close info Zdroj: DENÍK/Archiv zoom_in Dnes žije ve Rtyni v Podkrkonoší, a přestože mu je 74 let, cestovatelská vášeň ho neopustila. Letos na podzim měl vyrazit na více než měsíční putování na ostrov Réunion, kde chtěl sbírat materiál pro svoji poslední fotografickou knížku. V ní se chce zaměřit na menší ostrovy v Indickém oceánu. Plány mu zhatil koronavirus. Místo do Indického oceánu na ostrov, kde roste vanilka a kokosové palmy, putoval v říjnu na covidové oddělení nemocnice v Trutnově.

"Réunion je jeden z mála ostrovů v Indickém oceánu, kde v horách sněží. Je tam jedna z nejaktivnějších sopek světa a sopky mě vždycky hodně zajímaly. Chtěl jsem k ní vylézt a prozkoumat také okolní menší ostrovy," plánoval Leoš Šimánek.

Muže, který je otřískaný divočinou i plavbami na moři, pořádně skolil covid-19. Zrovna v době, kdy vydal životopisnou knihu Život plný dobrodružství, ho odvezla sanitka.

"Zažil jsem toho strašně moc, ale tohle bylo to nejhorší, co mě potkalo. Nikdy jsem nebyl nemocný. Měl jsem všelijaká zranění, vykloubená ramena, zlámané nohy, řezné rány po celém těle, ale teď mě neuvěřitelně sklátil covid. Přitom jsem byl opatrný. Nevím, kde jsem covid ulovil," řekl.

Nemohl dýchat, tři dny se trápil doma. "Pak jsem zavolal našemu doktorovi ve Rtyni a okamžitě pro mě poslal sanitku, která mě odvezla na covidové lůžko do trutnovské nemocnice. Čtrnáct dní jsem tam byl napojený na kyslík. Bez toho to nešlo," přiblížil svoji situaci.

V nemocnici zažil těžké chvíle. "Častokrát jsem se cítil opravdu špatně. Měl jsem příšerné bolesti hlavy, horečky, průjem, k tomu se přidal zápal plic. Tělo úplně zkolabovalo. Nejhorší bylo, že jsem nemohl vůbec dýchat. Pan primář mi při odchodu řekl, že to nebylo jednoduché. Tím tak trochu naznačil, že jsem slezl hrobníkovi z lopaty," vylíčil krušné okamžiky Leoš Šimánek.

Vyzdvihl péči trutnovské nemocnice. "V Trutnově se o mě starali perfektně, rád bych poděkoval primáři Kolářovi a jeho kolektivu," ocenil.

Ačkoliv je už měsíc z nemocnice doma, pořád cítí dozvuky nemoci. Ani to mu však nebrání v tom, aby myslel na cestu na Réunion. Rozhodně se jí nevzdává.

"Jakmile to půjde, chci tam jet a podívat se k aktivní sopce Piton de la Fournaise," zůstal Leoš Šimánek nezdolný v cestovatelské vášni.