Postřehy pečovatele z domova pro seniory: Starouškové čelí izolaci s kuráží

Petr pociťuje největší rozdíl oproti „normálu“ při přemisťování či „nadzvedávání“ imobilních seniorů. „Když dělám tyto nebo jakékoliv jiné fyzicky náročnější úkony s respirátorem na ústech, tak jsem za krátkou dobu úplně říčný. Ale musím říct, že už je to lepší než na začátku. Už si na přítomnost respirátoru zvykám,“ svěřuje se pečovatel.

Sestra pečující o umírající pacienty: Připravili jsme se na ty nejhorší scénáře

Jeho dvanáctihodinová směna začíná v šatně, kde si obléká čistý pracovní oděv a pečlivě si myje a dezinfikuje ruce. Jejich mytí následuje po každém úkonu bez jednorázových rukavic, které si zaměstnanci domova nasazují při každém kontaktu s klienty.

Některá nařízení jsou téměř nesplnitelná

„Denně jich spotřebuji padesát i víc, což je určitě výrazně vyšší počet než v časech bez epidemie. Vyfasovali jsme také pláštěnky a ochranné štíty. Jejich nošení ale není povinné a nosí je jen zdravotní sestry. Komunikace s klienty je náročnější už s pouhými respirátory. Někteří si stěžují, že nám špatně rozumějí,“ pokračuje Petr, který vnímá současný pracovní režim jako obtížnější, ale nikoliv „brutální“.

Každý pracovník domova je testovaný na nový koronavirus vždy po čtrnácti dnech. Zařízení má také vyčleněný pokoj pro klienty s možnými příznaky této nemoci, kam vstupují jen sestry v ochranných oblecích. Nákaza se však dosud u nikoho neprokázala.

Prymula: Chytrá karanténa by měla odhalit dvě třetiny kontaktů nemocného

Petr také upozorňuje, že některá protiepidemická nařízení či doporučení „shora“ jsou od začátku téměř nebo zcela nesplnitelná. „Profesionální ochranné pomůcky jsme dostali až někdy začátkem dubna, do té doby jsme museli vyjít s vlastními zásobami a s darovanými podomácku šitými rouškami. Právě v prvních týdnech krize ale chodilo od úřadů pět až šest mailů denně s různými instrukcemi, ve kterých bylo téměř nemožné se už jen zorientovat. Vnímám to jako snahu úředníků být takzvaně z obliga,“ podotýká pečovatel.

Z časových důvodů nesplnitelný je podle něj například pokyn k dezinfikování rukou každému klientovi pětkrát denně. Anebo nařízení, podle něhož se k sobě nemohou klienti navzájem přibližovat. „Když jich jde víc naráz po chodbě na záchod nebo na cigaretu, tak to nelze uhlídat,“ upozorňuje Petr, který u většiny klientů pozoruje po dvou měsících společenské izolace zhoršení nálady. „Je to pochopitelné, ale naštěstí zatím nevidím žádné strmé propady. Klienti situaci chápou a staví se k ní s odvahou,“ dodává.

Metodiku je třeba předělat „z gruntu"

Zhoršení psychického stavu klientů je podle radní Mileny Johnové (Praha sobě) evidentní ve všech pražských pobytových zařízeních sociálních služeb. „Je teď před námi úkol připravit strategii postupného uvolňování restrikcí. Dlouhá izolace by totiž mohla mít ve výsledku horší dopady než samotný koronavirus,“ varovala Johnová.

Koronavirus drtí i psychiku. Protilátkou jsou tři radosti za den. Máte je?

Geriatr Zdeněk Kalvach si zase myslí, že je nezbytné „z gruntu“ předělat metodiku a standardy v pobytových sociálních službách. „Měli bychom být proaktivní a nečekat s reakcí až na chvíli, kdy přijde další epidemie tohoto typu. Velkokapacitní budovy bez reálné možnosti karanténního režimu je nutné přeměnit na areály s několika pavilony. Nutné je také vybudovat v nich setkávací místnosti,“ uvedl odborník s poukazem na to, že i ve vězení je možnost setkání s příbuznými.

„V pobytových službách teď ale panuje přísnější režim – jakási samovazba se zákazem vycházení. Klienti teď nemají šanci vidět své blízké řadu měsíců. A platí to i v případech, kdy je téměř jisté, že ten starý člověk umírá,“ dodal Kalvach.