Přesně na den před sto lety atentátník Gavrilo Princip zavraždil arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho ženu Žofii. Události směřující k vypuknutí I. světové války se daly do pohybu.

„Od 11. dubna 1915 byly zavedeny první potravinové lístky, tzv. chlebenky. Byly vydávány na týden a obsahovaly 56 ústřižků, zajišťujících příděl 1,96 kg chleba, 56 housek po 32 gr a 1,4 kg mouky. V srpnu 1917 byl snížen příděl chleba na 1,26 kg a mouky na 0,4 kg na osobu a týden. Dávky se nadále snižovaly až na 0,98 kg chleba a 0,25 kg mouky týdně, tento příděl byl zaveden v dubnu 1918. Nedostatek chleboviny byl nahrazován přídělem marmelády vařené z červené řepy, protože ovoce se rovněž nedostávalo. Císařským nařízením ze září 1916 byly také zavedeny tři bezmasé dny, kdy se nesmělo prodávat, kupovat ani konzumovat maso a masné výrobky.

Konflikt trval čtyři roky, vyžádal si 8 milionů životů. A dotkl se každého koutu Rakousko – Uherské říše, Trutnovsko nevyjímaje. Názorný obraz tehdejších událostí i dopadu na region nabízí současná výstava v Muzeu Podkrkonoší. „Věnuje se jak průběhu války na bojištích, tak odrazu na Trutnovsku i tomu, co válku připomíná. Například pomníkům," podotkl na úvod vernisáže ředitel muzea Vlastimil Málek.

„Zdejší oblast byla součástí Rakouska – Uherska, tak se jí dotkla podobně jako dalších regionů. Muži museli rukovat, to se odrazilo v nedostatku pracovních sil. Zhruba čtvrtina z nich padla. Nebylo dost potravin takže obyvatelé strádali a podle svědectví pamětníků více než za II. světové války. Konflikt se odrazil na životě většiny měst a obcí, o čemž svědčí četné pomníčky," připomněl historik Ondřej Vašata.

Expozice přibližuje příčiny konfliktu i jednotlivé válečné fronty, doplněné o příběhy vojáků z Trutnovska. Pozornost tvůrci věnovali také problémům se zásobováním, rekvizicím, válečným sbírkám či epidemiím. K vidění je výzbroj a výstroj bojujících armád, pohlednice, fotografie, upomínkové předměty. Za pozornost stojí i názorná ukázka velikosti potravinových přídělů.

„Jediná výjimka zdejšího regionu proti třeba středočeské oblasti byla v tom, že tamní odvedenci často přebíhali na druhou stranu fronty a mnozí se vrátili domů jako českoslovenští legionáři. Tady tomu tak nebylo," poznamenal Ondřej Vašata.

Ve světě Velká válka, u nás pozapomenutá…

„Tak nám zabili Ferdinanda…" První věta slavného románu Osudy dobrého vojáka Švejka znovu připomíná začátek krvavého konfliktu, který navždycky změnil „staré pořádky". Zatímco svět o ní mluví jako o Velké válce, u nás její význam stále nedoceňujeme. I když stála na počátku vzniku samostatného Československa.

Dnes a denně mnoho z nás chodí kolem pomníků, které připomínají oběti válečného běsnění v letech 1914 až 1918. Snad v každé obci najdeme aspoň malou připomínku těch, kteří padli za slávu C.K. mocnářství nebo v řadách legií za svobodné Československo. Jen pohled na dlouhé sloupce jmen dokazuje, že válka zasáhla snad každou rodinu. Třeba na pomníku v Kocbeři najdete 60 jmen padlých, zemřelých a zmizelých.

Kdo z občanů Dvora Králové ví, kde by našel pomník věnovaný padlým z Velké války? Jména byla dodatečně vytesána do velkého památníku na prusko–rakouskou válku. Také tady najdeme desítky jmen.

Za každým z nich je příběh, který pokryl prach a jen těžko půjde zrekonstruovat. I když… o něco podobného se pokusil před několika lety Karel Martinek. Po náročných bádáních v archivech se mu podařilo najít místo posledního odpočinku svého dědečka, Františka Martinka, který padl na podzim 1915 v dnešním Slovinsku. Jeho příběh, i osudy dalších Královédvoráků, zpracoval do rozsáhlých článků ve Vlastivědném čtení. Hovořil o něm nedávno i při příležitosti otevření výstavy v královédvorském muzeu s názvem Ve spárech války.

Právě sté výročí celosvětového konfliktu dává možnost zavzpomínat na příbuzné, kteří byli náhle vrženi do strašlivého válečného pekla. „Byla to neděle, počasí se nezměnilo, pršelo nám opět celý den, já byl zkřehlý ve svém stanu a přemýšlel jsem na domov a na své milé. Byla to opět jedna smutná květnová neděle, ach, škoda vzpomínati na předešlá léta, kde jsme krásný měsíc květen užívali ve volné přírodě. Vzpomínal jsem na moje drahé, a můj domov s krásnou naší zemí českou," zapsal si do deníku jeden z odvedenců na italské frontě.

(aš, bm)