První písemné zmínky o našem kostele jsou z dob vlády významného českého krále a římského císaře Karla IV. Původně dřevěný kostel byl tedy postaven někdy před rokem 1357, protože první písemná zmínka o něm pochází z roku 1357, kdy pražský biskup potvrdil duchovního v Pilníkově. A to již kostel musel stát, jinak by nemohl mít svého duchovního.

Během jeho existence bylo pro kostel důležitých několik významných milníků. Mezi nejvýznamnější jistě patřila výstavba kamenné věže, kterou nechala Beatrix Eleonora Lobkowicz - Zilvarová přistavět k tehdy dřevěnému kostelu. Věž byla postavena v letech 1604 až 1605 a v podstatě ve víceméně nezměněné podobě se zachovala dodnes. Ovšem není jasné, jak vypadalo její zastřešení. Lze předpokládat, že střecha byla nejprve ve tvaru vysoké gotické špice a až během let se postupně dopracovala ke vzhledu, který známe dnes.

Léta utíkala a v roce 1682 byl stále dřevěný kostel patrně již značně zchátralý, protože představitelé města Pilníkov podali žádost knížeti Janu Adolfu Schwarzenbergovi, tehdejšímu držiteli zdejšího panství, o příspěvek na opravu kostela. Příspěvek však nedostali, a tak kostel chátral dále.

Pokosení a úklid trávy na dvou mokřadech nad Valteřicemi.
Mokřady nad Valteřicemi jsou pokoseny a dostaly novou šanci

Až 7. července 1731 byla povolena stavba zděné kaple, která byla ještě téhož roku dokončena. Kaple byla pravděpodobně přistavěna ke kostelní věži směrem západním, jak je vidět na dobovém obrázku od Jana Scholzeho, který býval uložen v sakristii. Vlastní kostel však i nadále chátral.

Stavba nového kostela začala až roku 1769, kdy původní dřevěný kostel již hrozil zřícením, a tak musel být stržen. Hrubá stavba kostela byla dokončena v říjnu 1770. Pro stavbu kněžiště, hlavního oltáře a kazatelny byl vybrán jaroměřský sochař Martin Krupka. Interiér kostela byl dokončen o dva roky později, to je v roce 1772 a téhož roku byl na sv. Václava, tedy 28.září 1772, kostel vysvěcen.

Kostel poškodil požár

16. srpna 1820 Pilníkov vyhořel. Oheň prý vznikl v domě č. p. 109, kde se mělo vznítit máslo na plotně a následně začal hořet celý dům. Při tomto požáru byl silně poškozen i kostel. Rozsah škod na kostele a jeho vnitřním vybavení není znám, ale škody asi byly poměrně značné, protože bohoslužby se po požáru konaly ve hřbitovní kapli nového hřbitova.

V roce 1843 dostal kostel novou taškovou střechu.

Roku 1848 byly provedeny terénní úpravy návrší kolem kostela a na sever a na jih od kostela byla postavena terasa z kamenných kvádrů spojených maltou. Terasa na východní straně byla postavena z kvádrů položených na sebe na sucho a je mezi ně vložen hrubě tesaný jednoduchý kříž, pravděpodobně smírčí. V jižní opěrné zdi terasy jsou umístěny dva náhrobníky, které pocházejí z období raného baroka, asi kolem roku 1720, a pocházejí nejspíše ze starého hřbitova, který se kolem kostela kdysi rozprostíral a byl zrušen na základě dekretu Josefa II. z roku 1784.

Roku 1904 proběhla renovace interiéru kostela, včetně jeho vymalování a provedení nových fresek. O tři roky později, v roce 1907 byla v kostele položena nová dlažba, opraveny varhany a také vyspravena střecha. Ale interiéru kostela se budu věnovat možná někdy v samostatném článku.

Kostel měl také problém během obou světových válek. Pokaždé totiž přišel o své zvony. Zůstal pouze zvon – umíráček – zvaný sv. Josef, který byl odlit roku 1898. Zvony, o které kostel přišel kvůli 1. světové válce, byly již roku 1922 nahrazeny zvony novými. Tehdejší farář Bajer nové zvony objednal ve zvonařské dílně Herold v Komotau a první zvon byl vysvěcen 14.5.1922 a druhý 14.12.1922. Oba zvony pak opět vzala 2. světová válka.

Protože roku 1916 nemusely být kostelní zvony odevzdány vcelku, to znamená, že nemusely být zvony z věže sneseny nebo spuštěny na lanech, aby se nepoškodily, byly z věže shozeny. Po pádu z věže na zem byly zvony dále rozbíjeny na menší kusy, které si někteří pilníkovští občané ponechali na památku a dodnes je mají.

Roku 1925 byl ještě menší požár v sakristii, který naštěstí nezanechal větší škody.

Současné vybavení kostela je novobarokní, ale přesné datování jeho jednotlivých částí není známé.

V 80. letech, za starosty pana Veselého, byla opravována střecha kostelní věže. Jako podpory pro plošiny, ze kterých se oprava prováděla, byly použity masivní trámy. Při shazování těchto pomocných trámů došlo k nehodě, kdy se jeden z trámů zabodl do dolní části plechové střechy. Opravená díra po tomto trámu byla i dnes stále patrná.

No a poslední z milníků našeho kostela, ze kterého se kostel ještě nevzpamatoval, bylo propadnutí klenby.

V úterý 5. října, v den 85. výročí narození Václava Havla, byl ve Vrchlabí slavnostně položen základní kámen Lavičky Václava Havla.
FOTO: Ve Vrchlabí vznikne Havlova lavička. Základní kámen je z Hrádečku

Kolem 28. ledna 2006 po dlouhotrvajících mrazech, kdy teploty byly téměř neustále nižší než -20 °C, došlo ke zřícení druhého klenbového pole. Zřícená klenba poškodila i některé vnitřní vybavení kostela a zcela byl zničen například hlavní lustr. Od té doby se klenba kostela opravuje, ale to je spíše na samostatný článek. Na schůzku 16. dubna 2009 se přišel se stavem kostela osobně seznámit i pozdější kardinál Mons. ThLic. Dominik Duka OP.

V průběhu měsíců srpna a září roku 2014 byla vyměněna střešní krytina na lodi kostela a přitom samozřejmě došlo i k opravě krovů i výměně latí. V průběhu září roku 2015 byla jako zatím asi poslední oprava ve věži provedena oprava ciferníků hodin a omítky kolem nich. Opravu provedl místní malíř písma Miroslav Mrštík.

Střecha kostelní věže se nakláněla

Letos ke konci prázdnin si někteří místní obyvatelé všimli, že se střecha kostelní věže naklání směrem k jihu. Bylo to způsobeno dlouhodobou neúdržbou a zatékáním do střechy kostelní věže. Však to je v interiéru věže vidět. V poslední době již nebyly ani vikýře na svých místech, a tak voda měla přímou cestu do vnitřku věže. Voda z vrcholu věže stékala vnitřkem dolů, což se podepsalo hlavně na patře s hodinami, které je hned pod ní.

Již ve středu 3. listopadu 2021 byla víceméně dodělána dočasná střecha věže, která byla po sejmutí věžičky umístěna na její místo, protože je to rychlejší než budovat novou střechu přímo nahoře. Nahoře bude ještě dodělána izolace proti vodě.

No a v pátek 5. listopadu se na náměstí sjela těžká technika potřebná ke snesení celé konstrukce střechy věže dolů na zem vedle věže a její výměně za připravenou pultovou střechu. K tomu přijel velký jeřáb s nosností 350 tun a možností práce až v 70 metrech. Základna věžičky je totiž ve výši 45 metrů nad zemí.

Den otevřených dveří v čističce odpadních vod v Pilníkově.
FOTO: Lidé se přesvědčili, jak čistá voda vytéká do Pilníkovského potoka

Samotná konstrukce střechy věže váží 11 tun. Za mnoho let, po která sloužila svému účelu byla již značně poškozena a řada trámů je ztrouchnivělá a mnohde i části chybí, důsledkem toho se začala naklánět. Proto musela být nejprve zpevněna a vyztužena, aby se při sejmutí nerozpadla. K tomu účelu museli pracovníci ručně vynést nahoru mnoho materiálu a kdo ví, jak to ve věži vypadá pochopí, jaký úctyhodný to byl výkon po úzkém a vratkém schodišti vše nahoru dostat.

Poslední fáze snesení věžičky začala asi 15 minut před 13. hodinou a věžička byla na zemi po 25 minutách. Potom jeřáb přesunul do odkryté věže materiál nutný pro opravu patra s hodinami a před čtvrt na čtyři byla na vrchol věže umístěna dočasná pultová střecha. Kvůli výměně střechy musel být také v pátek vypnut ve středu obce internet, protože na střeše jsou umístěné veškeré antény k němu.

Oprava za miliony

Oprava střechy může trvat do jara 2023 a bude stát přibližně 3,2 milionu Kč. Do té doby také nepůjdou věžní hodiny, protože kvůli opravám musely být demontovány hřídele, které pohání ručičky, aby nedošlo k jejich poškození a také aby nepřekážely. Bohužel na tu dobu se zastaví práce v interiéru kostela, protože veškeré investice půjdou na opravu věžičky.

V pátek 5. listopadu 2021 bylo celý den zataženo a mnohdy mrholilo až drobně pršelo. A teplota se vyšplhala jen na 6 °C. I přesto se na tuto událost přišla podívat řada místních i přespolních diváků.

Řada diváků byla přítomna při oslavě 150. výročí železniční stanice Martinice v Krkonoších. Přenesli se do roku 1871, kdy vlakem přijel a svoji zdravici v uvítacím ceremoniálu přednesl císař František Josef I..
Krkonošská železnice láká. O cestování Pojizerským Pacifikem se zvedl zájem

V připojené galerii vidíte, jak se věžička stěhovala z věže na zem. A pamětníci si jistě pamatují, že v kouli pod křížem jsou uloženy dobové artefakty, ale o těch až příště.

V současnosti je kostel v majetku Římskokatolické církve a je zapsaný na seznamu kulturních památek pod číslem 26810/6-3630 a to již od 3.5.1958, hlavní oltář je samostatně evidovanou kulturní památkou s evidenčním číslem 1402. Od 1. 9. 2003 je v obci zřízena chráněná památková zóna. Patří do ní kostel a domy na náměstí.

Jaroslav Blažek