Mladá historička Alžběta Kulíšková představila regionálním badatelům skoro třísetstránkovou publikaci. Nashromáždila a utřídila zápisky vesnického hospodáře, lidového písmáka a původního majitele dodnes obdivované usedlosti u toku Jizery, na samém rozhraní města a obce Dolánky. „S myšlenkou jsem koketovala dlouho, ale při běžné práci není jednoduché vyšetřit dost času, abych se pustila do tak obsáhlého materiálu, který považujeme za jeden z nejcennějších písemných dokumentů, jenž se našemu muzeu dochoval," sdělila pro Deník historička muzea Kulíšková. K práci ji inspiroval dopis jedné pražské turistky. Ta se divila, že na usedlosti nesehnala Dlaskovy zápisky v žádné podobě. Poslední, zpracované v roce 1941, byly podle ní dávno rozprodány. Po dohodě s vedením muzea o reedici se zrodila myšlenka na nové kompletní zpracování.

Na světě je jeden z nejcennějších dokumentů

Josef Dlask (1782-1853) byl podle historičky Kulíškové klasickým zástupcem tehdejší sedlácké vrstvy v první polovině XIX. století. Prožíval běžný život jako většina dalších lidí té doby. Narodili se, oženili, převzali hospodářství, plodili děti a předávali jim získaný majetek a dědictví předků. Těch byly po celé generace tisíce. Když ale po zavedení povinné školní docházky získali základní vzdělání, a měli-li k tomu vrozené dispozice, začali rozvíjet svoji duchovní stránku.

Často ti lépe situovaní zastávali funkce rychtářů, získali přístup k písemným dokumentům obce a dostali také potřebu zapisovat i důležité události lidí a vesnice.

„Nebylo jich mnoho a hlavně nebylo mnoho těch, po kterých se zápisky a v takové míře zachovaly," tvrdí Kulíšková. Je přesvědčená, že hospodář Dlask byl výjimečný. Vydržel totiž soustavně psát po celé půlstoletí. Historička nenašla žádnou stopu toho, že by tak činil někdo jiný (známější Fr. Vavák o 10 let méně).

To, co může být podle Alžběty Kulíškové překvapivé pro veřejnost, je bezesporu způsob, jak se tehdy tito lidé dostávali k informacím ze světa. Ani jeden z tehdejších písmáků se totiž nevěnoval jen tomu, co se děje jen v jeho rodině a okolí obce.

Snažili se postihnout i dění v celé tehdejší společnosti, monarchii, v Evropě, dokonce i v zámoří. „Věřím, že tahle kapitola bude pro čtenáře určitě zajímavá. Včetně toho, jak hospodář Dlask tyto poznatky na základě vlastních zkušeností interpretoval. Čtenáři tam možná najdou i mnohokrát přetřásanou selskou moudrost, která pramení z jeho sledování periodicity roku, vnímání koloběhu přírody a jejích zákonitostí. Nicméně tam, kde popisuje a snaží se pochopit události z historie nebo ze světového dění jeho současnosti, je vidět, že kvůli nedostatku vzdělání Dlask nechápe některé příčiny a následky věcí v české historii a snaží se je vnímat jen ze svého pohledu. Ale to nakonec máme i v našem století, že lidé světové dění z podobných příčin vnímají buď správně, nebo se v něm neorientují vůbec," dodala na závěr pro Deník historička Alžběta Kulíšková. Její kniha i s dobovými obrázky je běžně k dostání v pokladně turnovského muzea.

Otakar Grund