Legální adopce jsou v afrických zemích zdlouhavým a administrativě náročným procesem. A protože neplodnost je velkým stigmatem a mnohdy ani není brána v úvahu, tak žena místo toho, aby riskovala zavržení rodinou, se raději uchýlí k nelegální adopci a koupí si dítě na černém trhu.

Motivace lidí z Evropy a z USA toužících po adopci afrického dítěte je jiná. Chtějí hlavně pomoct. Možná si i zamilovali Afriku a chtějí jí mít kousek u sebe doma.

Dítě za pár tisíc keňských šilinků

Cena dítěte v Keni se samozřejmě liší podle toho, kdo ho chce koupit. Jedná-li se o místní lidi, tak se cena dívky pohybuje kolem 50 000 KES (cca 10 000 Kč). Za chlapce potom zaplatí asi 80 000 KES (cca 16 000 Kč). Pro cizince se cena dítěte počítá v tisíci amerických dolarech.

Nejobchodovatelnější komoditou jsou kojenci, po nichž je ze strany kupujících největší poptávka. Velkou výhodou je fakt, že tak malé děti si ještě neuvědomují a v budoucnu si asi nepamatují svůj původ. Tudíž nevadí, že byly ukradeny jiným rodičům. Lidé, kteří si dítě koupili nebo adoptovali, mnohdy vůbec netuší, že se nejedná o sirotky, a že jejich dokumenty byly umně zfalšované.

Děti jsou kradeny zranitelným rodičům – zejména matkám ulice nebo samoživitelkám, které žijí ve slumu. Nikdo z nich nemá dostatek finančních prostředků na to, aby děti hledal nebo jakkoliv bojoval za jejich návrat. Takové ženy nejsou navíc veřejností vnímány jako oběti zločinu, s nimiž by člověk měl mít soucit. Ale fakt, že je žena na ulici, ještě neznamená, že je špatnou matkou a dítě jí může chybět úplně stejně jako jakékoliv jiné matce.

V keňských slumech existují nelegální kliniky, kde mohou ženy porodit a dítě tam nechat. Takové kliniky se soustředí na mladé nevzdělané matky, které nekladou příliš otázek a mnohdy ani netuší, že mohou dát dítě k legální adopci neplodným keňským rodičům. Nechtějí-li tam ženy nechat dítě dobrovolně, jsou jim během porodu podávány určité léky, díky nimž se dítě narodí omráčené a matka se dá snáze obelhat, že se narodilo mrtvé.

Do obchodu s dětmi nebyly v Keni zapleteny jenom pouliční kliniky v nairobských chudinských čtvrtích, ale i velké státní nemocnice a jejich zaměstnanci. Jsou to paradoxně lidé, kteří by měli zranitelné děti ochraňovat, a ne je nabízet k prodeji.

V Keni neexistují žádné spolehlivé statistiky ani žádné komplexní národní průzkumy týkající se obchodování s dětmi. Agentury jako je Missing Child Kenya, které se zabývají hledáním pohřešovaných dětí a sledováním černého trhu, nemají dostatečné zdroje a dostatek kvalifikovaného personálu. Zranitelné ženy, kterých se tato problematika zejména týká, bohužel nedisponují dostatkem pozornosti, aby přitáhly zájem médií nebo přiměly keňské úřady k akci. Tyto ženy mnohdy ani netuší, na koho by se měly obrátit a požádat ho o pomoc.

Továrny na výrobu dětí v Nigérii

Soukromé kliniky. Porodnice. Nemocnice. Dětské domovy. To všechno mohou být tzv. baby factories – továrny na výrobu dětí. V nich mladé ženy, dobrovolně či násilně oplodněné, rodí děti, které jsou potom prodávány k nelegálním adopcím. Po obchodování s drogami a finančních podvodech se jedná v Nigérii o třetí nejčastější zločin. Je to velmi výnosný byznys, který je navíc motivován rostoucí poptávkou po afrických dětech k adopcím z USA a Evropy.

Existuje několik možností, jak se dospívající dívky či ženy dostanou do takového zařízení. Buď jsou již jako těhotné uneseny, nebo se tam dobrovolně vydají za falešnou nabídkou práce. V ústavech jsou poté znásilňovány, aby otěhotněly. Některá tato zařízení se vydávají i za organizace, které poskytují pomoc těhotným náctiletým dívkám. Když tam dívka přijde požádat o pomoc, už se odtamtud do porodu nedostane. A po porodu jedině bez svého dítěte.

Novorozenci jsou prodáváni až za 5 tisíc amerických dolarů a chlapci jsou dražší než dívky. Děti z „baby factories“ nejsou prodávány jenom na adopce, ale také za účelem prostituce, dále jako dětští vojáci či tzv. juju priests – voodoo kněžím k rituálům, během nichž jsou obětovány. Někteří lidé v Nigérii věří, že pokud je během rituálu obětován člověk, má rituál výrazně větší sílu.

Stejně jako v Keni tak ani v Nigérii neexistují žádné statistiky, které by ukazovaly, kolik dětí se v Nigérii ročně prodá. OSN však odhaduje, že ročně je v Nigérii obchodováno s 750 000 až 1 000 000 osob – vnitrostátně, napříč africkými zeměmi i mimo africký kontinent.

Až tlak OSN a USA donutil Keňu, aby v roce 2019 zakázala zahraniční adopce do doby, než jim bude schopná dát transparentní legislativní rámec.

Jak předejít nelegální adopci

V České republice vyřizuje žádosti o osvojení dítěte z ciziny Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, který sídlí v Brně. Aby bylo zamezeno obchodu s dětmi, tak povoluje adopce pouze ze zemí, které stejně jako ČR podepsaly Haagskou úmluvu o právech dítěte. Jedná se však o velmi náročný proces, který mnohé rodiny raději obejdou a adoptují dítě nelegálně. Tam potom však hrozí již výše uvedené, a to, že si adoptují dítě, které vůbec není sirotek. Mezi africké země, které Haagskou úmluvu podepsaly, patří v současné době pouze Burkina Faso, JAR, Namibie a Zambie. V ostatních afrických zemích je závažným rizikem obchod s dětmi, protože v těchto státech neexistuje žádný ústřední orgán, který by zaštiťoval celý proces adopce a zaručil tak jeho transparentnost.

Kniha bude k prodeji na pultech knihkupectví Neoluxor, Kanzelsberger a Dobrovský po celé ČR od 13. listopadu 2023.

Více informací o knize najdete na www.obchodnicisdetmi.cz.