Jan Klimeš pracuje na úpické hvězdárně jako odborný pracovník. Kromě pozorování oblohy je jednou z náplní jeho práce také obsluha seismografu. Každý den přijde do styku s jedinečným přístrojem, který mapuje zemské otřesy.

Není všeobecně příliš známým faktem, že trutnovský okres leží, společně s Náchodskem a polským příhraničím, v aktivní seismické oblasti. „Podél hlavní linie od Žacléře po Svatoňovicko docházelo v minulosti k důlní činnosti. Ta aktivitu velmi ovlivňuje. Naše oblast je přitom potenciálně hodně seismicky nebezpečná," říká Jan Klimeš. „Hypoteticky se může stát, že se v Podkrkonoší vyskytne zemětřesení až 7. stupně Richterovy škály. To je velmi silné, takové už boří domy," vystraší. „Zatím tu k ničemu podobnému ale nikdy nedošlo," uklidní.

Na úpické hvězdárně je seismograf oficiálně v provozu od roku 1986. Umístil ho sem Ústav akademie věd. Původní ruské stroje přitom od té doby nahradily moderní digitální technologie.

LOKÁLNÍ OTŘESY ZAZNAMENÁVAJÍ STÁLE

Z hlediska geologů je Úpicko součástí hronovsko-poříčs-kého zlomového systému. Ten je právě kvůli dolům narušený. „Geologický systém je u nás díky těžbě seismicky aktivní. Dochází tu stále k drobným otřesům. Lidé to ale vůbec nepociťují," potvrzuje odborník na seismologickou aktivitu.

Úpická stanice dlouhodobě registruje převážně lokální otřesy. Nejčastější zdroje vychází z polské strany, kde se v dolech stále intenzivně pracuje. I proto jsou tu otřesy častější.

„Každý den něco zaznamenáváme. Výraznější otřesy jsme na české straně evidovali třeba před dvěma lety ve Rtyni v Podkrkonoší. I takové ale zachytily jen přístroje," vzpomíná Jan Klimeš.

Kromě místních malých otřesů ale pochopitelně už v minulosti úpická stanice zaznamenala také ničivá zemětřesení světového významu. „S vlnami zemětřesení je to jako když hodíte kámen do vody. Šíří se dokola od místa, kde kámen dopadl. Když máte štěstí, dojde vlna až k vašemu přístroji. Na druhou stranu je naopak možné, že zemětřesení, které vzniklo přímo u přístroje, zaznamenané není. Může se tak stát, že sem vlna dojde až z Japonska, zatímco existuje možnost, že kdyby se třásla zem u nás, skončí seismograf na zemi, ale nic nezaznamená," vysvětluje Klimeš.
Za vznikem zemětřesení stojí přírodní změny, jako zlomy v zemské kůře a sopečná činnost. Další impulsy vychází z působení lidské činnosti (pokusné jaderné odpaly, důlní činnost), případně z kombinace obou faktorů.

NA NÁCHODSKU PRASKALY DOMY

Otřesy, které by člověk fyzicky pocítil, jsou ve střední Evropě vzácné. Po desítky let se tu prakticky nic nedělo.

„Lokální otřesy, kdy lidé v regionu zemětřesení pocítili, kdy drnčely skelničky, třásla se okna a dokonce byly evidovány i škody na budovách, jsme zaznamenali naposledy v roce 2005. Tehdy bylo epicentrum v části Dědov v Teplicích nad Metují. Tady byla dvě zemětřesení o síle 3,5 a 4,2 stupně Richterovy škály," nabízí zajímavou informaci Jan Klimeš.

Ačkoliv se dlouhá léta o výraznějších otřesech v Podkrkonoší nemluvilo, zprávy o jejich historickém výskytu existují. „Nejsilnější v našem regionu byly zatím na úrovni 5 Richterovy škály v roce 1983. To bylo na seismografu, který v Úpici nebyl oficiální," říká Jan Klimeš z úpické hvězdárny.

Dobové zprávy údajně mluví i otřesech z let 1901 a 1907. V prvním případě prý měly podle krajinných následků dosáhnout až úrovně 6.

Maršov u Úpice: Lidé chtějí přesunout zvonici. Proti jsou ale památkáři

„Pravděpodobnost, že by se silnější zemětřesení u nás v blízké budoucnosti objevilo, je pochopitelně malá. Už sto let tu nebylo. Ale podkrkonošská krajina potenciál k otřesům má a je proto možné, že se taková věc stát může. Nikdo ji ale nedokáže předem odhadnout," vysvětluje Jan Klimeš.

Geofyzikální ústav Akademie věd má v České replice umístěno 26 seismografů. Hned čtyři z nich jsou v Podkrkonoší. Kromě Úpice jsou nyní i v Chvalči, na Ostaši. Nejdéle funguje stanice u Dobrušky.