Autor je informatik, několik let pracoval na železnic

Dovolte jiný, než doposud obecně sdílený pohled na okolnosti nehody. Pisatel těchto řádků po část svého profesního života působil v pozici mistra lokomotivní správkárny v lokomotivním depu. K povinnostem mistra patřila rovněž role vedoucího při pracích na odstraňování havárie, když bylo potřeba dostat vykolejený vlak zpět na dráhu. V průběhu takových prací měl vedoucí pracovní čety absolutní pravomoc nad pracovištěm, pokud se týká bezpečnosti. Jestliže usoudil, že ve vzdálenosti dvaceti metrů nesmí být žádný provoz, pak tam neprojelo ani kolo, i kdyby tudy měla vést jediná volná kolej pro mezinárodní rychlík. Tato pravomoc se využívala naprosto běžně.

Stav havarované techniky nebylo vždy možné přesně posoudit, manipulace s ní pomocí hydraulických zařízení byla sama o sobě nebezpečná. Nikdo nebyl schopen předvídat, co udělají otřesy či vibrace, způsobené i vzdáleným železničním provozem. Bezpečnostní odpovědnosti za pracoviště mohl být vedoucí prací zbaven jediným možným způsobem: když přišel osobně jeho nejbližší přímý nadřízený a písemně od něj pracoviště převzal. Do té doby byla odpovědnost vedoucího absolutní a nedělitelná.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Ve Studénce probíhala v době neštěstí mimořádná manipulace s mostní konstrukcí, vážící padesát tun. Taková manipulace je nestandardní i za optimálních podmínek, v přehledném terénu bez překážek, za okolního klidu. Tato se odehrávala na staveništi, nad železniční tratí v plném provozu, nad trolejí pod napětím. Podobné operace mohou skončit stokrát dobře, ve stoprvém případě dojde k havárii. Jedná se o techniku, materiál, lidi, to i ono může selhat. Ale pro ten jeden případ ze sta existují bezpečnostní pravidla, aby případná havárie napáchala minimum škod. Ve veřejných zdrojích lze dohledat, že operace probíhala za plného provozu, neboť: „Stavební firma nevyhodnotila tyto činnosti jako natolik závažné, aby o nich informovala provozovatele dráhy (od 1. 7. 2008 SŽDC) a žádala ho o omezení provozu, takže vlaky po trati jezdily plnou rychlostí.“

Je naprosto nemyslitelné, aby provozovatel dráhy přenesl posouzení bezpečnosti provozu na železnici na dodavatele stavebních prací! Dodavatelská firma je najata k tomu, aby provedla své dílo. Bezpečnost železničního provozu je však věcí provozovatele, nikdo jiný ji neumí (ani nesmí) posoudit. Není vyloučeno, že někdo z pracovníků dodavatelských firem udělal chybu. A nese tedy odpovědnost za pád mostní konstrukce. Je však nad slunce jasnější, že vinu za smrt, zranění a škody po nárazu vlaku nesou ti, kdo rozhodli o současném plném provozu na trati. A pokud tehdejší bezpečnostní předpisy takové rozhodnutí umožnily, anebo umožnily přenést takové rozhodnutí na třetí osobu, je vina na těch, kdo tak nepřijatelný stav bezpečnostních pravidel připustili.

Doprava na železnici je komplexní a složitá. Veřejnost právem žádá, aby probíhala bezpečně a komfortně. Abychom užívali standardu vysokorychlostních tratí, jak je tomu zvykem v zemích na západ od našich hranic. Děsím se však toho, že by za takový o několik řádů náročnější provoz měli nést odpovědnosti ti, kdo její očividný díl nejsou schopni převzít v případě studenecké tragédie.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.