VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vánoce mého dětství byly především tajemno

Liberecký kraj - Její práci zná každý, kdo alespoň jednou navštívil některou z expozic na Dlaskově statku u Turnova. Neúnavně v nich připomíná zvyky a život našich předků, které ovlivňoval pevný řád i tradice. Ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová.

1.12.2012
SDÍLEJ:

Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje v Turnově.Foto: archiv

Blíží se k nám pomalým adventním krokem Vánoce, jak vzpomínáte na ty své dětské?
Vánoční svátky a advent, tedy zejména obchůzky, byly v mém dětství díky mým rodičům a prarodičům těmi nejkrásnějšími svátky, plné romantického kouzla, tajuplností a překvapení. Byly jsme „velká rodina", přípravy probíhaly společně, pekly jsem s babičkou a maminkou vánočky, cukroví, společně jsme trávily spoustu času nejen před svátky, ale i na Štědrý den a Boží hod. Hodně se vypravovalo, babičky byly vynikající kuchařky a my se to od nich od malinka pod vedením mámy se sestrou učily.

Co se vám na nich nejvíc líbilo?
To tajemné. Od dětství bydlíme v lese a táta v nás uměl vytvořit představu, že Ježíšek přijede na saních lesní cestou a přinese nám stromeček s dárky. Zmizela klika od dveří, jen jsme slyšeli šustění. Pradědeček koně a saně měl a my jsme na nich byly zvyklé jako malé děti jezdit, takže to pro nás nebylo nic nemožného. Je to už více jak padesát let a já tu představu mám stále živou.

Co nesmělo chybět na vašem vánočním stole?
Jídelníček je u nás stejný po celou dobu, co si pamatuji. Rybí polévka, kapr, klobásy a bramborový salát, hubník a červené kysané zelí. Z pečiva vánočka, štrúdl a nejméně dvanáct druhů cukroví vanilkové rohlíčky, pracny, linecké, placičky z bílého máku, mandlové hvězdičky, pečivo ze sušených švestek, rozinkové hrudky a mnoho dalších druhů, každý rok něco přidáme nového.

Byly to věci, které vás nasměrovaly k vašemu zájmu?
Možná podvědomě, i když jsem šla zpočátku trochu jinou cestou. Dědeček mne přivedl nejen k hudbě (měl svou vlastní vesnickou kapelu), ale také k výtvarné práci, protože byl sklář. Šla jsem nejprve studovat na keramickou školu do Bechyně a potom dějiny umění na filosofickou fakultu do Brna. Studium bylo dvouoborové a druhým oborem byla etnologie, a protože po ukončení školy bylo v turnovském muzeu volné místo etnologa, tak jsem to zkusila.

Jak byste vlastně vlastními slovy definovala váš obor?
Etnografie či etnologie je obor, který se zabývá studiem tradiční lidové kultury. Střetává se a úzce se propojuje s dalšími obory archeologií, historií, historií umění a v neposlední řadě i sociologií. Zabývá se nejen projevy kultury hmotné, ale i duchovní a sociální. Je velmi zajímavý, protože jeho prostřednictvím můžeme budovat svoji identitu, především kulturní.

Proč je důležitý pro náš život ?

Poznáním tradic našich předků nejen poznáváme, jak naši předkové žili, v čem bydleli, jak se bavili, ale zároveň můžeme budovat svou odlišnost v dnešním globalizovaném světě příkladem může být architektura, ale i obyčeje, zvyky, lidová hudba, slovesnost a také lidová řemesla.

Většina lidí se ale snaží dívat se spíš dopředu než do minulosti?
„Bez poznání historie nemůžeme tvořit budoucnost" to není z mé hlavy, ale když se podíváme zpátky, všechno se opakuje a všechno musí mít nějaký základ renesance byla inspirována antikou, kultura 19. století renesancí v tom je kontinuita a návaznost. Všechno nové má nějaký historický základ a pro mnoho nových věcí může být základem i tradiční lidová kultura. Jak bychom na tom dnes byli dobře, kdybychom věděli o přírodě a ctili a vážili si jí tak, jako naši předkové, anebo uměli využívat zdravý selský rozum.

Jak a kudy vedla vaše cesta k expozicím na Dlaskově statku?

Nešlo to hned. Až do roku 1986 byla na statku přístupná pouze světnice v přízemí. Teprve po odchodu ředitele Tůmy jsme začali objekt opravovat a postupně jsme zpřístupnili všechny prostory. S tím jsem hledala náměty pro expozice.

Nejprve to byly krom expozice stálé, prezentující tradiční vesnický interiér, výstavy o řemeslech a obyčejích v jedné z komor. Od roku 2000 to jsou větší výstavy, které instalujme ve všech prostorách usedlosti je to náročnější, ale návštěvník si vytvoří ucelenou představu.

Kolik času trvá příprava jedné expozice, dejme tomu té současné, která nahlíží do babiččiny kuchyně a dědečkova sklípku? Co všechno je potřeba udělat kromě samotné instalace a co ta obnáší?
Příprava výstavy Z babiččiny kuchyně do dědečkova sklípku probíhala současně se psaním stejnojmenné knihy. Je to náročné nejen na čas, ale především musí přijít nějaký první nápad pak už je to na studiu historických pramenů, výzkumu v terénu, výběru exponátů. Já si obvykle dělám sama i výtvarný návrh. Chce to čas a u mě jsou to často večery, noci a soboty i neděle.

Která z expozic vám byla nejbližší, nejmilejší?

Těžko vybírat, expozic a výstav bylo za ty roky více, téměř 150, proto jsou to často ty poslední myslím, že se opravdu povedla expozice Už mou milou do kostela vedou, ale i Narození, svatba, smrt po té se ptají návštěvníci ještě po 10 letech. V muzeu pak výstavy Oheň a světlo ve vánočních obřadech, Masky a démoni, Ve slámě spí, Krajinou domova, Vrána letí, nese děti, Od Martina do Tří králů nebo Vánoční receptář.

Když procházím vámi nainstalovanými světničkami Dlaskova statku, nadechuji se svého dětství a je mi líto těch starých idylických poklidných časů. Ale byly takové skutečně?
Samozřejmě, že to nebyla jen idyla, ať byl statek velký, nebo malý, byla to velká dřina, hodně odříkání a pokory. Ale život našich předků měl řád v uspořádání dne, týdne i hospodářského roku, ve vztazích. Lidé v rodině i sousedé měli k sobě blíž, uměli spolu trávit více času, uměli spolu mluvit a uměli naslouchat. To se odrazilo v jejich duchovním životě a v jejich duchovním bohatství. To nám chybí.

Často se říká, že sever, severovýchodní Čechy jsou na rozdíl od například jižních Čech krajem bez minulosti, bez vazeb, je tomu tak doopravdy?
Tak to není, nemůžeme historii posuzovat podle událostí posledního století. Samozřejmě, že lidé, kteří osídlovali opuštěné pohraničí po druhé válce, přišli ze všech koutů světa, ale vedle nich tu byla celá řada starousedlíků, kteří jsou pokračovateli toho „tradičního". Já vidím problém úplně v něčem jiném, ve snaze přizpůsobit vesnici městu proto nám tu brzy vymizel lidový oděv a některá řemesla. Na straně druhé, která oblast má tak krásnou lidovou architekturu, tolik písmáků, tolik řezbářů a betlemářů, kameníků. To jsou ty správné vazby.

Čtěte také o Vánocích na hardech a zámcích:

Co se vám podařilo zjistit o Pojizeří? Co bylo pro tuto oblast typické a existují například některé zvyklosti, které se dodržovaly jen tady, třeba právě v období Vánoc?
To nejde říci jednou větou. Od svatého Martina až do Tří králů bylo období protkané celou řadou obyčejů a zvyků. Některé ještě známe, některé jsou už zapomenuty. Pojednává o tom celá jedna kapitola v mé knížce v Babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc anebo výstava, kterou teď připravuji na Dlaskově statku bude otevřena od 1. prosince. Ale připomenu alespoň koledování na Štědrý den, na Štěpána, na Nový rok se „štěstím" anebo na Tři krále. Dodnes je to v některých vesnicích živá tradice.

Napsala jste několik knížek, která si získala největší popularitu a proč? Co vám třeba říkají lidé na besedách?
Určitě „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc", prodalo se jí více jak 5 tisíc výtisků. Lidé si s ní připomínají nejen chutě pokrmů, které jim babičky vařily, ale také jejich život, obyčeje a zvyky.

O tomto víkendu začíná advent, jak vypadalo tohle období v čase vaší babičky, jak se promítlo do chodu celého života?
Se začátkem adventu začínaly přípravy na Vánoce. Pekly se perníky, chystaly se sladkosti na nadílku Barborek a Mikuláše, jezdilo se na trhy pro koření, mandle a ořechy a také pro dárky.

Jak vy sama toto období dodržujete nebo co se aspoň dodržovat snažíte?
Mě trochu omezují aktivity spojené s mojí prací, protože se snažím Vánoce připravit i pro naše návštěvníky, mám hodně besed a volných večerů málo. Výzdobu vánoční zelení chystám už teď, to mám ráda, kolem Barborky začínám péct, jen to mám víc rozdělené jeden den melu ořechy, další den míchám těsta, další den postupně peču. Ale bez cukroví to u nás nejde. Vánoční věnec peču až týden před Štědrým dnem.

Co nesmí chybět při vašich Vánocích, které rituály dodržujete a proč?
Tradiční jídelníček a před ním celodenní půst, společná večeře s velkou rodinou s východem první hvězdy, návštěva hřbitova před večeří, prostírání pro „příchozí", tátovo slovo před večeří, mince pod talířem, a celá řada dalších rituálů, které jsou už hodně osobní.

A prozradila byste závěrem, jak vypadal typický vánoční pojizerský stůl?
Slavnostní večeře začínala v okamžiku, kdy vyšla první hvězda. Magickou sílu připisovali lidé plachtě, která sloužila jako ubrus pokrývající štědrovečerní stůl. Hospodáři ji na jaře používali při rozsívce obilí. Na plachtu se pokládala ošatka s obilnými klásky, kukuřičnými paličky pro příští hojnou úrodu a červená jablíčka pro zdraví.

Někde bylo zvykem položit na stůl ošatku se všemi plodinami, které dala zahrada, pole a les vše, co se během roku urodilo a co nemělo v příštím roce na stole chybět. Přidávala se i sklenice s medem.

Pod plachtu se pokládala hrst obilí z posledního snopu nebo přímo dožínkový věnec a na něj se kladly mísy, pod talíře mince nebo později i rybí šupiny pro štěstí.

Počet stolovníků nesměl být lichý, prostíralo se i pro nepřítomného. Poblíž stolu si hospodyně přichystala mísy s pokrmy, aby od stolu nemusela vstávat. Jinak jí hrozilo, že příští rok nebude rodina pospolu. Z tohoto důvodu se stůl ovazoval řetězem. V prostředí pojizerských vesnic se obecně udržoval štědrovečerní jídelníček podle původní tradice.

Autor: Jana Švecová

1.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

KAM NA FOTBAL: Do Vrchlabí přijede rezerva Trutnova

Sabina Nguyenová

Projekt Na mamuta je vítězem, gymnazistka chce do politiky

KAM můžete v nejbližší době vyrazit...

Trutnovsko, Pojizeří /Průběžně aktualizováno/ - Kulturní servis: přehled zajímavých akcí konaných v našem regionu.

Derby bez Dvoráků? Svaz šokoval ranním emailem!

Dvůr Králové, Trutnov, Vrchlabí - Šok! Český svaz ledního hokeje dnes e-mailem zaslal na kluby hrající druhou ligu zprávu, na kterou se těšil nejeden fanoušek z podkrkonošského regionu.

Na Studenecké míle míří dvě stovky veteránů, dojde i na nálet

Studenec - Desátý ročník velkého setkání historických motocyklů a automobilů Studenecké míle, jednoho z největších v republice, se uskuteční v sobotu v přírodním areálu za Základní školou od 8 do 18.30 hodin. „Vydali jsme již 220 startovních čísel, na místě jich bude ještě tak o dvacet více," uvedl hlavní organizátor Tomáš Chrtek.

AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Chystáte se prodat svoje auto? Potom se jistě snažíte dostat za svůj vůz co možná nejvyšší finanční sumu. Samozřejmě, že o ceně auta rozhoduje zejména model, jeho rok výroby, počet najetých kilometrů a především technický stav, ovšem jsou tu i detaily, které mohou cenu vozu zvýšit.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies