Mníšek pod Brdy, malé městečko nedaleko Prahy, nám má co nabídnout. Hlavní atrakcí je především zámek. Shlíží na nás v novém hávu, však jeho rekonstrukce trvala šest let.

Původně zde stával malý královský lovecký hrádek, který byl od r. 1487 na 168 let v majetku pánů z Mitrovic. 1639 byl vypálen Švédy. 1655 ho zakoupil pražský měšťan, mimořádně schopný podnikatel, Servác Engel z Engelsflussu, který zbohatl výrobou podešví a byl jejich výhradním dodavatelem pro císařskou armádu během třicetileté války. Za zásluhy při obraně Karlova mostu před Švédy r. 1648 byl císařem Ferdinandem 3. povýšen do šlechtického stavu.

Mníšecké panství koupil od Mitroviců za 50 000 zlatých, ihned se pustil do přestavby a v letech 1656-72 přestavěl zámek do barokní podoby.O jeho zájmu o Mníšek svědčí pamětní kniha, do které podrobně zapisoval veškeré stavební postupy i finanční výdaje. Vznikl vlastně zcela nový zámek.

Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová budova kolem čtvercového nádvoří, kde se v severní části nacházejí arkády. Zámek zdobí tři šestiboké věže v nárožích. Čtvrtá věž chybí. Proč? Protože podle tehdejších společenských norem mohl mít kompletní věže pouze příslušník vyššího šlechtického stavu a tehdejší majitel, pražský koželuh Servác Engel byl pouze rytířem.

R. 1909 se zámek dostal do vlastnictví Kastů z Ebelsbergu, kteří se stali posledními majiteli zámku.

Baron Theodorich a hraběnka Terezie na zámku provedli hodně úprav, např. nechali vystavět arkádovou chodbu, zahradní schodiště, zavedli elektřinu, jejich pohodlně vybavené koupelny měly ohřívače na teplou vodu, byly zde splachovací záchody.Baron zemřel 1931, hraběnka 1936.Měli spolu 6 dětí, syn Llewellyn vlastnil zámek do r.1945.

Poté zámek patřil Ministerstvu vnitra, které zde mělo archív, kde se nacházely citlivé materiály. Ministerstvu zámek patřil do r. 1999, poté byl vyklizen a do majetku ho získal Památkový úřad, který ho vlastní dodnes. Když zámek převzal, kvůli zanedbané údržbě zde byla dřevomorka, původní mobiliář byl rozkraden, ale protože zde byl archív, zachoval se zámek v autentickém stavu, zůstaly původní dveře, kliky, podlahy. Rekonstrukce trvala od r. 2000 do r. 2006, poté byl zámek otevřen veřejnosti a dnes nám nabízí k prohlídce dva okruhy.

Koníčkem hraběnky Terezie bylo fotografování, takže díky tomu se zachovala původní podoba místností a bylo možno vytvořit interiéry, jak vypadaly za posledních obyvatel– Kastů. Dnes se zde můžeme seznámit se stylem života a bydlení šlechty mezi dvěma světovými válkami. Z původního vybavení se podařilo něco dohledat, zbytek by posbírán z jiných zámků. Syn posledního majitele, vnuk Terezie a Theodoricha ještě žije, na zámek se občas zajede podívat, ale jako rakouský občan nemá na vrácení nárok.

Památkový úřad se o zámek stará dobře. Přivítá nás dvojice lvů po stranách kovové brány, most a barokní vstupní portál. Okolo zámku se rozkládá krásný park a rybník.

Městečko však nabízí více zajímavostí. Na místní faře žila a psala Marie Wagnerová, která pod pseudonymem Felix Háj napsala sedmidílný román Školák Kája Mařík, který patřil mezi nejoblíbenější dětské knihy čtenářů minulých generací.

Nad městečkem se nachází poutní barokní areál Skalka, který se skládá z kostelíku sv. Maří Magdaleny z dílny K. Dienzenhofera z let 1692-93, poustevny, malého kláštera a křížové cesty.

Městečko je malebné a obklopené přírodou, tak se nelze divit, že si ho zvolil za svůj domov Jan Rosák, který zde vybudoval amfiteátr, kde občas pořádá kulturní představení.

Alena Hesounová