Na kytaru a s repertoárem Karla Kryla akci doprovázel písničkář Zdeněk Albrecht. Ve zcela zaplněné hlavní místnosti Hubertusky nešlo jen o mluvené slovo. František Stárek, pracující v Ústavu pro studium totalitních režimů, představil také několik dokumentárních filmů, zaměřených především na historii českého undergroundu. Tomuto tématu se také v současné době systematicky věnuje.

Znovuobjevený film o Plasticích

Jeden z nich byl například věnován počátkům kapely The Plastic People of the Universe. „Nejen, že snímek obsahuje jedny z prvních, ne-li úplně první nahrávky skupiny, ale zajímavý je i jeho vznik a další osud. V roce 1970 byl na FAMU v Praze mladý student z Uruguaye, který dokument o Plastikách natočil. Se začátkem normalizace ale odešel do USA. Posléze se stal významným režisérem, ale o tomhle filmu u nás nikdo nevěděl. Až po 38 letech si Josef Janíček (The Plastic People – klávesy, zpěv) vzpomněl, že kdysi něco točili pro nějakého mladého Uruguayce. Nakonec se ho podařilo najít a on nám film bez problémů poskytl,“ popsal Stárek historii jeho vzniku a znovuobjevení.

První setkání na festivalu

S Františkem Stárkem se organizátoři přednášky, Rudolf Friede a Attila Nagy, setkali poprvé v minulém roce na trutnovském hudebním festivalu. „Letos jsme opět Open Air v Trutnově navštívili a první co nás napadlo bylo, že se zkusíme Čuňasovi připomenout. Jestli si na loňské setkání ještě vůbec pamatuje. A nastalo ohromné překvapení. Oslovil nás jako první a hned podotkl, že jsme mu slíbili, že se s ním spojíme a pozveme ho do Žacléře. Z loňského setkání si pamatoval každý detail. Opět jsme si povídali o zajímavých skutečnostech z dob Husáka, a dokonce jsme se díky němu setkali s dalšími významnými osobnostmi československého disentu. Poslední den festivalu jsme se nakonec dohodli, že v Žacléři uskuteční přednášku na téma svobody,“ vysvětlují organizátoři, co sobotní přednášce předcházelo.

František „Čuňas“ Stárek (1952, Plzeň), je český publicista a bývalý disident. Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojeným s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. V roce 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v tehdejším Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra, pracoval v Bezpečnostní informační službě, od roku 2008 působí v Ústavu pro studium totalitních režimů.