Už po několikáté do kabiny sedá jeden z nejlepších tehdejších pilotů, Bohumil Munzar ze Dvora Králové. Stroj s novým motorem předvádí několik obratů. Při posledním z nich padá a Bohumil Munzar v jeho troskách umírá.

Sestřelen v Itálii

Tentokrát při něm štěstí nestálo. Možná si ho vybral vrchovatou měrou v březnu 1918 v Itálii, kdy byl jako rakousko uherský stíhač sestřelen. Událost ve svém válečném deníku zachytil jeho pokořitel, italské letecké eso Silvio Scaroni, pozdější generál italského letectva.

„Dne 21. března 1918 jsme byli ve vzduchu již skoro 2 hodiny a to ve výši 6000 metrů, promrzlí na kost. Viděli jsme 6 nepřátelských letounů hluboko dole, jak letí k naší linii směrem na Caldonazzo přes údolí Sugana. Letěli jsme k nim, stále od slunce; byly to Albatrosy D-III, stíhače, a jejich sestava byla jasná. Ten vpředu měl nějaký speciální úkol a ostatní byly jeho doprovod. Bylo to jasné, šest proti dvěma jsou o mnoho silnější, takže náš útok může být jen jeden a tak prudký, aby se poměr sil vyrovnal."

Rakouští letci měli za úkol sestřelit pozorovací balón, který řídil palbu dělostřelectva. Útok měl provést právě Bohumil Munzar. Ve chvíli, kdy zaútočil, pustil se do něj také Scaroni.

„Můj stroj se rozhvízdal, trochu jsem stáhl plyn a zmáčkl spoušť obou kulometů. Kropil jsem pětici Albatrosů od konce a dostihl jsem vedoucí stroj v momentě, kdy začal střílet na balón. Povolil jsem prst na spoušti, oprava a znovu jsem zmáčkl, vybírám asi 20 metrů za jeho ocasem. Schytal to všechno, vím, že byl zasažen prudké vybrání a zatáčka, ostatní se rozprchli a letěli maximální rychlostí ke svým liniím. Albatros, který jsem zasáhl, letěl stále rovně, ale bylo jasné, že se snaží otočit a letět také domů. Byl jsem ale ihned za ním a dostal druhou dávku letoun vzplanul a v témže okamžiku se dotkl země dost velkou rychlostí, byla tam nějaká skála. Za několik hodin jsem byl na místě, kde Albatros havaroval a najednou jsem potkal dva karabiniery, kteří vedli nějakého člověka. Nikdy bych si nepomyslel, že by to mohl být pilot Albatrosu, kterého jsem ráno sestřelil. Ale byl to on nemohl jsem věřit svým očím, jeho letoun přeci hořel a zřítil se snad z výšky 50 100 metrů a valil se po skále dolů," popisuje vzpomínky Silvio Scaroni.

Rozhovor po boji

S Bohumilem Munzarem se přes tlumočníka dal do hovoru. „Pilot mě vyslovuje uznání za perfektní sestřel. Za rozmluvy to přece jen chvíli trvalo, než se pilot stal družnějším a přátelštějším vyjadřoval se velmi kriticky o svých kamarádech, kteří prostě uletěli při prvním našem útoku a řekl mi, že by to pro nás nebylo tak lehké, kdyby namísto rakouských pilotů s ním letěli Češi! Jeho rozhořčení bylo oprávněné, protože po prvním útoku na jeho patrolu neměl možnost se přesvědčit, že jsme byli jen dva," končí své vzpomínky Ital, který zaznamenal 26 potvrzených sestřelů.

Bohumil Munzar se v zajetí přihlásil do legií. Protože ale v Itálii letecká jednotka nebyla, byl přesunut do Francie. Tady ho zastihl konec války, aniž se zapojil do bojů.

(bm)