Theodora Remundová v úterý ve Dvoře Králové představila krátkometrážní film pro mezinárodní televizní soutěž. Jeho hlavní protagonistkou se stala teprve dvanáctiletá Alžběta Teperová z obce Třebihošť. Dokumentaristku dívka společně se sestřenicí Eliškou Cermanovou zaujala výjimečně vřelým vztahem k seniorům v královédvorském Domově důchodců i ke znevýhodněným lidem.

Dvanáctiletá Alžběta z Třebihošti (nejen) filmovou hrdinkou

Pomáhat lidem, které člověk v podstatě příliš nezná, se v současné době moc nenosí. Tím spíš, když navštěvujete základní školu a máte úplně odlišné starosti. Příběh Alžběty Teperové a Elišky Cermanové z Třebihošti ale dokazuje, že pouhé setkávání zástupců rozdílných věkových generací může přinést možná až nečekanou životní radost.

Život sestřenic ze zapadlé vísky u Dvora Králové je propletený mnoha zážitky. Dívky díky své všestrannosti získaly vloni podporu v soutěži nadačního fondu Zlatý oříšek, který se zaměřuje na nadané a úspěšné děti. A shodou okolností i díky této soutěži pak dostaly možnost stanout před filmovými kamerami.

Pro svůj krátkometrážní dokument si je totiž vybrala režisérka Theodora Remundová. Zaujala ji bezprostřednost obou dívek, otevřené srdce a schopnost pomáhat nemocným lidem a seniorům.

„Dívky vybíraly peníze na chlapečka, který prožil mozkovou obrnu, jsou velmi všestranné a se školou navštěvují domov důchodců. Děti většinou na něco hrají, zpívají, sportují nebo i třeba pracují v místní televizi. Ale takové záliby jsou výjimečné. Chtěla jsem příběh Bětky Teperové přiblížit i ostatním a zdokumentovat ho," řekla režisérka a herečka. Film se odehrává jak v královédvorském domově důchodců, tak v rodinném zázemí dívek a na jiných místech v Třebihošti.

ŠKOLA A DŮCHODCI

Spolupráci s Domovem důchodců ve Dvoře Králové navázala Základní škola z Bílé Třemešné, kterou dívky navštěvují, zhruba před dvěma lety. Začala přednáškami, ručními pracemi a tanečními či dramatickými vystoupeními.

„Pro žáky i školu je tahle spolupráce hodně prospěšná. My učitelé dětem ukazujeme, co je abeceda, násobilka, učíme je fyzikální vlastnosti a podobně. Ale na druhou stranu je musíme i učit, že nezáleží, čím jsem, ale jaký jsem. Spolupráce s domovem důchodců nám dává tuhle šanci. Myslím, že to pak těší obě strany," řekla před slavnostním uvedením filmu učitelka Dana Rejlová.

Spolupráce Alžběty Teperové, Elišky Cermanové a domova důchodců se pak i díky připravovanému dokumentu mohla výrazněji prohloubit. Dívky začaly navštěvovat tzv. klub chytrých hlaviček. Už dlouhé roky ho tu vede Anna Hulínská, autorka metody na trénování paměti seniorů a jedinečné publikace, kterou k této problematice vydala.

FILMOVÁ NABÍDKA

„Chodím do domova důchodců ve volném čase, nijak pravidelně. Těší mě, že tu jsou lidé, kteří ze mě mají radost, kterou jim mohu předávat. Baví mě, že se lidé díky mně mohou smát a mají určité oživení," vysvětlila dvanáctiletá Alžběta Teperová. „Nápad k těmto návštěvám se zrodil u paní učitelky. Myslím, že každý, kdo s tím má něco společného, je za to nyní rád, stejně jako já s Eliškou," dodala.

„Tahle aktivita je mimořádná. I když to vlastně vypadá jako obyčejná věc, obyčejné to není. To mě zaujalo. Tím spíš u takhle mladých dívek," vysvětlila režisérka Remundová cestu, která vedla k filmové dokumentární nabídce.

„Film se mi líbí. Bylo hrozně zajímavé takhle profesionálně natáčet. Těch pět úterků, které jsem se štábem strávila, bylo skvělých. Člověk pozná, jak se natáčí film, kolik úsilí to dá a kolik trpělivosti je k tomu potřeba. Neměla jsem tušení, jak je to náročné," pochválila Alžběta Teperová, hlavní postava snímku. „Domov seniorů budu ve volnu dál navštěvovat, ráda se sem budu vracet. Jsem šťastná, když někomu mohu udělat radost," usmála skromně Teperová.

ROZHOVOR S REŽISÉRKOU FILMU

„Díky Bětce se propojily světy odlišných generací"

Patnáctiminutový dokument o dívkách pomáhajících v domově důchodců přijela do Dvora Králové představit sama režisérka Theodora Remundová. Vznikl pro soutěž Evropské vysílací unie, které se každoročně účastní sedm evropských zemí, ale i produkce z Japonska a Izraele.

„Hlavní postavou musí být dítě ve věku do 12 let. To má před sebou nějaký úkol," vysvětluje režisérka. „Děti mohou mít různé aktivity. Chorvati letos třeba točili o chlapci, který šije dámské šaty, Dánové zase o hochovi, který se hlásí na baletní školu," vysvětlila Remundová.

Proč jste si vybrala právě dívky z Třebihošti?
Našla jsem je v soutěži Zlatý oříšek. Jejich bohatý seznam aktivit mě zaujal. To, že dívky chodí pomáhat do domova důchodců, to není úplně běžnou věcí. Na mě s Bětkou pak už jen bylo, abychom našli formu, jak poutavý příběh přenést na kameru. Našli jsme ho skrze Annu Holínskou, která v domově vede klub chytrých hlaviček, zaměřující se na trénování paměti a běžnou komunikaci se seniory.

Co je na Alžbětě Teperové výjimečné?
Nevěděla jsem, jak to může probíhat. Většinou děti přijdou do domova, zazpívají třeba písničku a odejdou. Ale Bětka byla schopná s lidmi mluvit, světy dvou generací se opravdu propojily. A i díky projektu vzniklo něco společného, kdy na výsledku mají podíl i zážitek obě věkové generace.

Jak dlouho jste natáčeli?
Celkem pět dní ve Dvoře Králové a v Třebihošti. Bylo to podřízené společným schůzkám se seniory, dopoledne jsme točili třeba ve škole, u dívek doma. Jezdila jsem sem předtím i bez kamery, abych se do prostředí dostala a získala jejich důvěru. Museli jsme i těm 15 minutám dát čas, jinak by to nefungovalo.

Jaký ohlas v mezinárodní soutěži snímek vzbudil?
Porota byla skutečně zaskočená. To, jak je dívka v takovém věku schopná spolupracovat se seniory, ji velmi zaujalo.