Jaký konkrétní užitek z práce Svazku mají obyvatelé regionu?

Původně byl Svazek Krkonoše organizací zaměřenou převážně na rozvoj cestovního ruchu. Praxí se ukázalo, že města a obce jej potřebují k jakémusi zastání. Jeho rolí je vytvářet společný politický vliv vůči krajům, státu i jeho zákonodárcům. Má schopnost získávat peníze na společnou propagaci, na udržení veřejně prospěšných projektů. Největší část peněz nyní je od Královéhradeckého a Libereckého kraje, další ze zdrojů Evropské unie, důležité jsou členské příspěvky, nepatrné zdroje přicházejí od státu. Nemálo přispívají i podnikatelé v turismu. Svazek má dnes mnohé hmatatelné výsledky, které jsou nepominutelné.

Připomeňte některé konkrétní?

V tuto chvíli je krkonošský průmysl cestovního ruchu chápán s plnou váhou. Máme kvalitnější infrastrukturní vybavenost v turisticky frekventovaných oblastech. Pracujeme na systematické a dokonalejší propagaci území. Užitek z práce Svazku mají i obyvatelé, které cestovní ruch příliš nezajímá. Například cyklostezka mezi Vrchlabím a Lánovem má obrovský význam z hlediska bezpečnosti dopravy. Integrace dopravy a lepší dopravní obslužnost celého regionu je důležitým tématem, ve kterém hraje Svazek jednu z hlavních rolí.

Jak a kde je uplatňován Vámi zmíněný společenský vliv?

Zastupujeme poměrně velké a významné území. Jsme aktivní, až hybnou silou. Není nám odepřeno říci názor. Máme možnost konzultovat na místech, kde se mění nebo nově vznikají strategické dokumenty. Například když vznikaly systémy financování cestovního ruchu, každý kraj to viděl jinak. Ukázali jsme na našem konkrétním případu, jak by to asi mělo být a jak fungovat. Jsme konzultanty připravovaných strategických materiálů, členy různých přípravných týmů. Jde jen o to, nakolik se nám daří přesvědčit kraje a stát, která cesta vede správně.

Které z těch materiálů se konkrétně týkají Krkonoš?

Z velké části byl ze společných konzultací sestaven například „Program rozvoje cestovního ruchu Královéhradeckého kraje“. Dalším dokumentem, do jehož tvorby jsme aktivně vstoupili, je „Politika územního rozvoje“, jako základní územně plánovací dokument celé České republiky. V tak zásadním a strategickém materiálu nebyla kupodivu ani zmínka o Krkonoších, které podle premiéra ČR – nemají prý žádný větším problém, který byl stál v Praze za pozornost. Nemohli jsme s původním zadáním souhlasit. I když se u nás obchodu daří a je tu i nějaká průmyslová výroba. Mezi problematické bych však zařadil, že do Krkonoš nevede žádná pořádná silnice. Pohoří se rozkládá na území dvou územně správních krajů, na území národního parku, na okraji republiky. Máme své problémy a potřebujeme je řešit. Svazek zaslal premiéru nesouhlasné stanovisko a prosadil s pomocí krajských úřadů, že Krkonoše jsou ve státních dokumentech charakterizovány jako specifická oblast. A to je nesmírně důležité.

Čeho konkrétně se za dobu existence Svazku v regionu dosáhlo?

Největším úspěchem je přesvědčení, že naše společné snažení má skutečně smysl a užitek. Veřejně prospěšné projekty, propagace na veletrzích cestovního ruchu, péče o údržbu a značení běžeckých lyžařských tras a cyklotras, integrace veřejné dopravy, cyklobusy, turistické noviny, apod. Prvotní neověřené projekty se ukázaly jako úspěšné, potřebné a nutné. Přinesly dennodenní provozní úkoly, ale také trvalé hodnoty. Mají svůj řád a vyžadují pravidelnou péči.

Svazek překryl nešikovné rozdělení nejvyšších českých hor na dva územně správní celky, tzn. do kraje Libereckého a Královéhradeckého. Nezasahuje do samosprávných záležitostí jednotlivých zastupitelstev, respektuje svébytnost každé obce, každého města. Sdružuje se na věcech, které mají maximální podporu. Vznikl přirozenou cestou a pokud by byl časem doplněn o několik málo zbývajících míst, tak by území bylo již logicky uceleno. Mohl by trvale obhospodařovat celou oblast. Naší permanentní snahou je zvýšit objem získaných i vydaných finančních prostředků. Stal by se největším organizátorem cestovního ruchu v regionu. Posílil by mandát koordinátora turismu a měl by rostoucí podíl na dalších společných obecně prospěšných úkolech.

Co se doposud naopak nepovedlo?

To, co jsem zmínil výše. Ne zcela se daří stabilizovat organizaci na straně příjmů. Zajistit a zaplatit přiměřený počet profesionálních pracovníků. Svazek by měl mít větší objem finančních prostředků i na investiční záležitosti. Dále se bohužel poměrně složitě hledá správný konsenzus se Správou Krkonošského národního parku. KRNAP mnohdy nerozumně brání rozvoji infrastruktury a turismu. Jinak řečeno, problém je v tom, že mezi Svazkem a Správou KRNAP zatím hledáme společná pravidla hry. KRNAP musí ze zákona chránit, ale poradit jak na věc už ne. Města, obce i podnikatelé jsou schopni si uvědomit, co chtějí a nechtějí. KRNAP s přístupem moci úřední má mandát skoro cokoliv zarazit. Projednané záležitosti nemají záruku platnosti. A i v tomto případě je na místě strategické vyjednávání celku, ne jednotlivců. To je ta síla spolupráce. A jsme na začátku našeho povídání. Když není dohoda, je síla nulová.

Co je cíl a horizont snažení Svazku ve prospěch území?

Měli bychom i nadále být co nejvíce aktivní. Zdokonalovat péči o projekty. Cyklotrasy ještě lépe vybavit a vyznačit. Rolby na běžeckých tratích by měly stopy upravovat ne dvakrát, ale čtyřikrát týdně, apod. Udržet zájem členů, ztvrzovat, že členství ve Svazku je zajímavé, pro obce i města a každého jednotlivce přínosné a smysluplné. Že vzájemná a trvalá spolupráce je hybnou silou regionu. (dp)