Ze zatáčky může vyjet do protisměru auto, v mozku praskne žilka či na alergické tělo může zaútočit se svým žihadlem neposedná včela. A místo toho, aby si pak člověk užíval život, najednou pomalinku „klepe" na nebeskou bránu.

Život po životě

Od takového klepání však může ještě organismus odradit metoda, kterou již tři měsíce provozují ve vrchlabské Česko německé horské nemocnici Krkonoše. S troškou nadsázky se metoda s názvem Bazální stimulace dá přirovnat k cimrmanovským prazážitkům ze hry Akt.

„Při bazální stimulaci pacientům připomínáme jejich běžný život před nehodou či mozkovou mrtvicí," řekla Deníku Sabina Pucherová z vrchlabské nemocnice.

Dodala, že bazální stimulace je určena pro pacienty, kteří jsou trvale připoutaní na lůžko. Většinou jsou také připojeni na dýchací přístroje. „Jsou to vlastně pacienti v bazálním koma," uvedla Sabina Pucherová s tím, že vrchlabský špitál je jedním z mála míst v České republice, který tuto metodu používá. Podle ní se jedná o velmi výjimečnou metodu, kterou aplikují hlavně moderní pracoviště.

Cukr, káva, limonáda

A jak vlastně metoda funguje? Jak již bylo řečeno, je bazální stimulace založena na prazážitcích.

„Pacientům připomínáme úseky jejich běžného života. Hlavní důraz však klademe na věci, které člověka charakterizují," uvedla Sabina Pucherová s tím, že se jedná o osvědčenou, ačkoliv alternativní, metodu, která posouvá pacienty dopředu a má výsledky.

Když někdo například rád sledoval seriál Ulice, tak se mu každý den tato televizní sága pustí. Pokud měl rád tenis, dává mu vyškolený personál do ruky tenisovou raketu. Na lůžku byl připoután i člověk, který miloval fotbal. „Tomu jsme dali fotku jeho týmu. V posteli měl i fotbalový míč," uvedla pro Deník Sabina Pucherová.

Dodala, že se však nemusí jednat jen o hmatatelné připomínání předchozího života. Někdy může být životabudičem i připomínka vůně, například kávy, nebo chutí. Zdárným příkladem připomínání chutí může být pacient, který se momentálně ve vrchlabské nemocnici nachází. „Měl velmi rád sladkou limonádu. Jelikož však nemůže pít, tak mu ji sestřička kape na jazyk alespoň kapátkem," řekla zaměstnankyně vrchlabské nemocnice a dodala, že úspěšnost léčby bazální stimulací se pohybuje kolem sedmdesáti procent.

Rodina je základ

A že se do stavu mezi životem a smrtí může dostat opravdu kdokoliv, dosvědčuje i případ ženy, kterou štípla vosa. Po této příhodě dostala žena anafylaktický šok. „Tato žena byla v komatu asi tři měsíce, ale i díky této metodě odešla později domů po svých," řekla Sabina Pucherová.

Ani sebelepší léčba však nemůže fungovat bez spojení několika faktorů. V tomto případě rodiny, přátel či sociálních pracovníků.

Metoda není určena jen pro lidi z Vrchlabí a jeho okolí, ale je přístupná všem. Záleží však na obsazenosti lůžek. Ta je v této době stoprocentní a na lůžko nyní čeká dalších 19 pacientů.

Nemocnice ve Vrchlabí

Co je Bazální stimulace?
Bazální stimulace je koncept podpory, péče a vedení těžce nemocných lidí, kterou v roce 1957 vyvinul profesor Andreas Fröhlich při práci s tělesně a mentálně postiženými dětmi. V 80. letech byl koncept přenesen zdravotní sestrou Christel Bienstein do ošetřovatelské péče o dospělé nemocné. Bazální stimulace nabízí nemocnému jasné, cílené a známé informace (stimuly) o sobě samém nebo jeho okolí, které pro něj byly elementární (bazální).Cílem je podpora individuálního vývoje postižených a těžce nemocných. Je určena všem, kteří mají narušenou nebo omezenou schopnost vnímání, komunikace a pohybu. například pro nemocné v bezvědomí, po poranění mozku, s Alzheimerovou chorobou či nedonošeným dětem.