Dnes již bývalý státní podnik VUD s.p. je v PKÚ s.p. jen střediskem se sídlem v Trutnově. Hektická doba po roce 1989 se podepsala nejprve na malých černouhelných revírech. Pár dat pro osvěžení:

11. 6. 1990 - vyhlášen útlumový program vládou ČSFR č.397 (DZN ukončení těžby 31. 12. 1991) 
1. 7. 1990 - vyčleněny VUD s.p. z s.p.  KD Kladno (z centra nejsou uvolněny finanční zdroje na krytí sociálních dávek a platby tzv.rent z hnědouhelných dolů) 
21. 9. 1990 - Dozorčí rada VUD navrhla ukončení těžby DZN k 31. 12. 90 
27. 9. 1990 - do revíru přijel zmocněnec ministra Karel Kopečný 
31. 10. 1990- v DZN byla zahájena důlní stávka osazenstva všech tří směn (cca 400 osob) 
1. 11. 1990 - do dolu fárá za horníky na 4.patro p.Buday , zástupce FOS PHGN a zástupce FMH Karel Kopečný, za Klub předáků já jako tajemník. Mimo nás nikdo cizí do dolu po dobu stávky neměl přístup. 
14. 11. 1990 - další krátká stávka horníků v podzemí (50 osob ranní a 65 osob odpolední směna) důvodem nesplnění požadavku na odvolání ředitele VUD Mertlíka
30. 11. 1990 - odešlo na dohodu 216 horníků s pětinásobkem mzdy 
31. 12. 1990 - odešlo na dohodu dalších 82 horníků rovněž s pětinásobkem. A to vše v roce, kdy uplynulo 400 let od nálezu uhlí na Svatoňovicku.

Proč stojí za to o tom psát v Deníku ?

Hnědouhelné doly jsou díky přírodním podmínkám na rozdíl od černouhelných menších revírů ziskové a na řadu sociálních položek přispívá stát. Já jsem v té době byl vedoucí odboru plánování a financování VUD současně jako tajemník Klubu předních pracovníků jsem měl přímé informace od havířů. Dnes již řada aktérů z té doby nežije , mé vzpomínky včetně problematiky odborů, OF i republikána pana Sládka přetrvávají. Ne každý se dostane k podnikovému časopisu Jiskra, který zachycoval toho dění. V čísle 22 z 22.11. 1990 jsem popsal podrobně celou akci spojenou se stávkou, tak alespoň stručně. Po sfárání na 4.patro jsme strávili v podzemí celkem 6 hodin, zde probíhaly vášnivé diskuze o útlumu hornictví. Bohužel fotografie se nepovedly, tak jen vzpomínky. Po vyčerpání všech stran zástupce FMH vylezl na důlní vůz, kde slavnostně přislíbil všem havířům při odchodu ze šachty pětinásobky a bezodkladné dovezení peněz na výplaty do revíru. Další požadavky horníků, týkající se personálních a dalších věcí, přislíbil prošetřit ustavením společné komise. V dnešní době to může připadat možná úsměvné, neboť současné kolektivní smlouvy garantují 5-12 násobky, avšak tehdy si VUD s.p. muselo půjčit na provoz 130 mil. Kč s obavou na splacení a nebylo zřejmé, jak bude vypadat finančně rok 1991 a výhled. Navíc nový státní podnik byl bez rezerv.

A co závěrem? Kdo si tuto dobu prožil, zná, co vyžadovalo plnění plánu těžby, likvidace dolu při odchodech pracovníků, výpadek cca 200 odsouzených na pomocné práce, jednání se zaměstnanci, odbory , OF i republikán Sládek. K tomu navíc zajištění bezpečnosti při nejistotě zaměstnání. VUD během tří let 1990-1994 propustilo cca 3500 lidí a zbylo prakticky stávající středisko včetně BZS v Odolově. Za dva roky totiž skončil Důl Jan Šverma v Žacléři a k 1.4.1994 i poslední Důl Kateřina v Radvanicích. Ten posledně jmenovaný jsem musel bohužel osobně uzavřít a kdo prožil „poslední hunt" mi asi dá za pravdu, že pro baňaře je to jako smrt.

Poté přišly k likvidaci textilky v regionu a to jak Texlen Trutnov, tak i Tiba Dvůr Králové. Částečně přežila Mileta Hořice a donedávna prosperující VEBA Broumov se po konkurzu alespoň částečně udržela při životě.

Hlavní dvě odvětví regionu tak dostalo nemilosrdné rány s dopady do zaměstnanosti.

Zdař Bůh!

Michael Polák. emeritní ředitel VUD s.p.