřebci utekli a nyní jsou někde v Roprachticích.”

Vše trvá čtvrtý rok

Spor obyvatel obcí s chovatelkou Terezou Vegrichtovou ale začal již v roce 2008, kdy ještě hospodařila na Bítouchově.

„Slečna Vegrichtová si pořídila nejdřív koně a protože svůj pozemek neměla oplocený, pásla je u nás. Pak si pořídila ovečky a kozičky. Na zahradě byly hromady nevyváženého hnoje, výkaly nám tekly na pozemky, pod nimiž je studna. V té byla podle rozborů, které jsme si nechali udělat, kontaminovaná voda. Nakonec jsme kus pozemku oplotili. Dokonce jsme si pořídili právníka, ale než se problém vyřešil, tak si sousedé nechali udělat rozbor vody a nám přišlo oznámení, že je po roce čistá jako pro kojence,” vypráví Pavla Hlaváčová.

Sousedka Táňa Křapková přidává: „Kolikrát jsem volala policii, když slečně Vegrichtové utekli psi. Policie mi řekla, že se s tím nedá nic dělat, takže děti jsem vozila na autobus, abych neměla strach, že se jim něco stane. Teď jsme rádi, že na Bítouchově máme klid, i když před pár dny psy nechala slečna doma, odjela na několik dní pryč a oni roztrhali několika sousedům králíky a slepice.” Její slova potvrzují i Edita Fišarová a Marek Hlaváč, který zmasakrovaná zvířata viděl. Bohužel nikdo událost na policii nenahlásil.

Jakým směrem se situace v obcích okolo Příkrého bude vyvíjet, se uvidí zřejmě v pondělí. Záleží na tom, zda dojde k avizovanému jednání u notářky. Případ budeme i nadále sledovat.

Rozhovor: Za dva roky vyšetřovali desítky případů

„Případy řešíme v souladu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. V praxi to vypadá tak, že provedeme kontrolu, podáme podnět a odborné vyjádření příslušnému městskému úřadu, který přestupek projednává a ukládá sankce. Veterinární správě poté poskytuje informace o výsledku,“ říká Božena KUŠNIERIKOVÁ, vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat.

Na co si lidé nejčastěji stěžují?
Na to, že jim zvířata volně běhají po pozemku, ničí zahradu a zahradní nábytek. Tyto případy však nešetříme. Řešíme to, že chovatel neučinil patřičná opatření proti úniku zvířat.

Problémy jste ale zaznamenali již před několika lety…
První podněty kvůli únikům zvířat a jejich týrání ve smyslu paragrafu 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání jsme dostali v roce 2008 na Hospodářství Bítouchov. V roce 2009 začaly chodit stížnosti i ze Škodějova a my podle čísel zvířat zjistili, že jsou z Bítouchova. Tereza Vegrichtová dostala několikatisícovou pokutu za neevidované hospodářství.

V roce 2009 jste dosáhli rozhodnutí o snížení počtu chovaných zvířat na nulu…
V 2009 jsme dostali podnět od občanů na týrání, a to na zanedbání výživy včetně napájení zvířat z Hospodářství Bítouchov. Slečna Vegrichtová měla být v té době v zahraničí. Chov jsme bez její přítomnosti zkontrolovali, protože jsme neměli indicie, že by se o něj staral zástupce, a zjistili, že je podnět pravdivý. Zvířatům třeba museli vodu zajistit dobrovolní hasiči. Na tomto základě jsme navrhovali snížení počtu chovaných zvířat na nulu, v což rozhodl i Městský úřad Semily a Krajský úřad v Liberci. Ale krajský soud rozhodnutí zrušil, mimo jiné i proto, že Tereza Vegrichtová přinesla potvrzení, že o chov se staral její zástupce, který nebyl přizván ke kontrole. V roce 2010 pak byla zvířata evidována v Hospodářství Rybnice na Jindřicha Vegrichta.

Dostali chovatelé od té doby nějaké pokuty?
Majitel, jako fyzická osoba nepodnikající, dostal pokuty za více než desítky tisíc korun. Za volné pobíhání zvěře může městský úřad udělit pokutu až do 50 tisíc korun a i opakované. Pokuty ale zemřelého chovatele asi dostatečně nemotivovaly, aby udělal nějaká účinná opatření.


Co můžete nyní podniknout, když Jindřich Vegricht, majitel Hospodářství Rybnice zemřel?
Poslali jsme pozůstalým dopis a chceme po nich vyjádření, zda jsou chovateli a o zvířata budou pečovat, či ne. Další kroky budou v jednání s notářkou. Zvířata jsou součástí dědického řízení.

Za jakých podmínek byste mohli chovateli zvířata odebrat?
Jsou jen dva důvody pro to, aby byla zvířata dána do náhradní péče: opakované týrání nebo špatný zdravotní stav. V roce 2010 po změně chovatele již opakované týrání kvalifikované nebylo a zdravotní stav zvířat nebyl narušen.

Z hlediska práva tedy nemůžete nijak zasáhnout?
S chovatelkou je složité se domluvit. Jeden ze sousedů jí před námi nabídl, že jí pomůže oplůtky udělat tak, aby zvířata neutíkala. Ona to ale odmítla. Když jsme podnikli hlášené kontroly, oplůtky byly v pořádku, zvířata na svém místě a v dobrém stavu. Při nehlášených kontrolách oplůtky naopak v pořádku nebyly, ale nemohli jsme věc zadokumentovat, protože u toho nebyl chovatel.


Nemůže krajská správa podat na chovatele trestní oznámení, či podniknout jiné právní kroky?
Trestní oznámení můžeme podat v případě týrání, jehož důsledkem je poškození zdraví zvířete či smrt. Doporučili jsme starostům obcí, aby vydali obecní vyhlášku o zákazu volného pobíhání zvířat. Další možností by bylo, aby se obyvatelé mezi sebou dohodli a podali trestní oznámení kvůli zničenému majetku společně. Oni ale argumentují tím, že se vždy jedná o kousek pole, louky, rozbité křeslo a těžko by se vyčíslila způsobená škoda.

ANKETA: Co byste vzkázali Tereze Vegrichtové?

Zdeněk Novotný, Bítouchov

„Ať odejde, odkud přišla. Myslí si, že zemědělčinu dělá dobře, Ráj zvířat to tady nazvala. Když jsme říkali, že je trápí, řekla: Kdyby se vaše děti měly tak, jako naše zvířátka.”

Pavla Hlaváčková, Bítouchov

„Vzkázala bych jí, že nemá žádné svědomí a žádné srdce. Podle toho, co dělá se zvířaty ve Škodějově, tak si lidé mohou udělat představu, jak to mohlo vypadat tady u nás.”

Táňa Křapková, Bítouchov

„Co bych jí řekla? Ona nemá žádné svědomí, žádný soucit. Myslí si, že jí tady chce každý ublížit, ale to tak není. Jen se s ní chceme dohodnout, aby tu byl klid jako tady panoval dřív.”

Zdeněk Kuntoš, Mnichovo Hradiště

„Vzkázal bych jí, aby ta zvířata prodala nebo darovala do dobrých rukou a starala se o to, co umí, a ne o tohle, to vůbec nezvládá. Jde to úplně mimo ni.”