Ve světové premiéře posledního Zavřelova dramatu je titulní postavou Pražské Jezulátko. Před zázračnou sošku přichází s prosbami Orlík, syn Zavřelem obdivovaného Napoleona, či Albrecht z Valdštejna aj. Ve hře také ožívá tragicky zesnulá básníkova múza Milada Pakůrová. Ovšem Satan a temné síly jsou stále ve střehu… Boj o duši člověka je nemilosrdný, doprovází jej však také vtip a humor. Hlavní postavou inscenace se nakonec stává samotný autor.

Text divadelní hry z roku 1945 nebyl nikdy zveřejněn, strojopis byl v květnu 1946 zabaven při domovní prohlídce a stal se součástí obsáhlého soudního spisu, který souvisel s obviněním dramatika z kolaborace.

FRANTIŠEK ZAVŘEL (1884-1947) byl pozoruhodnou kontroverzní postavou české literatury a divadla. Zavřelovy hry se během první republiky i protektorátu hrály na pražských i mimopražských scénách, včetně Národního divadla. Zde byly uvedeny i „Zavřelovy pašije“ Kristus. Úspěšně zfilmovány byly komedie Dědečkem proti své vůli a Panna. Zároveň tento obdivovatel „nadlidí“ v čele s Napoleonem vyvolával četné skandály, jeho dílo bylo cenzurováno, ale i zesměšňováno. Pohled na život mění pod vlivem tragických událostí. „Čím jsem starší, tím víc věřím v Boha. V mládí jsem na něj nevěřil vůbec. V hodině smrti budu naprosto přesvědčen“.

Společnost Dr. Krásy se do Úpice, místa svého zrodu, vrací po mnoha letech. Premiérou se soubor snaží odčinit jistý dluh společnosti vůči autorovi, ve kterém přes všechnu jeho problematičnost viděli někteří talentovaného umělce (Jindřich Vodák, Jakub Deml, Karásek ze Lvovic aj.). Inscenaci režíruje Petr Lanta, výpravu vytvořil Petr Vaněk, v hlavních rolích se představí Jiří Novotný, Simon Maudet, Kryštof Nohýnek, Kristýna Šimůnková a další.

Zina Rýgrová