Zadání testu znělo: „Vypravte se na frekventovanou silnici, zastavte na kraji vozovky, otevřete kapotu, postavte výstražní trojúhelník a hodinu čekejte, kdo vám nabídne pomoc.“ Ve tři hodiny jsme se tedy vypravili na výjezd z Trutnova na Jičín. Podle pokynů jsme nastražili rekvizity a vyčkávali.

Auta nás zpočátku úspěšně míjela, ale řidiči alespoň svými zvědavými pohledy jevili zájem o dění na kraji vozovky. Přestože nikdo ani náznakem nechtěl zastavit a nabídnout nám pomoc, zpomalovali jsme alespoň provoz na výjezdu z města, kde se pro většinu řidičů maximální povolená rychlost stává spíše minimální povolenou.

Po půl hodině jsme napočítali zhruba šedesát kolemjedoucích vozidel v jednom směru. Funkce zpomalení provozu už pozbývala na přehledném úseku účinnosti. Ani projíždějící hlídka státní policie nejevila žádný zájem, patrně jsme výstražní troj〜úhelník postavili ve správně předepsané vzdálenosti.

Po necelé hodině po projetí zhruba 140 aut jsme se už pomalu připravovali na odjezd, když hned u našeho vozu zastavil muž. Nezamířil však k nám, ale ke svému přívěsu. Po provedení úprav za námi přece jen vyrazil.

Pan Karel z Olešnice moc nechápal smysl testu: „Tohle je blbost takhle to zkoušet… Viděl jsem, že si tady někdo opravuje auto, tak jsem to nechal být. Jestliže chci pomoc a někoho zastavit, tak si shoďte gumu, dělejte nešťastného nebo to dejte najevo. Ale že dneska někde stojí auto a má zvednutou kapotu, neznamená, že potřebuje pomoc.“

Potvrdil nám však, že když někdo o pomoc prosí, tak pomůže, stejně jako jiní lidé pomáhají jemu. Závěrem dodal další argument, proč by nám nezastavil: „Když vidím někoho stát a nic nesignalizuje, tak předpokládám, že součástí jeho pojištění je třeba odtah apod.“

Po odjezdu pana Karla jsme test ukončili. Za hodinu, kterou jsme na kraji silnice strávili, zastavilo ze zhruba 140 aut jedno, a to především kvůli vlastní technické úpravě. Lze se právem domnívat, že kdyby pan Karel nechtěl na svém voze nic upravovat, pouze kvůli nám by nestavěl.

Nedělejme však z tohoto testu žádné ukvapené závěry. Nelze říci, že naši řidiči jsou nadmíru pozorní a chtějí svým kolegům za každou cenu pomoci. Ze zkušeností pana Karla však lze usoudit, že v případě opravdových nesnází se řidič na silnici pomoci dočká, jen si o ni musí umět říci.

Filip Šanc