VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Snažím se s klukama vycházet jako parťák, říká Olin Dlouhý

Trutnovsko - Seriál Krkonošského deníku pokračuje opět na hudební téma. Tentokrát byl naším hostem Olin Dlouhý z Petříkovic, baskytarista kapely Benjaming´s Clan ve které hrají i tři jeho synové.

10.3.2013
SDÍLEJ:

Olin Dlouhý - na snímku úplně vpravoFoto: Archiv

Byl jste od malička rodiči vedený k muzice?
Nebyl. Muziku jsem miloval a konzumoval stejně jako spousta mých vrstevníků. Ačkoliv jsem generace, která v plném rozsahu zažila chapadla bolševickýho režimu, kdy nás krmili kulturou Ein kessel buntess, případně z rádií na vás všude a ze všech stran halekala poupata rozkvetlá do růží, dovolím si tvrdit, že jsem odchovanec kvalitního bigbítu. Já na svém lampovém magnetofonu B3 Sonet poslouchal vše od Beatles přes Stouny, Deep Purple, Uriah Heep, Led Zeppelin, Plastic People, ETC, Blue Effectem konče, ale nikdy jsem se nebránil si poslechnout i vážnou muziku.

Proč jste se rozhodl ze všech nástrojů právě pro basu?
Moji kluci si udělali kapelu, potřebovali basu a tak mě koupili k ježíšku kytaru, na kterou si o prázdninách vydělali mytím nádobí v hospodě. To je sice neuvěřitelnej příběh, ale pravdivej. Jsem samouk.

V současné době působíte ve skupině Benjaming´s Clan, vaše bývalá kapela byla Benjaming Band. Kde jste přišli na první slovo v názvu?
Na první slovo názvu? Benjaming je anglicky mimo jiné začínající a když začínající, tak i názvem. Tak vznikla zkomolenina tohoto slova.

Nová kapela změnila nejen název, ale i žánr. Co na to říkají vaši fanoušci?
Na podzim 2012 jsme po 10 letech působení Benjaming Bandu a přibližně 700 vystoupeních dospěli k radikálnímu rozhodnutí v nejlepším přestat. Vždy když něco končí, něco nového začíná. I když jsme byli hudebními publicisty zaškatulkováni jako punkáči, nikdy jsme nehráli ortodoxní punkrock. My jsme si jeli to svoje. To, co nás momentálně bavilo a co nás oslovovalo. Přirozeným vývojem jsme dospěli k tomu, co děláme nyní. Přibyl k nám náš dlouholetý kámoš Jacek z Polska, kterej sound kapely obohatil o banjokytaru , irskou píštalu a určitě velký množství dobrejch nápadů. S Jackem nás pojí i to, že jsme u něho točili desky. Zapadl mezi nás a my ho vzali úplně za svého. Je to prostě takovej Honza. Je to takovej starší brácha kluků. A co na to říkaj fanoušci? No, ze začátku, když jsme oficiálně vyhlásili konec BNB, nechápali. Doufáme, že jsme zareagovali dostatečně rychle, nenechali je dlouho čekat a že se jim bude líbit i to, co děláme nyní. A to celtic pipes energy folk.

V kapele hrajete se svými syny. Necítíte už někdy, že jste spolu až příliš?
Správná připomínka. Trávím s nimi spoustu času. Zkoušíme, jezdíme štreky po koncertech, vystupujeme a tak dále. Aby to mohlo fungovat, stanovil jsem si hlavně pro sebe pevná pravidla. Snažím se do věcí, který mají kluci nějak namyšlený, zasahovat co nejméně. Pokud by totiž mezi námi vzniklo „já sem fotr a ty mě budeš poslouchat", vyvolalo by to úplně opačnou reakci. Snažím se s klukama vycházet jako rovnocenej parťák, jako bych byl jeden z nich a to samé dělají oni a to jediné funguje. Přál bych každýmu milujícímu rodiči zažít alespoň střípek toho, co jsem zažil s klukama já. Je to prostě krásnej úlet a za ten jsem klukům vděčnej, že to všechno začali a vymysleli. Samozřejmě, že se přeženou bouřky, ale nás muzika spojuje a k tomu by ostatně měla sloužit. Měla by lidi bavit a naplňovat. Písničkář Xavier Baumaxa o nás řekl, že by se o nás mělo učit v předmětu o rodinné výchově.

Sníte o tom, že byste se jednoho dne mohl živit pouze muzikou?
Určitě je to sen každýho, kdo muziku dělá, ačkoliv to většinou veřejně nepřizná. Já se neskromně a veřejně přiznám, že by se mi to strašně líbilo a bavilo by mě to. V muzice je ale úplně stejná džungle a konkurence jako ve všem. I v muzice hrajou obrovskou roli známosti a prachy. Proto v podstatě nemáme jedinej kvalitní hudební pořad v televizi nebo v rádiích. Dokola drnčí šrouby s matkama, hledají se ženy, žije se nonstop a tím se podle mého názoru muzika hodně degraduje.

Co připravujete nového? Na co se mohou fanoušci těšit?
Od listopadu točíme novou desku nazvanou Století páry. Dáváme si hodně záležet. Budou tam písně úplně nový, budou tam písničky úplně starý, který ještě na desce nikdy nezazněly, a bude tam pár písní, který už na nějaké desce sice vyšly, ale v současné verzi vyznívají úplně jinak. Na desce se objeví i výborný polský houslista Szkrzipek a chceme aby byl naším hostem i na některých koncertech. V současné době se deska mixuje a hledáme peníze na vydání. Nejbližší vystoupení bude 16. března v Trutnově Na Vidličce. Snad už zde bude k mání.

Vladimíra Junková

Autor: Redakce

10.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Lavinové nebezpečí v Krkonoších vzrostlo na 2. stupeň

Ilustrační foto

Kouří komíny? Braňte se

„Při vší úctě k soupeři, Frýdlant lepší nebyl“

Turnov - Šokujícím způsobem skončila čtvrtfinálová série krajské ligy Libereckého kraje, v níž se proti sobě postavili vítěz I. části soutěže z Turnova a tým Frýdlantu, který se přitom první tříbodové výhry v sezoně dočkal až ve 14. kole.

Masopustní veselice přilákala na sychrovský zámek stovky lidí

Sychrov /GALERIE/ - Stovky lidí přilákal v sobotu na sychrovský zámek masopust. Letos se tu konal už posedmé. Rej masek doprovázely lidové písně v podání folklórních souborů Krkonošský Horal a Horačky z Podještědí.

Ze Dvora zní: Jsme ve finále, jsme ve finále!

Dvůr Králové - Hokejisté z města na Labi si znovu po roce zahrají o krajskou trofej. Poté, co v semifinále přehráli Hronov, zopakují si finálovou bitvu proti obhájci z Náchoda.

Rasistické útoky umím vždy obrátit v legraci

Liberecký kraj /ROZHOVOR/ - Nový seriál Deníku představí cizince, kteří našli domov v Libereckém kraji. První z nich je romská spisovatelka Irena Eliášová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies