Na konci května se mi podařilo pokořit dvoutisící kilometr mé cesty z jižního cípu Sicílie. Následovalo několik dní odpočinku, protože jsem musel počkat na nové boty, v pořadí již třetí, které mi byly zaslány z Česka.

Když mi po více než týdnu přišly, vyrazil jsem Národním parkem Foreste Casentinesi a přišel do severní části Apenin. Opatření proti koronaviru byla opět zmírněna a já tak mám znovu blíž k lidem. Se začátkem léta začal být velkým problémem hmyz, především komáři. Po přejití Apenin jsem se ocitl v nížinaté Lombardii, kde jsem míjel pouze pole, vinice a vodní kanály, které zemědělci využívají k zavlažování polí. Na konci Lombardie se však znovu objevily kopce – první náznaky Alp.

Po 155 dnech a více než 2700 kilometrech jsem došel na hranici se Švýcarskem ve městečku Porto Ceresio u jezera Lago di Lugano. Přešel jsem tak celou Itálii. Nyní jsem již ve Švýcarsku a naplno si užívám výhledy na ještě zasněžené vrcholky hor nebo krásné alpské vesničky. Většinou procházím průsmyky, stoupání tedy není o nic horší, než na co jsem byl zvyklý z Itálie.

Švýcarsko je však pouze krátká etapa, za necelé dva týdny bych ho měl opustit a v Kostnici vstoupit do Německa.

Ivan Mitrus