Mám štěstí, že mě ani mou rodinu příliš nepostihly ekonomické důsledky covidu, války na Ukrajině, inflace, zdražené energie… Hmotně určitě nestrádáme, se ženou máme oba solidní práci a s nejistotou budoucnosti se pomalu učíme žít i díky věku. A v téhle konstelaci je celkem snadné odsuzovat ukřičené demonstrace, jež svolávají populističtí vůdci, kteří svými projevy umějí v lidu rozehrát více citlivých strun najednou.

Chovám i hlubší důvody k odporu vůči davovým akcím, ale zde není prostor je rozvádět. Vlastně si chci jen povzdychnout, že i já, který jsem dosud vrtěl hlavou nad veřejnými střety i rozkoly mezi přáteli a příbuznými, jsem se ocitl na okraji průrvy, která se náhle otevřela mezi mnou a mým dobrým přítelem.

Stalo se tak poté, co mi řekl, že byl na demonstraci Jindřicha Rajchla a že tam rád půjde zas. Je podnikatel, a přestože ani jeho propad posledních let určitě nesrazil do bídy, jeho podnikání utrpělo nemalou ztrátu. Je ale také autorem, textařem, má humanitní vzdělání…

Jakub Horák
Pěna dní: Efekt vesnice

Věděl jsem, že se na spoustu věcí nedíváme stejně, v hloubi duše jsem se ale vždy spoléhal na těžko postižitelnou podstatu našeho přátelství, na jakýsi pevný základ. A s tímto vědomím jsem se – až s lehkovážnou vervou – pustil do téhle hádky, která se brzy změnila z argumentační v útočnou.

Odhalil jsem mu, že svou trochou jen přispívá do „mozaiky frustrace“, čímž jenom překrývá krizi středního věku a snaží se přenést „těžiště viny za svůj pos.anej život“ někam mimo sebe. Na to opáčil, že můj život je pos.anějsí než jeho, i proto, že jsem nikdy neměl odvahu ke svobodě, držím se teplého editorského fleku, dělám jen, co se mi řekne, a jsem přizdis.áč a ignorant.

Nadšeně jsme se spolu řítili do propasti, která se před námi v mlze otevírala, ale její dno jsme ještě nezahlédli. A pak jsem se v jednu chvíli lekl (možná se lekl i on), zda drak našeho společného stroje vydrží to prudké klesání. Pořád ještě věřím, že zvládneme přistát i na dně, ale musíme pak mít čím z něj odstartovat.