Když žáci viděli připravený stroj na štěpkování, již byli nedočkaví, aby stroj viděli v akci. První pracovní skupina včetně učitelů, ale i pana školníka se již těšili na celé pracovní dopoledne. Nejdříve se stromy musely zbavit nepotřebných větví a ty se musely odnosit ke štěpkovacímu stroji. Žáci byli seznámeni s veškerými nástroji, ale již byli nedočkaví až se zapojí do práce jako hry.

Pan školník připravil akci tak, že nejdříve obsekal každé stromy a propojil je uličkami, aby tak po nich mohli děti radostně běhat a nosit větve na drcení. A opravdu, každý s radostí a jásotem běhal po zahradě s ovocnou větví, jakoby mával palmovou ratolestí. Když byla větev těžká, všichni rádi spolupracovali. Pod dozorem učitelek někteří stříhali větvičky, silné větve pak nosili k ohništi a někteří i řezali ruční pilkou. Žádné hádání ani agresivita mezi dětmi, protože byly do práce tak zabrány, že málem by zmeškaly i oběd, kdyby jim učitelka nezavelela k odchodu.

Před každou aktivitou je dětem vše detailně vysvětleno, aby pak správně spolupracovali. Do pracovní aktivity se zapojil nejen školník, ale zejména i paní ředitelka Mgr. Helena Durstová a všechny učitelky včetně paní účetní. Prostě všichni dospělí byli dětem vzorem a jim se vše líbilo. Nadrcené větve pak použili jako mulč pro svou okrasnou zahradu. Po úklidu větví se muselo pod stromy vše ještě odklidit a zejména posekaná tráva a bylo hotovo.

A my jsme jen vnímali, jak děti práce baví a vzpomněli jsme si na zakladatelku alternativní pedagogické metody Marii Montessori, která objevila u dětí stav, při kterém jsou ponořeny do určité činnosti tak hluboce, že je v tu chvíli nic jiného nezajímá a učitel se tak stává spíše průvodcem než autoritou, a tak jsme toto uznání za vztah k dětem sdělili i paní ředitelce Durstové a ona nám jen sdělila, že být učitelem ve speciální škole není zaměstnání, ale především poslání, protože mnohdy učitelé i významně suplují roli rodičů dětí a tak působí na pozitivní rozvoj jejich charakterových vlastností.

Když vidíme takový individuální přístup učitelského sboru k žákům ve speciálních školách je naší povinností seznámit i všechny občany s touto zodpovědnou, ale náročnou prací všech učitelů a vychovatelů, protože jim za tuto práci patří mimořádné poděkování a uznání i jejich obětavosti často i na úkor své rodiny. Žáci dnes vědí jaký je rozdíl mezi ovocnářem a zahradníkem a proč se musí ovocné stromy prořezávat, ale ze všeho nejvíce vědí, že práce je důležitá a musí se odvádět kvalitně.

Ing. Josef Vavřík