Vybaví se mi vzpomínky na padlé kamarády

Jako obsluha minometu ráže 82 milimetrů zažil asi pět týdnů dlouhou bitvu. Kromě členů 1. československého armádního sboru v ní zahynuly i více než čtyři tisíce sovětských vojáků. „Němci byli dobře schovaní v bunkrech, urputně se bránili. Utrpěli jsme tam velké ztráty," uvádí Svoboda.

Do armády se jako mladík přihlásil dobrovolně. Krutá válečná realita ho ale zaskočila. Když vedle sebe viděl řady mrtvých, bál se o vlastní život. „Jako asi každý, kdo bojoval na frontě, jsem čekal smrt, ale naštěstí jsem přežil," říká.

Oslavy konce války 8. a 9. května 1945 ho jako četaře zastihly v Olomouci. Vzpomínkových či pietních akcí se od té doby účastní pravidelně. Dorazil i na tu letošní, které se konala v pátek na Městském hřbitově v Trutnově. „Je to taková zvláštní situace. Na jednu stranu veselá, protože tím válka skončila. Na druhou stranu smutná, protože se mi vždycky vybaví vzpomínky na kamarády, kteří padli v boji," přiznává.

Kromě pietních aktů a oficiálních připomínek konce války se Josef Svoboda pravidelně účastní také besed ve školách. Posluchači bývají děti ve věku od 12 do 15 let. „Nejčastěji se ptají, kde jsem bojoval a jaká jsem za to získal vyznamenání."

Občas přihodí k dobru i jednu z mála šťastných válečných historek – setkání s bratrem. „Nastoupil do armády dřív než já. Šel s generálem Ludvíkem Svobodou z Buzuluku do Prahy. A najednou jsme se potkali na frontě," dodává Josef Svoboda.

Rudou armádu vítaly jen hloučky. Trutnovští Němci měli strach