VYBERTE SI REGION

"Pálenky se hodnotí deseti kritérii,“ říká Mencl

Havlovice - V Havlovicích se na začátku března už podeváté budou koštovat pálenky a likéry. Pořadatelé čekají rekordní počet vzorků.

16.1.2016
SDÍLEJ:

Košt slivovice, HavloviceFoto: DENÍK/Jana Mudrová

Už podeváté sbírá občanské sdružení Přátelé českého a moravského folkloru Hořičky – Křižanov vzorky na košt slivovice. Ten nově ponese název Česko – Slovenský a pozorní návštěvníci si všimnou, že Slovensko nahradilo v názvu Moravu. „Moraváci se snad neurazí, že budou zastoupeni pod Čechami, a Slováci, kterých k nám do Havlovic přijíždí čím dál víc, budou rádi, že jsou napsaní. Ono Česko – Moravsko – Slovenský košt, to už by bylo moc dlouhé," směje se při rozhovoru Zdeněk Mencl z Náchoda, který stojí v čele sdružení a za sympatickou akcí stojí. Košt pálenek poprvé uspořádal s křižanovskými hasiči před lety v Hořičkách. Tamní kulturní dům mu už za rok byl ale malý, a tak rád využil nabídku na přesun do nedalekých Havlovic.

Tradice vydržela a posílila. Nadšená parta okolo prezidenta podkrkonošského koštu Zdeňka Mencla nyní sbírá vzorky už na 9. ročník v okolí ojedinělé akce. Pálenky se budou za zavřenými dveřmi degustovat 27. února, o týden později proběhne slavnostní košt pro veřejnost, spojený s vyhlášením.

Kolik vzorků se letos chystáte koštovat?
Pořád jsme v posledních letech byli na hranici čtyř stovek, letos jich budeme mít zhruba šest set. Je docela hoňka takový počet sehnat. Pro příští jubilejní ročník bych jich chtěl mít tisíc, ale reálně to vidím zhruba na osm set. Sehnat vzorky je hodně komplikované.

Kolik se vám sejde regionálních vzorků?
Zhruba třetinu až polovinu jich máme ze vzdálenějších regionů, několik desítek nám lidé zašlou poštou a zbytek je odsud z okolí. Tím myslím okruh zhruba padesáti kilometrů od Náchoda, přes Dobrušku po Trutnov.

Moment, jak to vypadá, když vám přijde pálenka poštou?
Normální balíček. Většinou je to v malé pet lahvi, zabalené do krabice a vycpané novinami nebo bublinkovou fólií. Nic neobvyklého (směje se – pozn. aut.).

Jak se pálenky liší? Co komise posuzuje a hodnotí?
Docent Balík z výzkumného ústavu z Brna vytvořil jakousi hodnotitelskou tabulku. Jde o deset kritérií, po pěti bodech, takže je to padesátibodová stupnice. Hodnotí se vzhled, čistota chuti, jemnost chuti, délka dochuti, intenzita vůně, je tam těch deset kritérii. Hodnotící degustátor má zpravidla hledat chyby a závady, které v pálence nemají být. Nejvýraznější jsou hniloba, která je cítit, aceton, což je jedna z nejtěžších závad, různé kaly, plísně a podobně. Degustátoři musí být trochu na úrovni, aby to byli schopni rozlišit, aby poznali výborný, průměrný a podprůměrný vzorek. Ale pořád je to amatérské hodnocení, nelijeme vzorky do mašiny, která to vyhodnotí.

Ví porota dopředu, čí vzorek ochutnává?
Když se hodnotí, tak neví. Má jen napsáno, z jakého ovoce pálenka je. Až zpětně se jméno přiřazuje. Každý si tak případně musí závadu, kterou našel, obhájit i zpětně. Ale od toho jsou u stolu tři lidé, aby se dokázali shodnout, protože všem nemůže chutnat každá pálenka. Navíc se snažíme, aby v každé komisi byl Slovák nebo Moravák, kteří jsou v degustaci kovanější. Naši kluci ale sbírají zkušenosti i na Moravě, takže rok od roku jsou protřelejší. Hlavní degustátor, který má osvědčení a degustační zkoušky, pomáhá a má hlavní slovo tehdy, když se komise neshodne. Hlavní ale je, aby si to všichni užili. Aby člověk, který odevzdá vzorek, s nímž si dal práci a čas, nebyl po hodnocení komise úplně znechucený. Jde o folklor, o něco jiného, než se tady běžně dělá.

Kolik vzorků jedna trojice degustátorů okoštuje?
Okolo 35 až 40. Když jsme měli 400 vzorků, tak jsme měli zhruba 13 stolů. Letos, kdy jich očekávám okolo 600, tak bude asi 18 tříčlenných komisí plus hlavní degustátor a subkomisař.

Co vás na pálenkách baví?
Když si naleju štampulku, co je na ní nejlepší? Nejvíc se mi na tom líbí, že je z čistého ovoce, není upravená chemickou továrnou, která do lihu nacpe kde co, aby se na tom vydělalo. Využijí se plody přírody, opadaná jablka nebo švestky. Nikdo z nás nevypije půl litru pálenky za večer, ale degustace je spojená s návštěvou, folklorem, patří to k běžnému životu a vytváří se takový duch vesnice.

A vaše nejoblíbenější pálenka?
Dobrá slivovice ze švestek odrůdy durancie. Je v tom cítit lehká mandlička, takové jadýrko. Když je udělaná na těch 51 procent, je nejlepší. Mám rád i meruňkovici, ale tohle švestkové jadýrko, to je moje. Když mám opravdu špatný den, tak si večer jednou za čtrnáct dní panáčka na uklidnění dám.
O pálence vyprávíte jako o pohádce, i v Podkrkonoší se ale pije hlavně pivo. Dáte si taky?
Už ne. Jako mladý jsem ho popíjel běžně, ale někde okolo pětadvacítky mi to přecvaklo na víno a pálenku. Ke kachně u oběda si skleničku piva dám, ale dohromady za rok vypiji asi dvě. Smůla pro mě je, když se kamarádi na Moravě rozhodnou, že se jde na pivo. Oni tam dobré víno netočí, protože ho má každý doma, takže si musím dát něco průmyslového nebo právě to pivo.

Jste takový duchovní otec podkrkonošského koštu…
(přeruší mě – pozn. aut). Dobře, mohl jsem si to vymyslet, protože jsem dříve bydlel na Moravě na Kyjovsku, kde jsem ke koštu a folkloru přičichl. A když jsem se vrátil domů, řekl jsem si, že by to u nás také mohlo být dobré. Přišel jsem s tím já, ale tu práci odmakají hlavně ostatní členové spolku. Já se na koštu procházím jako prezident, ostatní makají. Je zásluha mých kamarádů, že celou akci pořádáme už podeváté. Pro představu – před samotným slavnostním odpolednem trvají intenzivní přípravy tak deset dnů.

Nápad se ale zrodil u vás. Zavzpomínáte na první impuls?
Když jsem se z Moravy vracel z jednoho koštu, hlásili v rádi, že na Broumovsku, myslím, že v Martínkovicích, udělali košt pálenek a že tam měli 54 vzorků. To bylo dobré. Ale říkal jsem si, že když se sám rozhlédnu po kamarádech, seženu alespoň 150 vzorků. Rok na to už jsme první košt dělali s hasiči z Křižanova v Hořičkách. Později jsme využili nabídky Havlovic k přestěhování do větších prostor zdejšího kulturního domu, založili jsme občanské sdružení a vznikla parta, která koštování táhne.

Předpokládám, že rozdíl v počtu koštování na Moravě a v Čechách je propastný. Je to tak?
V Čechách nějaké košty jsou, ale není to tak rozšířené. Amatérské, podobné jako u nás, jsou třeba v Lubné u Poličky, v Praze. Ale v Havlovicích máme asi o sto procent víc vzorků. Naopak na Moravě je co dědina, to košt. Proto tam jezdím, aby k nám Morávaci dávali vzorky. Teď jsem byl třeba minulý týden v Mikulčicích, tam jich měli 1600. Vždy se snažím nějaké vzorky vyměnit. Na Moravě to mají jednodušší, tradice pálení tam zůstala a přežila socialismus. Navíc mají sladší ovoce, meruňku, která u nás nedozraje. A protože si pálí opravdu každý, nemají problém nasbírat 1000 vzorků. Pořadatelé, kterými jsou většinou spolky zahrádkářů, se rozhlédnou okolo a mění.

Žijete v Náchodě, chalupu máte v Křižanově a první košt proběhl v Hořičkách. Jak vzniklo spojení s Havlovicemi?
Mám pocit, že většina spolků v Havlovicích vznikla z iniciativy lidí, ale i díky iniciativnímu přístupu starosty obce Pavla Dvořáčka. Je nakloněný všemu, co může obci něco přinést. I my jsme u něho našli podporu. Přišel na první košt do Hořiček, dali jsme se do řeči a nabídl nám větší prostor pro celou akci. My bychom se z Hořiček nikdy nepřestěhovali, kdyby tam byla větší kapacita sálu, ale téhle možnosti jsme chtěli využít. Od druhého ročníku jsme v Havlovicích, lidé si zvykli. I když přiznám, že pro nás je to s dojížděním a převážením věcí trochu komplikace. Celý spolek je totiž z Hořiček, Mezilečí a Křižanova. Degustování v Havlovicích má ale kouzlo, líbí se nám tady a rozhodně tu zůstaneme.

Jak je havlovický košt oblíbený?
Běžně se nám sál zaplní, přijde asi 250 lidí z veřejnosti a s dalšími hosty a účinkujícími je vždycky plno. Ale nevím, připadá mi možná, že je to oblíbené méně, než by si celá akce zasloužila. Vzhledem k tomu, že nabízíme bohatý folklorní program, lidé mají možnost poslechnout si tři muziky, zadarmo okoštovat jakékoliv množství vzorků pálenky, mohlo by si jedinečnou atmosféru přijít užít víc lidí. I vzhledem k tomu, že v okruhu sta kilometrů podobná akce není.

Proč jste se rozhodli k úpravě názvu a z Česko-Moravského vznikl Česko-Slovenský košt?
Dvakrát za sebou u nás kupodivu vyhrál Slovák, stejný člověk. Navíc jsme se dali dohromady asi se šesti košty ze Slovenska, takže letos očekáváme až stovku vzorků odtamtud. Ale dát do názvu Česko – Moravsko – Slovenský košt, to by bylo moc dlouhé. Moraváci se snad neurazí, že budou zastoupeni pod Českem, a Slováci, kterých přijíždí čím dál víc, budou zase rádi, že jsou napsaní.

Bude devátý ročník, kromě názvu a většího počtu pálenek, něčím nový?
Všechny skryté trumfy si chystám na desátý ročník. Devátý má proběhnout v zaběhnutých kolejích, které jsme s kamarády postavili. Až na to, že čekám větší návštěvnost ze Slovenska nebo návrat krojovaných přátel z Kyjova. Chybět nebudou cimbálové muziky z Náchoda a Hradce Králové, přijede také skupina Klapeto. Ty k našemu koštu patří stejně jako slivovice.

Autor: Jaroslav Pich

16.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Volejbalisté zakončí kalendářní rok domácím dvojzápasem

Turnov - Poslední zastávkou na palubovkách soupeřů byly duely na jihu Čech a v Praze.

S dobovými ski se proháněli po zámeckém parku

Vrchlabí /FOTO/ - Návrat k počátkům lyžování v Krkonoších připomínal 9. ročník Lyžeckých závodů postaru, které se konaly ve vrchlabském zámeckém parku.

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies