Sportovní lyžování má počátky v 19. století, kdy je Norovi Sondre Norheimovi přisuzován vynález vázání tzv. telemarkového, kdy je k lyži připevněna pouze špička nohy. Lyžaři umožňovalo při sjezdu zatáčet. Spolu s lyžemi se až do devatenáctého století používala jen jedna dlouhá hůl. Sloužila jako opora při jízdě a zatáčení, k brzdění i jako zbraň. Dvě hole začali používat až Telemarčané, což bylo spojené se sportovním využitím lyží. Ve dvacátém století používal ve své škole jednu dlouhou hůl již jen Matyáš Žďárský.

Lyžování původně sloužilo k dopravě, v průběhu 20. století se postupně stalo zejména sportovní a rekreační aktivitou. V českých zemích se lyžaři spojili v rámci Svazu lyžařů v Království Českém v roce 1903, což byl první lyžařský svaz na světě. Roku 1924 vznikla Mezinárodní lyžařská federace (FIS), v roce 1936 se sjezdové lyžování poprvé objevilo v programu olympijských her. V roce 1967 vznikl každoroční Světový pohár v alpském lyžování.

Éra organizovaného lyžování

První lyže do českých zemí přivezl Josef Rössler-Ořovský a roku 1887 založil první lyžařský kroužek při Bruslařském spolku v Praze. V roce 1895 se lyžařský kroužek osamostatnil, přejmenoval se na Český Ski Klub a stal se tak spolu s jilemnickým Českým krkonošským spolkem Ski prvním lyžařským spolkem v českých zemích a zároveň zahájil éru organizovaného lyžování v celé střední Evropě. Další lyže nechal přivézt pro své dělníky v Krkonoších hrabě Jan Harrach. Podle těchto lyží pak začali místní řemeslníci vyrábět další páry.

V českém prostředí našich nejvyšších hor se „ski“ definitivně prosadily na samém sklonku roku 1892. Podle nově dovezených a vyzkoušených norských vzorů pak dala lesní správa u koláře Antonína Soukupa v Horní Branné a u sekerníka Antonína Vondráka vyrobit první páry domácích lyží, jež byly určeny pro hraběcí lesní personál. Cena těchto lyží byla poměrně vysoká, ale proti dovezeným vzorům téměř poloviční a lyže z Jilemnice se tak staly dostupné i pro střední vrstvy obyvatel. Lyže byly v samém počátku určeny pro praktické potřeby krkonošských obyvatel a značný význam si v tomto směru udržují dodnes.

„Ať to frčí“

Na domácím trhu se zimními sportovními potřebami získali dominantní postavení především krkonošští výrobci lyží. Kromě Antonína Soukupa a Antonína Vondráka vyráběly lyže v Jilemnici od roku 1893 také firmy Václava Lorence a Hynka Mečíře, ve Vysokém nad Jizerou se na výrobu lyží specializovaly truhlářské dílny Antonína Bartoně a Václava Jandy. Především zásluhou jilemnických občanů se ruku v ruce s praktickým využitím začalo rozvíjet lyžování sportovní. Již na samém počátku roku 1893 uspořádali někteří hraběcí úředníci se členy svých rodin první lyžařský výlet do okolí Horní Branné a posléze také do hor. Ve stejné době se začalo intenzívně rozvíjet také lyžování na Vrchlabsku a Trutnovsku. Výrazný mezník tvoří rok 1895, kdy byl v Jilemnici založen Český krkonošský spolek Ski, který od svého založení používal heslo „Ať to frčí“.

Skoky na lyžích

Populární se staly také skoky na lyžích. První zprávy o skocích na lyžích pocházejí již z 18. století. Tehdy farmáři v norské provincii Telemark používali malé vyvýšeniny na horských svazích pro krátké skoky. V roce 1796 Cornelius de Jong informoval o norských vojácích využívajících sněhem pokryté hranice dřeva a zasněžené střech jako "můstky". Časem zájem o tuto novou disciplínu narůstal a skok na lyžích se stal samostatným sportem. První soutěž ve skoku se konala v norském Trysilu v roce 1862. V Čechách se poprvé skákalo v roce 1896 na Božím Daru v Krušných horách, a to ze střechy zavátého domu. Postupně se ale začaly stavět i skokanské můstky. Ty nejvýznamnější vznikaly v Krkonoších. V Harrachově byly skoky na lyžích pořádány od zimy v roce 1900.

Krakonoš a lyžníci

K historii Krkonoš patřilo také pašování. Pašeráci při svých výpravách využívali dokonalé znalosti hor a nástrah horské přírody. Pašování jim hodně usnadnilo používání lyží. Zpočátku byli totiž pašeráci v jízdě na lyžích zdatnější než příslušníci finanční stráže střežící hranice. Život nejznámějších krkonošských pašeráků byl zachycen v mnoha kronikách, pověstech, románech i filmech, např. ve filmu Krakonoš a lyžníci.

Richard Švanda